Od dobytí Parnasu populární hudby šlo báječné čtyřce z Liverpoolu všechno jako po másle. Nebo takřka všechno. Alespoň v nahrávací činnosti, na kterou se teď výhradně kon¬centrovali, stíhal jeden úspěch druhý. Nakonec i experiment Strawberry Fields Forever, s nímž předběhli svou dobu o víc, než bylo v komerčním ohledu zdrávo, se dostal aspoň na druhé místo žebříčků za Humperdinckův „cajdák“ Release Me. Zdálo se, že Beatles jsou schopni všeho. V této klamné víře, jejímiž vyznavači byli především oni sami, se pustili po Epsteinově smrti do dalších projektů. A poprvé upadli na nos.
Při hledání námětu pro svůj třetí film odmítli prý na pade¬sát scénářů. Potom ale Paul odjel za Jane a její divadelní společností do Spojených států a přičichl tam k psychedelic¬kému hnutí a životu hippies. Atmosféra komun, v nichž v sanfranciském předměstí Haight-Ashbury žily tisíce mla¬dých lidí, kteří tehdy houfně opouštěli své domovy, utíkali z univerzit a pálili povolávací rozkazy do Vietnamu, a z které Paul při svém pohledu „z rychlíku“ viděl jenom ostentativně proklamovanou pospolitost jednoho velkého lidského kolek¬tivu, jej fascinovala. V jeho očich alespoň na tomto malém kousku uprostřed světa zjizveného sociální nerovností a stí¬nem Vietnamu docháželo k naplnění odvěké touhy lidstva po životě bez násilí, v míru a vzájemném bratrství. Slovo „láska“ tady mělo čarovnou moc, které se zatím všichni ochotně pod¬řizovali. Za pár let se ukázalo, že to celé byl jeden veliký happening. Ve chvíli, kdy se tady Paul s Jane octli, byly však jeho křiklavé barvy příliš živé a lákavé. Plný těchto dojmů, začal Paul už v letadle na zpáteční cestě do Londýna spřádat ideu příštího filmu Beatles. McCartney, který byl duchovním otcem gramofonového Seržanta Pepře, byl přesvědčen, že bu¬doucí film by měl odrážet stejnou atmosféru. Už předtím v něm jiskřičku podobné inspirace zažehlo barvité líčení pří¬hod, které zažil spisovatel Ken Kesey - literární klasik psychedelického období a autor světoznámého bestselleru Vy¬hoďte ho z kola ven (v originále One Flew Over The Cockoo’s Nest) - při svém putování křížem krážem Amerikou ve sta¬rém autobusu se skupinou bláznivých hipíků, nazývaných Ve¬selí nezbedové. V Paulově mysli, obohacené čerstvými san¬franciskými zkušenostmi, vyvstávaly jednotlivé epizody Ke¬seyho dobrodružného výletu s takovou jasnozřivostí, jako by se ho sám účastnil. Do poznámkového bloku si už v letadle namaloval několik figurek, které měly ožít v jejich vlastním filmu. Už tenkrát vymyslel jeho název: Magical Mystery Tour (Tajemný čarovný zájezd).
Paul, který se po Brianově smrti sám nejaktivněji chytil opratí a uprázdněného místa na osiřelém kapitánském můst¬ku, také rozhodl, že Beatles budou ve svém novém filmu ne¬jenom herci a hudebníky, ale také scenáristy, producenty, sami sobě dramaturgy, a k dovršení všeho i režiséry. Ve sku¬tečnosti to znamenalo, že tím vším bude hlavně McCartney. Od tohoto okamžiku se začaly dít věci, nad kterými se jejich nový osobní manažer Peter Brown ve své knize ani po letech nestačil divit. V nejrůznějších variantách zde opakuje větu, jejíž hlavní smysl říkal nadmíru jasně: Kdyby žil Brian, tohle by se nemohlo stát.
McCartneyho sebejistota byla prostě omračující. Potvrzo¬valo to i prohlášení, kterým rozhodnutí natočit film bez pro-fesionálního režiséra ospravedlnil před nevěřícími novináři: „Dělat film není ve skutečnosti tak těžké, jak si mnozí lidé myslí. Je to víceméně věc zdravého rozumu.“ Sám se ho však při výrobě filmu příliš nedržel, a také konečný výsledek jeho sebevědomá slova spíš vyvracel než potvrzoval.
Okolnosti, za nichž zmatené natáčení probíhalo, líčí po¬drobně Peter Brown, kterému Beatles jako filmoví tvůrci při-pravovali každodenně nečekaná překvapení. Jednoho dne se na jeho pracovním stole v kanceláři NEMS ozval telefon, vyhrazený výhradně pro rozhovory s Beatles. Byl to Paul, kterého už několik dnů neviděl.
„Kde se touláš?“ zeptal se Brown.
„Jsem v Nice ve Francii. S kameramany. Objevili jsme tu jeden dokonalý kopec, který potřebujeme do našeho filmu. Ale nemáme s sebou potřebné objektivy. Myslíš si, že to mů¬žeš nějak zařídit a poslat sem za náma nějaký peníze?“
„V Nice? Dokonalý kopec?“ opakoval nevěřícně Peter.
„Co mi to tu chceš nabulíkovat? Jak můžeš být ve Francii? Mám u sebe tvůj pas.“
Paul mu vysvětlil, že pasové orgány v Heathrow přesvěd¬čil, že na něho čekají s novým pasem ve Francii. Tamním á úředníkům pro změnu řekl, že cestovní doklady za ním přive¬ze zvláštní posel z Anglie. Jediný záběr, slunce zapadající za horizont jakéhosi pahorku, ktery byl ve filmu navíc překryt dvojexpozicí s Paulovou siluetou, přišel tak Beatles na „pouhé“ čtyři tisíce liber.