„Podívejte, pane Nizere,“ řekl Brian vypisující šek. „Dávám vám těchhle padesát tisíc ze své vlastní kapsy. Kšeft se Sel¬taeb byla moje vina a nechci, aby Beatles ani kdokoli jiný platili za moje chyby.“
V procesu, který se táhl až do léta 1967, prohrály nakonec NEMS údajně jen 10 000 dolarů, ale Beatles mohli poté zalo¬žit vlastní podobnou společnost Maximus Enterprises s devadesátiprocentní účastí.
Jiný důkaz o tom, že Epstein měl neustále na srdci, aby si on i Brouci uchovali v celé téhle hře o peníze přinejmenším čisté ruce, poskytl případ, který se odehrál právě v souvislosti s natáčením jejich druhého filmu. Důvodem toho, že se celý Lesterův štáb musel přestěhovat, kvůli několika přímořským záběrům až na Bahamské ostrovy, byl ve skutečnosti ďábel¬ský daňový podfuk, který vymyslel všemi mastmi mazaný strýček Walter. Aby se všichni zúčastnění vyhnuli vysokým daňovým poplatkům ve Velké Británii, navrhl Shensonovi za¬ložit na Bahamách vlastní produkční společnost Cavalcade, které United Artists zadala výrobu i financování celého filmu. Dr. Strach se stal osobně jejím prezidentem. Peníze z filmu byly zatím deponovány v bahamských bankách. Dr. Strach tvrdil, že v tomto podnikání není nic ilegálního, a těžko říci, zda alespoň zčásti neměl pravdu. Ve stejné době však pro¬pukl v Anglii podobný finanční skandál se společností Wood¬fall Productions, která financovala výrobu známého dobro¬družného filmu rěžiséra Tonyho Richardsona Tom Jones. Hlavním aktérem aféry byl jeden ze Strachových kolegů z advokátní kanceláře Bryce-Hamner. Epstein se pro jistotu obrátil s žádostí o radu na finančního poradce ministerského předsedy Wilsona. Starý lord Goodman dal Epsteinovi v ná¬znacích na srozuměnou, že bude lépe zástěrku označenou nápisem Cavalcade odstranit a peníze převést zpět do Ang¬lie. Brouci ani samotný Epstein se tak sice nevyhnuli daním, ale možná unikli díky Brianově prozíravosti mnohem větším nepříjemnostem.