Brian

navíc prožíval ve stejné době své vlastní trauma. Přehnaná ješitnost a sebevědomí z úspěchu a pověsti největ¬šího světového manažera showbyznysu, které se promítaly do častých potyček se zaměstnanci NEMS, zápolily uvnitř jeho nitra s komplexy výjimečnosti jeho sexuálního života a s pocitem vydědění kvůli židovskému původu. Když John a po něm i Ringo založili vlastní rodiny a také Paul s Geor¬gem trávili večery společně se svými přítelkyněmi, cítil se Brian náhle ještě osamělejším. Amfetaminové tabletky, které jej přes den zdánlivě udržovaly v pracovní výkonnosti, bě¬hem dlouhých bezesných nocí, kdy za jediný týden stačil ně¬kdy přečíst až pět šest životopisů slavných lidí, vystřídaly spousty uklidňujících barbiturátů. Otupený z nepřirozeného spánku, bral si hned po ránu další pilulky amfetaminu, a ocital se tak v bludném kruhu. Jindy se pokoušel zahnat tíživé noční můry u hracích stolků v nejvybranějších londýnských karet¬ních klubech. Pete Brown, kterého v průběhu roku 1965 po¬volal k sobě z Liverpoolu do Londýna jako osobního asisten¬ta, tvrdí, že Brian prohrával týdně až 5 000 liber. Výjimkou ale prý nebyly ani noci, kdy v bakaratu přišel o trojnásobně vyšší obnosy.