HLEDÁNÍ

Jméno Johna, Paula, George a Ringa patřila v Anglii na počátku roku 1965 k nejvyslovovanějším. Nový obyvatel síd¬la ministerského předsedy v Downing Street Harold Wilson, jehož labouristická strana porazila předtím ve volbách po třinácti letech konzervativce, byl nazýván prvním beatle-pre¬miérem. Věhlas báječné čtveřice se promítl do nejrůznějších stránek anglického veřejného života. Alespoň v tomto ohle¬du získala Anglie opětovně dočasný primát a mezinárodní respekt. V jeho aureole lidé zapomínali jak na definitivní roz¬pad koloniální soustavy, tvořící odvěký pilíř britského impé¬ria, tak na růst cen a zmrazování mezd, k němuž mělo dojít v rámci drastických hospodářských opatření, která se chystal zavést Wilsonův kabinet. Přinejmenším to, s čím se průměrní Londýňané setkávali každodenně na ulicích svého města, za¬tím nenaznačovalo, jak brzy si budou muset utáhnout opasky. Návěstní štíty, výlohy i vnitřní interiéry desítek nových obchodů s extravagantními modely dámského i pánského oblečení na Carnaby Street a v jejím okolí, pro které se teď ujalo francoůzské slůvko boutique, dostávaly stále křiklavější barevné nátěry. Ty byly pro změnu importovány do Británie z výtvarných objektů amerických mesiášů nového umění, zhlížejícího se v průmyslovém designu neboli - jak se tehdy s ironií říkalo - v plechovkách od polévek. Pop-artisté i jejich černobílí následovníci op-artisté a bytoví architekti typu Kennetha Partridge, jenž se po Epsteinově vile Belgravia vrhl také do zevrubných rekonstrukcí sídla Lennonových, se předháněli v šokování veřejnosti stejně jako módní návrháři Mary Quantová či John Stephen. Mezinárodní celebritou se stala vyzáblá anglická modelka Twiggy.