Bez přehánění

je možné tvrdit, že Beatles stěží mohli zůstat zdravými, když jejich nejbližší okolí a koneckonců i celá společnost, ve které žili, byly zachváceny nemocemi. Na to byl jejich vlastní život příliš jednostranný. A platil,o zde i ta¬jemné kouzlo zakázaného ovoce a příklad ostatních, který je sváděl k následování do neskutečného a nebezpečného světa, který jim otevřela narkotika. První marihuanovou cigaretu jim i Brianovi dal vykouřit během amerického zájezdu Dylan. Sám měl za to, že se Beatles oddávají „rozpínavosti mysli“, jak se tenkrát říkalo, už dávno. Alespoň si pro to našel důkaz v jejich písničkách.
„Jedna je přece o tom, jak se dostat vzhůru,“ řekl jim tehdy Dylan ve slovníku, kterého pro své „výlety“ používali narko¬mani.
„Která?“ otázal se užaslý Lennon:
„No přece... tam, jak zpíváte,“ a sám začal pobrukovat závěr středního dílu I Want To Hold Your Hand: „Když se tě dotýkám, nabývám výšky, nabývám výšky, nabývám vý¬šky…“
John byl překvapený i zaražený zároveň: „Ale to přece vůbec nejsou ta správná slova. Ve skutečnosti se tam zpívá o tom, že nemohu skrýt svou lásku,“ snažil se vysvětlit Dyla¬novi jeho omyl, který jednoduše pramenil z podobné vyslov¬nosti anglického „I Get High“ a „I Can't Hide“.
Přesto se nechali Dylanem zlákat, když jim namísto jejich pilulek nabídl „trávu přímo z hrudi Matky Země“, jak sám vzletně marihuanu označil. Z všeobecného smíchu, kterým onen osudný večer doprovázeli Epsteinovy reakce na mari¬huanu, se mezi nimi vyvinula další oblíbená beatlovská hlᚬka, tentokráte nebezpečnější než všechny předchozí. „Pojď¬me se smát,“ říkali teď Beatles a mysleli tím, aby se uklidili někam, kde by si mohli nerušeně šluknout. Režisér Richard Lester si stěžoval, že během natáčení exteriérů filmu Pomoc! se chodili „smát“ do přívěsného trajleru, který jim sloužil za šatnu, v jednom kuse.
Beatles prožívali možná nevědomky období, kdy se po¬zvolna začali pokoušet o překročení svých vlastních stínů.
V písňové tvorbě i v opožděném hledání vlastního „já“. Smů¬la byla, že průvodcem v tomto hledání se jim po marihuaně stal na nějaký čas také mnohem nebezpečnější extrakt kyseli¬ny lysergové, pro který se vžila zkratka LSD. Poprvé ho John, George, Cynthia a Pattie pozřeli, aniž o tom předem věděli, v šálku kávy, kterou jim naservíroval „hodný přítelí¬ček“. Později začali tyhle „výlety do neznáma“ sami vyhledá¬vat. Dokud nezjistili, tak jako tisíce jejich zklamaných před¬chůdců, že marihuanou ani LSD nejenže neudělají svoji hud¬bu lepší, ale ani neprožijí své životy opravdověji.
Lepší než Perný den nebyla nakonec ani Pomoc která při¬šla do kin znovu s požehnáním příslušníků královské rodmy na konci července 1965. V tomhle ohledu měli samotní Brou¬ci nejmenší část viny. V problematickém scénáři a po boku hereckých hvězd Eleanor Bronové, Lea McKerna a Victora Spinettiho se - snad s výjimkou Ringa - nemohli prosadit. „Pomoc! nebyla naším filmem,“ řekl na vysvětlenou Paul. „Byli jsme v něm jakoby hosty. Byla to sice švanda, ale v zá¬sadě byla tahle idea na film s námi pomýlená.“ Nejlepšími byli v místech, která mohla právě tak dobře, ne-li mnohem lépe, fungovat jako osamocené písničky v televizi. Třeba v sekvenci, kdy na zasněžené alpské pláni předvádějí za zvu¬ků Ticket To Ride své lyžařské umění, či spíše krkolomně nemožné neumění.