Queenie se zprvu alespoň navenek ztotožnila s Brianovým zdůvodněním, že to měly být návrhy k divadelnímu.progra¬mu, a pokoušela se o tom přesvědčit i představenstvo školy. Když ovšem ředitel trval na svém rozhodnutí s odůvodněním, že její syn je „problémovým dítětem“, v hloubi duše si to vysvětlila po svém. Což znamenalo jediné: Hlavní příčinou obtíží jejího hýčkaného synka byl skrytý antisemitismus. Ep¬stein se i k tomuto problému vyjádřil později ve své autobio¬grafii A Cellar Full Of Noise (Sklep plný rámusu) se zdánli¬vým nadhledem: „Pamatuji se, jak na mne občas volali ,Žide‘ nebo ,Iciku‘. Ale mne samotného to nerozčilovalo a nepřipa¬dalo mi to o nic zvláštnější, než když na kluky s rezavými vlasy pokřikovali ,zrzoune‘.“ Vedle tohoto svědectví z první ruky, určeného veřejnosti, v němž se Brian z pochopitelných důvodů stylizoval do co nejpřijatelnější podoby, můžeme se dnes opřít také o tvrzení dlouholetého zaměstnance Epstei¬nových a důvěrného přítele rodiny, Petera Browna. Podle něho „Queenie ve skutečnosti viděla příznaky antisemitismu všude a vštípila tenhle stihomam i Brianovi, pro kterého se stal hlavním motivem, jímž si vysvětloval všechny své trable a prohry“. Peter Brown vydal toto důležité svědectví až po letech v knize, kterou napsal ve spolupráci s americkým žur¬nalistou Stevenem Gainesem. Protože na jejích stránkách proklamuje oboustrannou náklonnost ve vztazích k Brianově matce, což potvrzuje také Gainesovo srdečné poděkování v předmluvě za pomoc, kterou jim při práci na knize poskyt¬la, i zmínka o její trvající lásce k bývalému zaměstnanci, není důvod Brownovu názoru nevěřit.