Ve srovnání s domácími poměry u Harrisonových prožíval ve stejné době John s tetou Mimi hotové peklo. Mimi, která se v chlapci vždycky zhlížela, sváděla teď všechny Johnovy prohřešky na špatný vliv jeho kamarádů. Na George měla zvláště spadeno, ale ani Paul v jejích přísných očích neobstál bez výhrad. Při lamentování zapomínala, že John byl o dva roky starší než Paul, a dokonce o tři než George. Jestli měl tedy někdo v téhle partě navrch, pak to byl nejspíš právě její synovec. Mimi to ve své opičí lásce viděla jinak. Dokud se s nimi John nekamarádil, ani ho prý nenapadlo chodit v ně¬čem jiném než ve slušném obleku.
„Paul začal nosit strašné střevíce s dlouhýma špičkama a s přezkama po stranách. A co teprve George! Když jsem se jednou vrátila domů a načapala ho v tom příšerném účesu, oblečeného do růžové košile, pověděla jsem mu: ,Už nikdy víckrát mi sem nelez v košili, jako je tahleta!‘„
John se nejednou po takovéhle scéně sebral a zmizel na pár dní k Julii. Její domácnost ve Spring Wood mu ostatně sloužila nejenom jako příležitostný azyl, ale také jako pře¬vlékárna. V prvním roce studií na umělecké koleji se stalo bezmála pravidlem, že se tu John cestou do školy nakrátko zastavil a ze spořádaného mládence, který ráno opustil Men¬dips, se proměnil v Teddyho. O prázdninách roku 1958 se však tohle všechno naráz změnilo.
John byl toho červencového večera právě ve Spring Wood. Dívali se tam s Juliiným druhem Twitchym na televizi. Matka byla naopak na návštěvě u sestry v Menlove Avenue. Seděly s Mimi u čajového stolku v pečlivě udržované zahra¬dě, která byla sestřinou pýchou. Mimi sdílela v tomhle ohledu zvyky ostatních majitelů řadových vilek v celé Anglii, pro které byty zahrádky - kromě záclon v okně - tím jediným, čím se jejich domky, podobné si jinak jako vejce vejci, navzá¬jem lišily. Ve stejné chvíli opustil Nigel Whalley domov svých rodičů ve Vale Road a zamířil za roh do Menlove Ave¬nue, aby se podíval, je-li John doma. Když přicházel k Men¬dipsu, zastihl obě ženy právě v okamžiku loučení u zahradní branky.
„Dneska tě ani nepůjdu vyprovodit na autobus“ řekla Mimi.
„Paul začal nosit strašné střevíce s dlouhýma špičkama a s přezkama po stranách. A co teprve George! Když jsem se jednou vrátila domů a načapala ho v tom příšerném účesu, oblečeného do růžové košile, pověděla jsem mu: ,Už nikdy víckrát mi sem nelez v košili, jako je tahleta!‘„
John se nejednou po takovéhle scéně sebral a zmizel na pár dní k Julii. Její domácnost ve Spring Wood mu ostatně sloužila nejenom jako příležitostný azyl, ale také jako pře¬vlékárna. V prvním roce studií na umělecké koleji se stalo bezmála pravidlem, že se tu John cestou do školy nakrátko zastavil a ze spořádaného mládence, který ráno opustil Men¬dips, se proměnil v Teddyho. O prázdninách roku 1958 se však tohle všechno naráz změnilo.
John byl toho červencového večera právě ve Spring Wood. Dívali se tam s Juliiným druhem Twitchym na televizi. Matka byla naopak na návštěvě u sestry v Menlove Avenue. Seděly s Mimi u čajového stolku v pečlivě udržované zahra¬dě, která byla sestřinou pýchou. Mimi sdílela v tomhle ohledu zvyky ostatních majitelů řadových vilek v celé Anglii, pro které byty zahrádky - kromě záclon v okně - tím jediným, čím se jejich domky, podobné si jinak jako vejce vejci, navzá¬jem lišily. Ve stejné chvíli opustil Nigel Whalley domov svých rodičů ve Vale Road a zamířil za roh do Menlove Ave¬nue, aby se podíval, je-li John doma. Když přicházel k Men¬dipsu, zastihl obě ženy právě v okamžiku loučení u zahradní branky.
„Dneska tě ani nepůjdu vyprovodit na autobus“ řekla Mimi.
posted by deux at
1:05 PM
