V době, kdy Paul přišel mezi členy Quarrymen, byly už obě strany naladěny na víceméně stejnou vlnu hudebních zájmů. Také Johna Lennona omrzelo věčné omílání písniček vypůjčených z Doneganova repertoáru a doprovázených mono¬tónním drnkáním Shottonovy valchy. Nebylo proto divu, že se Johnova horkokrevnost vybila jednoho dne právě na tom¬to nástroji a jeho nešťastném majiteli. Lennon totiž rozbil valchu přímo o hlavu svého nejlepšího kamaráda. Protože si však Pete byl dobře vědom, že za příslušnost ke Quarrymen vděčí jen a jen přátelství s Johnem, opustil skupinu, aniž se zpřetrhalo pouto vzájemných sympatií, které je spojovalo od dětských let.
Vypuštěním valchy z instrumentáře Quarrymen se konečně uvolnily svazky, které skupinu spojovaly s jejími prvními vzory. Nad mizejícím skifflovým hnutím už visela ve vzduchu nová hudba, jejímiž věrozvěsty byly právě vycházející hvěz¬dy amerického rock'n'rollu. Ostatně tehdy našla už i Británie svou vlastní „odpověd“ na mládeží zbožňovaného Elvise ¬dvacetiletého Tommyho Steela. Tohoto bývalého plavčíka obchodního loďstva objevili v zapadlé sklepní kavárně v lon¬dýnském Sohu novozélandský divadelní podnikatel John Kennedy a koncertní promotér Larry Parnes, kteří rychle rozpoznali jeho podobu s pěveckými idoly, deroucími se do popředí americké hudební scény. Překřtili jej z původního Hicks na mužněji znějící Steele, a prakticky vzápětí vystřída¬lo toto jméno na hitparádách právě Lonnieho Donegana. Hned jeho první deska Rock With The Cavemen se ocitla na špičce nejlepších deseti.