Trpělivost, které se Georgeovi tak zoufale nedostávalo ve školních lavicích a nad úlohami, se dostavila až nad kytarou. Celé hodiny vydržel cvičit a nepovolil, ani když mu na koneč¬cích prstů naběhly puchýře. Svým příkladem brzy strhl starší¬ho Petera. Také on si opatřil kytaru, zanedlouho zburcovali několik kamarádů a utvořili skifflovou skupinu. Jejich první a zároveň pravděpodobně poslední vystoupení se uskutečnilo v místním klubu Britské legie.
„Všichni byli úplně rozjaření, když přišli k nám domů, a kři¬čeli jeden přes druhého,“ vypráví Louise Harrisonová o Georgeových hudebních začátcích. „Nejdříve jsem vůbec nerozuměla, co se vlastně stalo. Potom mi ukázali 10 šilinků, které každý z nich dostal. Byly to první peníze, které za tu svoji muziku dostali. Tomu chudákovi, co s nima bušil do bedny od čaje, krvácely od hraní prsty. Víko té bedny bylo celé od krve. Říkali si tenkrát Vzbouřenci, ale sama už nevím, jestli spolu potom ještě někdy hráli“
„Všichni byli úplně rozjaření, když přišli k nám domů, a kři¬čeli jeden přes druhého,“ vypráví Louise Harrisonová o Georgeových hudebních začátcích. „Nejdříve jsem vůbec nerozuměla, co se vlastně stalo. Potom mi ukázali 10 šilinků, které každý z nich dostal. Byly to první peníze, které za tu svoji muziku dostali. Tomu chudákovi, co s nima bušil do bedny od čaje, krvácely od hraní prsty. Víko té bedny bylo celé od krve. Říkali si tenkrát Vzbouřenci, ale sama už nevím, jestli spolu potom ještě někdy hráli“