Tou dobou už navštěvoval George pravidelně také Paul, který mu nezištně radil a ukázal mu pár kytarových fíglů. Když se později - v průběhu osmapadesátého roku - stal George sice neoficiálním, nicméně přece jen stálým hráčem Quarrymen, proměnila se domácnost Harrisonových v Upton Green ve vyhledávané útočiště členů skupiny. Hlavně o ví¬kendech, kdy pan Harrison měl zpravidla službu na některé z autobusových linek městské dopravy, nastěhovali se sem kluci i s nástroji. Georgeova maminka Louise kupodivu ani v tomhle ohlušujícím rámusu neztrácela příslovečně dobrou náladu. V podivné směsici s hudbou zněl prý domem téměř neustále její nakažlivý smích.
V obývacím pokoji Harrisonových také Quarrymen nej¬častěji sledovali nový pořad komerčního kanálu britské tele¬vize Oh Boy! Defilovali v něm američtí rockeři a jejich první angličtí následovníci. Ti pocházeli převážně ze stejné líhně jako Tommy Steele a také pro většinu z nich si neúnavný lovec talentů Larry Parnes vymyslel nová, „přitažlivější“ jmé¬na: Marty Wilde (Pruďas), Vince Eager (Ostrý), Billy Fury (Vztekloun), Johny Gentle (Krotký), Duffy Power (Silák), Dicky Provide (Hrdý). Zato kdykoliv se na obrazovce objevil zdvořilý a elegantní Cliff Richard se svými Shadows, jejichž první společná deska Move It si právě získala většinu anglic¬ké mládeže, ten, kdo měl k televizi nejblíže, ji pokaždé vy¬pnul. Ačkoli byli Cliff i vedoucí členové Shadows Hank Mar¬vin a Bruce Welch odchovanci skifflového hnutí, stejně jako Quarrymen, uším liverpoolských kluků zněla tahle hudba až moc učesaně a dávali svoji příslušnost k jiné krevní skupině také pořádně najevo.