Paul měl v době Johnových studií na Liverpool Art Colle¬ge příležitost vídat se s ním ještě častěji. Budovy obou ústavů, které chlapci navštěvovali, totiž bezprostředně sousedily. Nejednou si John vyzvedl cestou ze školy Paula přímo z klubka kluků, hrajících na ulici hokej. Paul se teď už nějakou dobu kamarádil ještě s dalším chlapcem z institutu, kterého si pamatoval z doby, kdy McCartneyovi bydleli ve Speke. George, jak se tento staronový Paulův přítel jmenoval, chodil sice na gymnáziu o třídu níž, nicméně oba spojovaly stejné zájmy. Kytary a rock'n'rollové desky. Ty byly také věčným tématem jejich rozhovorů cestou do školy. Občas se George objevil na některé tancovačce, kde hráli Quarrymen. Paul se sice příleži¬tostně ostatním zmínil, že jeho kamarád hraje na kytaru, ale ti si čtrnáctiletého zelenáče nevšímali. Teprve koncem roku 1957 se Paulovi podařilo přinutit své spoluhráče, aby si ka¬maráda poslechli. Bylo to v malém sklepním klubu, v opuště¬ném domě na liverpoolské periférii. Říkalo se tam V márnici, což svým způsobem nejlépe vystihovalo atmosféru studené¬ho sklepa bez baru, osvětleného modrým světlem jediné žá¬rovky. George na kluky vybalil své parádní číslo - americ¬kou rock'n'rollovou instrumentálku Raunchy, ale na nikoho neudělala příliš velký dojem. Přestože vytoužené „lano“ ne¬dostal, alespoň se s ostatními členy skupiny seznámil. Aniž ho k tomu kdokoliv vyzval, chodil od téhle chvíle na všechny jejich produkce, a semtam si s nimi i zahrál. Spíše nepozoro¬vaně se tak hned v průběhu následujícího roku rozrostli Qua¬rrymen o George Harrisona.