Do období průmyslové revoluce o půlstoletí později však už Liverpool vstupoval jako jedno z nejvýznamnějších stře¬disek anglického hospodářského života. Až dosud spíše po¬klidnou hladinu Mersey čeřil teď stále větší počet lodí nově vznikajících obchodních společností, na nichž do země prou¬dilo bohatství z anglických zámořských kolonií: obilí, cukr, čaj, tabák, a především bavlna. Když v roce 1755 položili liverpoolský podnikatel Wyatt a zakrátko no něm Arkwright základy k průmyslovému zpracování „bílého zlata“ na stro¬jích, které „opatřeny kladkami uvíjí ze surové bavlny jemnou nit“, přibyly k tradičním dovozním společnostem typu Výcho¬doindické i jiné, které z liverpoolského přístavu exportovaly do celého světa výrobky zdejších přádelen. O necelých sto let později obnášela hodnota vyvezeného bavlněného zboží a příze rovnou polovinu celkového objemu britského vývozu. V honbě za světovou nadvládou nad obchodem s „ďábelským vláknem“ se Anglie dopracovala i k jinému, méně chvályhod¬nému primátu. Od třicátých let 18. století kotvil v liverpoolském přístavním obvodu, kam patří i protilehlý Birkenhead, stále větší počet rychlých škunerů s podivným nákladem v podpalubí. V nelidských podmínkách se tam tísnily stovky černošských otroků, určených k práci na nově zřizovaných bavlníkových plantážích v amerických koloniích. Monopoli¬zace obchodu s otroky ještě rozmnožila už tak tučné zisky liverpoolských rejdařů. Odhaduje se, že jenom do roku 1770 proplulo Liverpoolem na dva tisíce otrokářských plachetnic, přičemž k zrušení potupného obchodování s lidským masem došlo až v prvním desetiletí příštího století.