Hlavní těžiště obsahu tohoto i dalších čísel Mersey Beat bylo podrobné zpravodajství o jednotlivých liverpoolských kapelách a místech, kde je která ke slyšení, se zvláštním důra¬zem na Jeskyni v Mathew Street. Ta si mezitím už jednoznač¬ně vydobyla pověst domova oné syrové, neučesané a hlučné muziky, jejíž jméno nesly Harryho noviny ve svém záhlaví. Nejčastěji frekventovanými názvy skupin na jejich stránkách byly vedle Beatles Rory Storm And The Hurricanes, Gerry Marsden And The Pacemakers, Ted Kingsize Taylor And The Dominoes, Big Three, The Remo Four a Cass And The Casanovas. Za nimi následovaly Derry And The Seniors, Swinging Blue Jeans, Faraon And The Flamingos, Gordon Bell And The Bobby Bel Rockers a desítky dalších. Většina z nich zanikla stejně rychle, jako se objevila. Přesto jen z pouhého počtu více než tří set padesáti kapel a stejného množství tanečních lokálů a klubů v Liverpoolu a jeho nej¬bližším okolí, jejichž názvy měl Bill Harry poznamenány ve svém pověstném notýsku, si lze i z dnešního odstupu času utvořit dostatečnou představu o narůstající masovosti tohoto hnutí v ústí řeky Mersey, která mu propůjčila své jména. Tam, kde dříve oficiální britské statistiky vykazovaly největší procento zločinnosti mladistvých, klesla začátkem šedesátých let tato čísla pod celostátní průměr. Pubertální pobudové z přístavních gangů, kvůli nimž ještě donedávna starší obča¬né zůstávali po setmění pro jistotu doma, dokázali teď spořá¬daně vystát dlouhé fronty před Jeskyní, aby se dostali dovnitř a poslouchali muziku. Vytouženým snem mnohých z nich se namísto těžkých motocyklů stala elektrická kytara, a idoly včerejška, supermany z amerických obrázkových seriálů, vy¬střídali přes noc blonďatý krasavec Rory Storm od Hurikánů, obrovitý Ted Taylor od Dóminoes a kromě dalších i vlasatí Brouci. Někdy z těchto let se traduje také památný výrok náčelníka liverpoolské policie: „Kdybych na to měl, opatřil bych všem nezletilým v našem městě kytaru.“