Astrid vzpomíná,

že od okamžiku, kdy se Stu znovu vrhl na malování, nikdy nevěděl, kdy má skončit. V posledních týd¬nech, kdy ještě hrál s Beatles a vracel se domů kolem třetí hodiny ráno, postavil se rovnou k malířskému stojanu a setr¬val u něho, aniž zamhouřil oka, dokud nemusel jít na akade¬mii, aby tam pokračoval v práci v Paolozziho třídě. Z malo¬vání se Stu nenechal vytrhnout ani bolestmi hlavy, které ho v těch dnech začaly pronásledovat. Často se prý s výkřiky vrhal hlavou proti zdi, aby přehlušil vytrvalé bolesti, které se stupňovaly. Po měsíci docházky na akademii opustil Beatles, aniž kvůli tomu vzniklo mezi nimi nepřátelství. Paul se zmoc¬nil jeho baskytary, na kterou si už beztak dlouho brousil zuby, a časem si zakoupil i svůj vlastní nástroj. Při občasných, i když stále řidších návštěvách Desítky si prý Stu Sutcliffe ještě jednou nebo dvakrát zahrál s Beatles na baskytaru, spo¬lečně s Paulem.
Když se po skončeném angažmá začátkem července skupi¬na vracela do Liverpoolu, seděli ve vlaku jen John, Paul, Ge¬orge a Pete.
Krátce předtím uvedl Polydor na trh první singl, na němž Beat Brothers, jak Kaemepfert pro tento účel překřtil Brou¬ky, doprovázeli Tonyho Sheridana v My Bonnie a The Saints.