V dalším odstavci se John zcela bez obalu rozepsal o tom, jak za několik měsíců „Peter a Paul, jménem McArtrey, syn Jima McArtreyho, svého otce, zapálil jedno kino a německá policie řekla: ,Vy jedni zlí, broučičí kluci, mažte raději domů a podpalujte si vaše anglická kina!‘ Bum, z kapely teď byla půlka. Už předtím gestapo odeslalo pryč mého přítele malé¬ho George Harrisona (ze Speke), protože měl teprve dva¬náct a byl příliš mladý, aby se v Německu mohl stát voličem. Ale po dvou měsících v Angiii se stal osmnáctiletým, a tak mu gestapo řeklo, že se může zase vrátit.“
Celé záměrně matoucí Lennonovo vyprávění vyústilo ve vylíčení další neskutečné historky, v níž je všichni návštěvníci jakéhosi anglického klubu svorně poslali zpátky do Němec¬ka. Po sérii citoslovcí končí autor s mnoha díky za dobrou radu na adresu členů onoho klubu „od Johna a George, co jsou přáteli“.