Před samotným odjezdem se naprosto neočekávaně poku¬sil zvrátit běh událostí ještě Derry Wilkie, sólový zpěvák Se¬niorů, prvních vyslanců liverpoolského beatu v Hamburku. Allan Williams od něho obdržel rozhořčený dopis, ve kterém si Wilkie stěžoval na rozhodnutí poslat do Hamburku kapelu tak mizernou, jako byli Beatles.
Vůbec nejvážnější problém spojený s nastoupením ham¬burského angažmá vězel ale v tom, že Brouci až do poslední¬ho momentu neměli bubeníka. Zhruba týden před datem určeným k odjezdu se v Jacarandě jednoho dne na Paulovo pozvání objevil Pete Best i s novými bubny. Syn majitelky klubu Casbah, ze kterého rok předtím, téměř na den přesně, Beatles tak neslavně odešli. Poté, co si s nimi zahrál pár kous¬ků, řekli i ostatní „okay“ a mohlo se konečně jet.
Toho rána se nesešli před Jacarandou jen Brouci. Millie Sutcliffová přišla vyprovodit Stua a opodál postávali cigare¬tový aristokrat z Trinidadu Woodbine a dva nefalšovaní Čí¬ňané, Beryl a její bratr Barry Chang. Nechyběly prý u toho ani ty pohádkové vdolky, které na cestu do světa napekla Georgeovi starostlivá paní Harrisonová. Kromě Stuovy ma¬minky nacpal potom Allan Williams celou tuhle pestrou se¬šlost do zeleného mikrobusu Austin a společně vyrazili na první zahraniční zájezd Beatles. Aby bylo mezinárodní slože¬ní osádky ještě reprezentativnější, přibrali v Londýně jakého¬si pana Steinera, Němce. Jeho zásluhy o populární hudbu a zároveň důvod, proč se ocitá i v naší knížce, spočívaly v asistenci při památné smlouvě, kterou spolu v Londýně se¬psali Koschmieder a Williams. Pan Steiner byl totiž oním číšníkem z baru Nebe a peklo, sousedícím s Dvojkou, který tenkrát oběma pánům pomáhal, aby se spolu vůbec domluvi¬li. Za to mu teď Bruno Koschmieder nabídl místo tlumočníka.