Také Cyn měla výhrady. Znala Johna a věděla, že je scho¬pen flirtovat s liverpoolskými děvčaty i v její přítomnosti. Což teprve s přítulnými slečnami z Reeperbahnu, když u toho nebude. „Bylo to tak daleko a mělo to trvat tak dlouho. Hol¬ky z Liverpoolu, které se kolem Johna ometaly, jsem aspoň znala. O situaci v Hamburku jsem neměla ani ponětí. V Ham¬burku se mohlo přihodit cokoli,“ shrnula zamilovaná Cynthia své starosti.
Přitom hořela Lennonovi půda pod nohama také na aka¬demii. S pomocí Cynthie, která za něho v době skotského turné udělala neodevzdané testy, ukončil sice s přimhouřením očí profesora Ballarda třetí ročník, ale průběžné výstrahy stran vyloučení z ústavu nad ním visely jako Damoklův meč. Arthur Ballard, který byl díky občasným zábleskům originali¬ty v Johnových kresbách a návrzích plakátů jeho protekto¬rem, se dokonce osobně angažoval, aby Lennona přijali na nově otevřenou fakultu designu. Když u jejího vedoucího pe¬dagoga narazil, neváhal mu vyjevit své mínění pěkně od plic.
„Řekl jsem mu, že nedokáže-li akceptovat někoho tak výji¬mečného, jako je John, měl by jít raději učit náboženství do nedělní školy. Potom jsem se dověděl od Cyn, že to bylo beztak zbytečné, poněvadž John odcestoval do Hamburku. Každému předtím na potkání vyprávěl, že tam bude dostávat 100 liber týdně.“