Paul, který měl po prázdninách pokračovat ve speciálním přípravném kursu na univerzitu, se pro jistotu nejdřív svěřil se svými plány profesorovi angličtiny. Jejich vzájemná důvě¬ra vyplývala z velkorysosti, s níž profesor Durband vedl své přednášky a semináře. Namísto věčného omílání gramatic¬kých pravidel alžbětinské angličtiny v nich jeho mladí poslu¬chači mohli diskutovat i o takových autorech, jako třeba Da¬vid Herbert Lawrence nebo Tennessee Williams. Přesto Dus¬tyho Durbanda jaksepatří vyděsilo, když na něho McCartney vytasil ohromnou novinu, že chce namísto studií odjet hrát do hamburského nočního baru. „Co chceš, aby z tebe bylo, Pau¬le? Tommy Steele?“, ptal se užasle svého nadějného žáka.
Ještě hůř přijal stejnou zprávu Jim McCartney. Jeho počá¬teční stanovisko bylo tak nekompromisně odmítavé, že ho Paul zlomil až s pomocí mnohomluvného Allana Williamse, kterého za tím účelem přivedl k nim domů.
Stu Sutcliffe měl v září nastoupit na postgraduální příprav¬ku pro budoucí učitele výtvarné výchovy. Protože byl jedi¬ným z Brouků, kdo bral studia od počátku vážně, moc se mu do Hamburku nechtělo. Zprvu také klukům oznámil, že ne¬pojede. John, který znal poměry na akademii z vlastní zkuše¬nosti, vcelku oprávněně namítal, že při úctě, kterou tam Stu požívá mezi celým profesorským sborem, si nakrásně může dovolit nastoupit v pozdějším termínu.