Když majitel

Jacarandy v létě roku 1960 zjistil, že jeho černošskou kapelu odlákal jakýsi potulný podnikavec a pro¬dal ji do nočního klubu v západoněmeckém Hamburku, do¬stalo rázem veškeré dění kolem malého podniku v čínské čtvrti spád. Protože Brouci už tehdy patřili k rozrůstající se rodině beatových kapel, které zprostředkovávala Jacaranda Enterprises, jak Allan Williáms nazval svoji obchodní společ¬nost s hudbou, týkalo se vše bezprostředně i jich. Řeka, na jejíchž březích se to celé mělo odehrát, se však nejmenovala Mersey, nýbrž Labe.
Hamburk, a zvláště jeho vykřičená ulice Reeperbahn, měl v oněch dobách příchuť zvláštní pikantnosti. Přinejmenším v očích té sorty lidí, k níž patřil šéf Jacarandy, který na větši¬nu věcí tohoto světa nahlížel z úhlu případných zisků. Allan správně hádal, že stovky nočních podniků, které se rozprostí¬raly v hamburské zábavní čtvrti St. Pauli, by byly dobrým a hlavně stálým odbytištěm pro jeho kapely. Byly pro to i do¬cela dobré objektivní důvody, o nichž se zmiňuje Jiří Černý: „Liverpool a Hamburk měly jako přístavy společné neje¬nom volnější mravy, ale taky ostřejší hudbu v klubech a tan¬čírnách, téměř nezávislou na televizně-rozhlasovém vkusu metropolí. Vycházela ovšem ze stejného základu amerického rock'n'rollu, ale neuhlazovala jej, spíš naopak.“