Večer ožila Jacaranda neméně exotickými zvuky, které v jejím podzemí u dlaždicového tanečního parketu vydávala nefalšovaná „Královská karibská steel kapela“. Nad několika tympánovými kotly s ocelovou vrchní deskou se tam skláněli černošští hudebníci, kteří s pomocí zahnutých paliček dokázali vykouzlit ze svých neobvyklých nástrojů celé gejzíry ko¬vově znějících melodií a pravé rytmické orgie. To vše na pozadí častých a neméně hlasitých hádek, přecházejících ně¬kdy ve skutečné rvačky na nože, kterým místní policajti s ohledem na vlastní bezpečnost raději shovívavě ponechá¬vali volný průběh.
Johna, Paula, George a pochopitelně Cynthii sem přivedl Stu Sutcliffe, který se osobně znal s majitelem lokálu. Svým způsobem to bylo pro kluky ideální místo ke každodenním schůzkám. Jednak odtud bylo blízko do školy, takže si sem mohli zaskočit i během polední přestávky, jednak tady mohli nerušeně vysedávat celé hodiny u jediného šálku kávy nebo čaje, aniž by je oči servírek vyčítavě vybízely k odchodu. Kromě toho se tu daly hladové žaludky nasytit levnými sen¬dviči s džemem nebo slaninou, z nichž ty první stály pouhou pětipenci. Ze stejného důvodu sem chodili i muzikanti z ostatních liverpoolských beatových kapel.