„Nikdy předtím ve skutečnosti žádné peníze neměl,“ vzpo¬míná Stuova matka Millie Sutcliffová. „Věděla jsem, že po¬třebuje zaplatit jeden nebo dva dluhy. Zbytek, aspoň tak jsem uvažovala, bude moci konečně použít na nákup barev a plá¬ten, které mu vydrží nějaký čas.
Zrovna byl doma manžel, který vešel do Stuartova pokoje, když byl chlapec pryč. A byl to jeho otec, který tam tehdy taky objevil tu věc, za kterou Stuart utratil všechny peníze z Moorovy ceny. ‚To je v pořádku,‘ řekl mi potom. ,Tohle je baskytara. Budu hrát s Johnem v jeho kapele.‘
Zatímco s paletou a štětci před malířským stojanem se Stu Sutcliffe předtím cítil jako ryba ve vodě, basová kytara Hof¬ner President, což byl na svou dobu více než obstojný model, byla v jeho rukou čímsi, co jej rázem uvrhlo na souš. Alespoň pamětníci vzpomínají, že svá první vystoupení s kapelou ode¬hrál zády k publiku, aby nevidělo, s jakými potížemi musel při hře zápasit. Také jejich první společná fotografie z agentážní přehrávky na jaře 1960 zachycuje Stua stojícího v pozadí, bokem k ostatním. Sutcliffovy těžkosti byly koneckonců po¬chopitelné, když uvážíme, že se ocitl na pódiu téměř rovnou cestou z Hessyho obchodu s hudebními nástroji.