Paulovi táhlo na čtrnáct,

když do Liverpoolu přijel se svou skifflovou skupinou Donegan, jehož jméno vyslovovali stej¬ně staří kluci po celé Anglii s nábožnou úctou. Pochopitelně nemohl chybět v davu, který se shromáždil před liverpool¬ským divadlem Empire, aby vyčkal zpěvákova příjezdu na odpolední zkoušku. Mezi čekajícími bylo také několik mla¬dých dělníků z blízké továrny, jejichž dílovedoucímu napsal Donegan, který přijel s malým zpožděním, omluvný vysvětlu¬jící list. Tahle srdečnost, které by se od zavedených pěvec¬kých hvězd typu Dickieho Valentma sotva dočkali, udělala na Paula ohromný dojem. Když potom uviděl a uslyšel Donega¬na na pódiu, upnula se všechna jeho chlapecká přání k jedi¬nému cíli, ke kytaře. Jim McCartney, který měl po manželčině smrti starostí s domácností i s oběma kluky až nad hlavu, nakonec neodolal Paulovým prosbám a investoval do nástro¬je tehdy nemalou částku 15 liber. Ve vzácných chvílích volna jej dokonce sám u klavíru zasvěcoval do tajemství akordů.