Beatlemánie

V předvečer královských varietních představení davy zvě¬davců zpravidla zaplnily okolí Divadla prince waleského na londýnském bulváru Leicester, aby zhlédly okázalý příjezd Jejího Veličenstva v doprovodu členů královské rodiny a dal¬ších významných osobností. 4.listopadu 1963 přibylo k obvyklým „čumilům“ několik tisíc dívek, které vytrvale skandovaly: MY CHCEME BEATLES! jedna z hvězd veče¬ra, legendární Marlene Dietrichová, která svým zjevem a hla¬sem vzrušovala filmové diváky a návštěvníky koncertů na celém světě už déle než třicet let, prošla těmito zástupy a po¬licejními kordony bez povšimnutí.
Svým mladistvým elánem, neokázalým vystupováním a klukovským vtipkováním mezi jednotlivými skladbami do¬kázali nakonec Beatles strhnout toho večera i tradičné rezer¬vované oficiální publikum, pro něž byla přítomnost na kon¬certu s účastí královské rodiny především společenskou udá¬lostí. Když John Lennon ohlásil závěrečné Twist And Shout, obrátil se k obecenstvu s odvážnou výzvou: „Lidé na laciných místech mohou s náma tleskat rukama. Ti ostatní mohou chřestit svými šperky.“ Žádný z britských deníků neopomenul nazítří informovat své čtenáře o tom, že po boku Alžběty II. se v královské lóži nadšeně přidala ke skandovanému potles¬ku i princezna Margareta.