Právě sem

- do suterénní části podniku Epsteinových, která byla vyhrazena deskám s populární hudbou - vešel v sobotu 28. října 1961 krátce po třetí osmnáctiletý výrostek Raymond Jones a trochu bezradně se rozhlížel po regálech a stojáncích se stovkami vystavených desek. Náhoda tomu chtěla, že si ho v obchodě, přecpaném v době obvyklé odpo¬lední přestávky mladými chlapci a děvčaty, všiml sám mladý pan Epstein, který tu zpravidla na konci týdne pomáhal za pultem svým zaměstnancům zvládnout sobotní nával. Mlá¬dence v kožené bundě a v džínách znal od vidění a také si vybavil, že při svých častých návštěvách obchodu se obvykle probírá hromádkami desek s country & westernovými na¬hrávkami. Chlapcovým idolem byl autor památných Modrých semišek Carl Perkins, který tuto píseň sám nahrál několik měsíců předtím, než obletěla svět v proslavené verzi Elvise Presleyho. Tentokrát však Jones nevznesl na prodavače obvyklý dotaz, zda přišlo něco nového s jeho zamilovaným zpěvákem a kytaristou.
„Deska, kterou chci, se jmenuje My Bonnie a byla nahrána v Německu. Máte ji?“
„S kým to má být?“ zeptal se Brian mladého zákazníka.