Paul McCartney
Cílem přehrávky pro Parnese bylo nalézt skupinu, která by na turné doprovázela jeho momentálně nejúspěšnějšího zpě¬váka, Billyho Furyho. Vytáhlý a poněkud zarputilý mladík z Parnesovy hvězdné stáje byl konkursu přítomen také. Ostatně když jel do Liverpoolu, vracel se vlastně domů. Od okamžiku, kdy ještě jako Ronnie Wycherley opustil svoji práci na jednom z tisíců vlečných člunů v liverpoolskérn pří¬stavu, neuběhly ani celé dva roky. Možná také proto se dáva¬ly největší naděje Stormovým Hurikánům. Jejich bubeník Ri¬chard Starkey chodil s Wycherleym do stejné třídy v obecné škole v St. Silas, uprostřed nejchudší ze všech okrajových čtvrtí Liverpoolu Dingle. Nejméně šancí měli i přes zjevné Williamsovo nadržování Silver Beatles. Jako by nestačilo, že jsou pro Parnese úplně neznámí, ještě jim nepřišel bubeník. Nakonec se podařilo přemluvit bubeníka Casanovů Johnny¬ho Hutche, aby to s nimi odehrál a... A právě tady se důleži¬tá svědectví obou zainteresovaných pamětníků Parnese a Williamse vzájemně liší. Podle druhého z nich byli prý Par¬nes i Fury hudbou Beatles doslova „knokautováni“ a nabídli jim na místě smlouvu na 100 liber týdně. Mělo to ovšem jeden, či vlastně dva háčky. Parnes nebyl ochoten akceptovat Sutcliffa a Lennon zase nechtěl slyšet o tom, že by měl svého přítele nahradit někým jiným. Parnes sám si ale nevzpomíná, že by měl nějaké výhrady vůči Stuově hře. I když je to ku¬riózní, prý mu nejvíce vadil náhradník za bicími nástroji: „O klucích vpředu jsem si myslel, že jsou dobří. Sólová kytara i basovka. Byl to bubeník, a to jsem jim také pověděl, kdo byl špatný.“ Protože tu „velkou šanci“ dostali nakonec Cass And Casanovas i s Johnnym Hutchem, které Parnes vzápětí vyslal na další turné s Duffym Powerem, celé to do sebe moc neza¬padá.
Stříbrní brouci i se Stuem se své příležitosti k doprovázení Parnesových vyvolenců přesto dočkali. V polovině května 1960 je Parnes, po dohodě s Williamsem, poslal na čtrnácti¬denní zájezd do Skotska. Přestože Johnny Gentle, kterého tam doprovázeli, byl z celého souhvězdí Parnesovy stáje nejméně známý, dostal každý z nich 36 liber, což byla stejná částka, jakou Parnes platil Casanovům.
Cílem přehrávky pro Parnese bylo nalézt skupinu, která by na turné doprovázela jeho momentálně nejúspěšnějšího zpě¬váka, Billyho Furyho. Vytáhlý a poněkud zarputilý mladík z Parnesovy hvězdné stáje byl konkursu přítomen také. Ostatně když jel do Liverpoolu, vracel se vlastně domů. Od okamžiku, kdy ještě jako Ronnie Wycherley opustil svoji práci na jednom z tisíců vlečných člunů v liverpoolskérn pří¬stavu, neuběhly ani celé dva roky. Možná také proto se dáva¬ly největší naděje Stormovým Hurikánům. Jejich bubeník Ri¬chard Starkey chodil s Wycherleym do stejné třídy v obecné škole v St. Silas, uprostřed nejchudší ze všech okrajových čtvrtí Liverpoolu Dingle. Nejméně šancí měli i přes zjevné Williamsovo nadržování Silver Beatles. Jako by nestačilo, že jsou pro Parnese úplně neznámí, ještě jim nepřišel bubeník. Nakonec se podařilo přemluvit bubeníka Casanovů Johnny¬ho Hutche, aby to s nimi odehrál a... A právě tady se důleži¬tá svědectví obou zainteresovaných pamětníků Parnese a Williamse vzájemně liší. Podle druhého z nich byli prý Par¬nes i Fury hudbou Beatles doslova „knokautováni“ a nabídli jim na místě smlouvu na 100 liber týdně. Mělo to ovšem jeden, či vlastně dva háčky. Parnes nebyl ochoten akceptovat Sutcliffa a Lennon zase nechtěl slyšet o tom, že by měl svého přítele nahradit někým jiným. Parnes sám si ale nevzpomíná, že by měl nějaké výhrady vůči Stuově hře. I když je to ku¬riózní, prý mu nejvíce vadil náhradník za bicími nástroji: „O klucích vpředu jsem si myslel, že jsou dobří. Sólová kytara i basovka. Byl to bubeník, a to jsem jim také pověděl, kdo byl špatný.“ Protože tu „velkou šanci“ dostali nakonec Cass And Casanovas i s Johnnym Hutchem, které Parnes vzápětí vyslal na další turné s Duffym Powerem, celé to do sebe moc neza¬padá.
Stříbrní brouci i se Stuem se své příležitosti k doprovázení Parnesových vyvolenců přesto dočkali. V polovině května 1960 je Parnes, po dohodě s Williamsem, poslal na čtrnácti¬denní zájezd do Skotska. Přestože Johnny Gentle, kterého tam doprovázeli, byl z celého souhvězdí Parnesovy stáje nejméně známý, dostal každý z nich 36 liber, což byla stejná částka, jakou Parnes platil Casanovům.