„Hej, Alle,“

zakřičel na Williamse, který se nalézal právě uvnitř. „Proč taky někdy neuděláš něco pro nás?“
Jakkoli byl Williams v showbyznysu stále ještě zelenáčem, dobře věděl, že pro Parnesovy účely jsou Johnny And The Moondogs zatím nepoužitelní. K tomu, aby mohli fungovat jako skutečná kapela, potřebovali ze všeho nejdříve sehnat bubeníka. Allan se nabídl, že se jim pokusí někoho opatřit. Zatím je nechal v odpoledních hodinách cvičit v suterénním lokále. Když tam časem přibývalo náhodných čumilů, promě¬nily se zkoušky v regulérní kšeft, za který Williams každému z nich vyplácel pět šilinků. Bylo to méně, než měli u Mony Bestové, ale aspoň mohli spolu hrát téměř denně. Aby Allan ukázal dobrou vůli a pochopení pro jejich věčné finanční ne¬snáze, poskytl jim navíc ještě další možnost výdělku. Členové kapely dostali šanci vymalovat v Jacarandě za honorář dám¬ské toalety.