V roce 1959, kdy do Jacarandy začala docházet Johnova parta, měl Allan Williams právě hlavu plnou pořádání umě¬leckého bálu, v němž se měl poprvé etablovat také jako im¬presário. Když ho tahle nová životní role nutila k stále častěj¬ším pochůzkám po městě, zanechával Williams podnik v péči své čínské manželky Beryl, jinak autorky vzpomínaných sen¬dvičů i dalších pochoutek z kuchyně Jacarandy.
Na jaře 1960 uspořádal z našeho vyprávění už známý kon¬certní agent Larry Parnes triumfální, a jak ještě uvidíme, zá¬roveň i tragické britské turné dvou amerických rock'n'rollo¬vých hvězd Eddieho Cochrana a Gena Vincenta. Oba byli miláčky Johnovy party. Připomeňme si, že Paul se už tenkrát na wooltonské pouti představoval Johnovým Quarrymen mimo jiné právě Vincentovým hitem Be-Bop A-Lula, a Coch¬ranovo Hallelujah, I Love Her So měli i současní Moondogs ve svém repertoáru, včetně do poslední noty okopírovaného Eddieho kytarového sóla. Bylo tedy jasné, že nemohli chybět ani na jejich vyprodaném koncertě v liverpoolském divadle Empire. Zatímco kluci ostřížími zraky sledovali techniku Cochranovy hry, přítomnému Allanu Williamsovi vnuklo celé tohle monstrózní show, jehož svědkem byl nejspíš poprvé, docela jinou myšlenku. „Cítil jsem v tom prachy. Celou horu prachů,“ vyjádřil později Williams svůj tehdejší dojem více než srozumitelně.