beatllemania

Z obdobných kruhů se rekrutovalo i dalších pět podílníků obou firem. Žádný z nich v té době nepřekročil třícítku. Zvláštní lesk a autoritu Stramsactu dodávala příiomnost třia¬dvacetiletého lorda Pengrina Eliota, pravoplatného dědice hraběte ze St. Germans a vlastníka rozlehlého panství v Cornwallu. Za pětinu akcií Stramsactu zaplatil mladý lord pouhých 1 000 liber, které mu v příštích letech díky Byrnově obratnosti, Jacobsově neprozíravosti a Epsteinově zaváhání měly přinést milióny. Když se David Jacobs otázal Byrna, jakým podílem se chce on a jeho partneři účastnit na hrubých ziscích firmy, vyslovil Nicky první částku, která mu přišla na mysl: 90 %. Jacobs zřejmě uvažoval o ztrátách, které Beatles vznikaly z nekoncesované výroby zboží s jejich jmény, když odvětil: „Dobrá. Deset procent pro Beatles je lepší než nic.“
Epstein se o podrobnostech této smlouvy ke své nelibosti dozvěděl až v průběhu následujícího roku, na jehož konci ¬podle údajů známého finančnického listu Wall Street Journal - přesáhl čistý výtěžek americké odbočky Seltaeb částku 50 miliónů dolarů. Tento první, odstrašující případ, kdy na umě¬ní a věhlasu čtveřice hudebních nadšenců z Liverpoolu bez skrupulí parazitovali ziskuchtiví obchodníci i celé firmy, ne¬byl žel v historii Beatles posledním.