Ve svém okolí se s ní setkával na každém kroku. Konec padesátých let přinesl definitivní sou¬mrak nad dočasnou módou anglické školy tradičního jazzu, přestože zejména londýnské skupiny Mr. Acker Bilka, Kena Colyera nebo Humphreyho Lytteltona pořád ještě dokázaly přivábit do Jeskyně slušný počet návštěvníků. Hůř na tom byli modernisté. Jejich komorní, jakoby zdrženlivý a chladný jazz se teď stále více stával záležitostí jenom nepatrné hrstky intelektuálů. Ostatně ve stejném čase také na druhém břehu Atlantiku zavíral dveře jeden jazzový klub po druhém. Gene¬race fanoušků, která stála u zrodu moderního jazzu, odrostla, a noví zájemci nepřišli.