Pozvolna začaly opět přicházet nabídky na hraní o sobot¬ních tancovačkách. Cesta na jednu z nich trvala devět hodin jízdy. Beatles bez Stua potom hráli bez přestávky dvě a půl hodiny pro všehovšudy osmnáct platících návštěvníků. Zato na večer v tanečním sále litherlandské radnice, bezprostřed¬ně po vánočních svátcích roku 1960, přišlo prý tolik mladých lidí jako nikdy předtím. Vystoupení zprostředkoval snaživý Bob Wooler, který je nabídl pořadateli litherlandských tan¬covaček Brianu Kellymu za pouhých osm liber. Nakonec se dohodli na šesti, a Brian Kelly si od této chvíle připisuje zá¬sluhy, že objevil Beatles. Ve skutečnosti měl tento úředníček přístavní společnosti stejné pochopení pro tenhle druh bláz¬nivé muziky jako kterýkoli z jeho spoluzaměstnanců. Taneční večery, při kterých si pronajímat sály v okolí Liverpoolu obvykle za částku pěti liber, byly pro něho pouze vítaným způsobem, jak si přilepšit k nevelkému platu, který dostával za práci v kanceláři Mersey Docks And Harbour Company. Tentokrát mohl být opravdu spokojený. Bob Wooler drama¬ticky představil kapelu dychtivému davu mladistvých, který se nahrnul kolem jeviště, slovy: „Beatles, přímo z Hambur¬ku!“
„Nejspíš jsme taky vypadali jako Němci,“ vzpomíná Geor¬ge. „Přinejmenším nás naše kožené kalhoty a kovbojské holi¬ny už na první pohled odlišovaly od všech ostatních kapel. Vypadali jsme komicky, a hráli jsme taky jinak. Byli jsme pro ně něco jako bomba.“