Domů chodili většinou ráno, a už po poledni je obvykle probudily výstřely nebo houkání policej¬ních sirén z krváků, které se odehrávaly na plátně hned za jejich „ložnicemi“. Také Paulův slib otci, že na sebe bude opa¬trný a bude se řádně stravovat, zůstal pouhopouhým slibem. Polévka, kterou zhltli v některém bistru, než šli „do hraní“, byla většinou jejich jediným teplým jídlem za celý den a noc. Nejčastěji to byly jen kukuřičné vločky zalité vlažným mlékem.
Utrmácení z dlouhých hodin hraní, nevyspalí a v častém opojení pivem, které na ně působilo tím více, čím méně jedli, našli spásný lék v tabletkách, kterým mezi sebou důvěrně říkali Prellys. Jednalo se o německý preparát Preludin, urče¬ný původně pro lidi, kteří se rozhodli pro odtučňovací kúru. Jeho vedlejším efektem byl povzbuzující účinek, který léku dodával v něm obsažený benzedrin. V prostředí, které je v St. Pauli obklopovalo, nebyl však nikdo, kdo by chlapce upozor¬nil na nebezpečí, kterému se tím vystavovali. Spíše naopak. V desítkách barů kolem Reeperbahnu se pokaždé našel někdo ochotný lék, který nebyl volně k dostání, opatřit. Brou¬kům ho dodávala nejčastěji stará toaletářka z kina Bambi. Ti ji za to oslovovali „Mutti“, aniž si uvědomovali, kolik je v tom ironie. Jediný, kdo si uchoval zdravý rozum a nenechal se zázračnými pilulkami zlákat, byl Pete Best.