V čase obvyklé okurkové sezóny

se teď naopak političtí zpravodajové předháněli v odhadu situace a prognózách její¬ho řešení. Ze svých venkovských sídel se do Londýna urych¬leně vracejí členové kabinetu a po celý zbytek prázdnin sně¬mují o vzniklé krizi. Ministerský předseda Anthony Eden si odváží do rezidence v Chequersu svého předchůdce sira Winstona Churchilla a žádá jej o radu. Dvaaosmdesátiletý tory, který sám vstoupil do politické arény ještě na sklonku života královny Viktorie, se projeví jako neústupný strážce jejího impéria: Navrhuje vylodění podpořené silným výsad¬kem. 29. října vypukla vojenská agrese proti Egyptu, v níž se společně s Angličany angažovaly také francouzské a izrael¬ské oddíly. Avšak svět v roce 1956 není už světem z roku 1882, kdy se anglická vojska celkem hravě vylodila u Tel-el¬-Kebiru a faktickým vládcem Egypta se stal britský guvernér. Na rozhodný diplomatický zásah Sovětského svazu je teď za jediný týden po agresi. Ztroskotání invaze přineslo spolu s krachem nechvalně proslulé anglické politiky dělových člu¬nů celkový soumrak nad pyšným impériem Britanikem. Hoř¬kost oné pilulky, kterou museli Angličané za své suezské dobrodružství spolknout, byla ovšem o to trpčí, že v Radě bezpečnosti podpořil rezoluci, odsuzující agresi, i zástupce americké Einsenhowerovy vlády. Průplav zůstal v rukou Egypťanů a pan Anthony Eden se záhy poté musel s ostudou odporoučet ze sídla ministerského předsedy na Downing Street č. 10.