Na téma Beatles

existují ve světě desítky, možná stovky publikací. Některé jsou jen snůškou bulvárních klípků a senzací, jiné poctivým zamyšlením nad lidským a uměleckým profilem souboru, který má v análech historie populární hudby místo nejčelnější. Vypůjčme si na tomto místě charakteristiku kritika Lestera Bangse: „... Svěžest zpěvu Beatles byla naprostou zvukovou novinkou. Dnes člověk z jejich raných vokálů cítí půvab a obnažený cit, nechuť něco předstírat a zaoblovat hrany emocí, odvahu říci naprosto všechno, což jsme v rock'n'rollu tehdy od žádného jiného bělocha neslyšeli“ (citováno podle knihy dr. Lubomíra Dorůžky Panoráma populární hudby 1918-1918, Mladá fronta 1981).
Antonín Matzner napsal knížku, která je věnována konkrétně Beatles a obecně populární hudbě. Je nesmírně cenná také proto, že podobných publikací je u nás snad ještě méně než pověstného šafránu. Paul McCartney začátkem osmdesátých let v programu Super Night Of Rock'n'Roll, který v množství dokumentárních snímků í „živých“ vystoupení televizně zpracoval vývoj moderní populární hudby, prohlásil: „Populární hudba je klasická hudba současnosti.“ Je to slovo do pranice, ale - proč ne?