Počátek příběhu,

o kterém bude vyprávět tato kniha, byl natolik nenápadný, že ani jeho samotným hrdinům nepřišel na mysl význam chvíle, v níž se začala psát jedna z nejvíce vzrušujících kulturních kronik naší doby. V létě onoho pa¬mátného roku 1956 zaměstnávaly poddané Jejího Veličen¬stva britské královny události mnohem závažnějšího dosahu. Přestože byl jejich dějištěm vzdálený Egypt, zprávy odtam¬tud doléhaly k uším obyvatel ostrovní říše stejně bezpro¬středně a hrozivě jako dunivé údery Velkého Bena z west¬minsterského opatství. Mnozí ještě měli v čerstvé paměti horké léto před čtyřmi roky, během něhož mladí důstojníci v čele s Násirem svrhli probritský režim krále Faruka, první¬ho a zároveň i posledního panovníka toho jména. Za nece¬lých jedenáct měsíců došlo pak i k oficiálnímu zrušení mo¬narchie, ostatně jenom formální náhražky předchozího brit¬ského protektorátu, během níž tak či onak pokračovala sedmdesátiletá okupace Egypta anglickými vojsky. Jejich přítomnost v zemi na hony vzdálené Albionu, na pomezí seve¬rovýchodní Afriky a jihozápadní Asie, měla jediný, zato však prozaicky praktický důvod: Suez. Svrchovaná vláda nad prů¬plavem, jímž vedly námořní cesty k jiné tradiční oblasti brit¬ských zájmů - do Indie, měla pro Angličany několikanásob¬ně větší cenu než ty čtyři milióny liber, které v roce 1875 zaplatila královna Viktorie s pomocí Rotschildovy banky za¬dluženému egyptskému khedivovi za jeho akcie. A právě Suez se stal novým jablkem sváru mezi Velkou Británií a mladičkou Násirovou republikou, která v červenci 1956 průplav znárodnila.