„V okamžiku, kdy Beatles začali skákat do výšky, všechny děti uvnitř úplně šílely,“ řekl v rozhovoru před kamerami o beatlovských začátcích v Jeskyni Allan Williams. Na krát¬kých filmových šotech, které jsou ovšem pozdějšího data, žádné pohyby nespatříme. Posuzováno měřítky pódiových vystoupení dnešních rockových skupin se Beatles na těchto vzácných záběrech zdají být nesmírně krotcí a soustředění téměř výlučně na hraní. Georgeova matka, která zde nejed¬nou seděla uprostřed davů pištících děvčat, musela mnoho¬krát zodpovídat jejich otázky, proč se její syn při hraní tváří tak smrtelně vážně. Sám na stejný dotaz matce odpověděl: „Hraju první kytaru. Když ostatní přitom třeštění něco zvora¬jí, nikdo si toho pořádně ani nevšimne. Ale já si nemůžu do¬volit dělat chyby.“
Kromě paní Harrisonové byla v Jeskyni stálým hostem po¬chopitelně Cynthia Powellová. Ta tam trávila každé odpoled¬ne. Příležitostně sem zaskočil i Jim McCartney, který stále ještě pracoval na bavlníkové burze nedaleko odtud. Hlavním důvodem jeho návštěv bylo ovšem především instruování Paula, aby nezapomněl sobě i mladšímu Michaelovi po ná¬vratu domů ohřát večeři.
Jednou odpoledne se uprostřed vřeštící a tančící mládeže v Jeskyni neočekávaně zjevila Johnova teta. Zděšena tím, co tam uviděla, obrátila se Mimi v šatně na svého synovce se slovy, která nenechávala nikoho na pochybách, co si o tom všem myslí: „To je moc pěkné, Johne, není-liž pravda? To je opravdu moc hezké!“ Neuklidnila ji ani Louise Harrisonová, která na přítomnost Mimi Smithové nadšeně reagovala zvo¬láním: „Povězte sama, nejsou výborní?“
„Těší mě, že si to myslí aspoň někdo,“ odvětila kysele Mimi.