old music

A HARD DAY’S NIGHT

2011-09-21T03:27:00.000-07:00

It’s been a hard day’s night
And I’ve been working like a dog
It’s been a hard day’s night
I should be sleeping like a log

But when I get home to you
I find the things that you do
Will make me feel alright.

You know I work all day
To get you money to buy you things
And it’s worth it just to hear you say
You’re gonna give me ev’rything

So why on earth should I moan
‘Cos when I get you alone
You know I feel okay.
When I’m home
Ev’rything seems to be right
When I’m home
Feeling you holding me tight, tight yeh.

It’s been a hard day’s night
And I’ve been working like a dog
It’s been a hard day’s night
I should be sleeping like a log

But when I get home to you
I find the things that you do
Will make me feel alright.

Waaaaah!

So why on earth should I moan
‘Cos when I get you alone
You know I feel okay.

When I’m home
Ev’rything seems to be ri-ight
When I’m home
Feeling you holding me tight, tight yeh.

Hmm it’s been a hard day’s night
And I’ve been working like a dog
It’s been a hard day’s night
I should be sleeping like a log

But when I get home to you
I find the things that you do
Will make me feel alright.

You know I feel alright
You know I feel all right...

DAY TRIPPER

2011-06-20T05:39:00.000-07:00

Got a good reason
For taking the easy way out
Got a good reason
For taking the easy way out now.
She was a day tripper
One way ticket yeh
It took me so long to find out
And I found out.

She’s a big teaser
She took me half the way there
She’s a big teaser
She took me half the way there now.
She was a day tripper
One way ticket yeh
It took me so long to find out
And I found out.

Aaaaaaah! Aaaah! Aaaah!

Tried to please her
She only played one night stands
Tried to please her
She only played one night stands now.
She was a day tripper
Sunday driver yeh
It took me so long to find out
And I found out.

Day tripper (yeh)
Day tripper ,yeh
Day tripper
Day tripper, yeh
Day tripper
Day tripper...

Bad boy

2011-05-25T23:42:00.001-07:00

BAD BOY

A bad little kid moved into my neighbourhood
He won’t do nothin’ right just a-sittin’ there look so good
He don’t wanna go to school and learn to read and write
Just sits around the house and plays that rock and roll music all night
Well, he put thumbtacks on teacher’s chair
Put chew’n’ gum in li’l girl’s hair
Now Junior behave yourself.

Buy ev’ry rock and roll book on the magazine stand
Ev’ry dime that he gets, ooh, he’s off to the jukebox man
Well, he worries that teacher till at night she’s a-ready to poop
From rockin’ and a-rollin’ spinnin’ in a-hula hoop
Well, his rock and roll has gotta stop
Junior’s head is hard as rock
Now Junior behave yourself.

Aah, aaaaah, aooh, ooh !

Gonna tell your mama you’d better do what she said
Get to the barber shop and get that hair cut off your head
You shoot the canary and you fed it to the neighbour’s cat
You gave the cocker-spanierd a bath in mother’s laundromant
Well, ya mama said it’s gotta stop
Junior’s head is hard as rock
Now Junior behave yourself.

Wooh!

The Beatles

2011-05-09T00:24:00.001-07:00

CAN’T BUY ME LOVE

Can’t buy me love-ove
Love-ove
Can’t buy me love-ove.

I’ll buy you a diamond ring my friend
If it makes you feel alright
I’ll get you anything my friend
If it makes you feel alright
‘Cause I don’t care too much for money
For money can’t buy me love.

I’ll give you all I’ve got to give
If you say you love me too
I may not have a lot to give
But what I got I’ll give to you
I don’t care too much for money
For money can’t buy me love.

Can’t buy me love-ove
Ev’rybody tells me so
Can’t buy me love-ove
No, no, no, no!

Say you don’t need no diamond rings
And I’ll be satisfied
Tell me that you want the kind of things
That money just can’t buy
I don’t care too much for money
For money can’t buy me love.

Waaaah!

Can’t buy me love-ove
Ev’rybody tells me so
Can’t buy me love-ove
No, no, no, no!

Say you don’t need no diamond rings
And I’ll be satisfied
Tell me that you want the kind of things
That money just can’t buy
I don’t care too much for money
For money can’t buy me love.

Can’t buy me love-ove
Love-ove
Can’t buy me love-ove-ove!

The Beatles

2011-03-08T07:19:00.000-08:00

YELLOW SUBMARINE

In the town where I was born
Lived a man who sailed to sea
And he told us of his life
In the land of submarines.

So we sailed on to the sun
Till we found the sea of green
And we lived beneath the waves
In our yellow submarine.

We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine
We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine

And our friends are all aboard
Many more of them lived next door
And the band begins to play.

We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine
We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine

(Full speed ahead, mister Parker, full speed ahead!)
(Full speed over here, sir!)
(Action station, action station)
(Aye, aye, sir, fire!)

As we live a life of ease
Ev’ryone of us (ev’ryone of us)
Has all we need (has all we need)
Sky of blue (sky of blue)
And sea of green (sea of green)
In our yellow (in our yellow)
Submarine (submarine ha hah).

We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine
We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine

We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine
We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine...

The Beatles

2011-02-09T05:21:00.000-08:00

I FEEL FINE

Baby’s good to me you know
She’s happy as can be you know
She said so
I’m in love with her and I feel fine.

Baby said she’s mine you know
She tells me all the time you know
She said so
I’m in love with her and I feel fine.

I’m so glad that she’s my little girl
She’s so glad she’s telling all the world.
That her baby buys her thing you know
He buys her diamond ring you know
She said so
She’s in love with me and I feel fine.

Oohmm.

Baby said she’s mine you know
She tells me all the time you know
She said so
I’m in love with her and I feel fine.

I’m so glad that she’s my little girl
She’s so glad she’s telling all the world.

That her baby buys her thing you know
He buys her diamond ring you know
She said so
She’s in love with me and I feel fine.

She’s in love with me and I feel fine.

Oohmm, (oohmm), oohmm...

YESTERDAY

2010-10-26T03:20:00.000-07:00

Yesterday
All my troubles seemed so far away
Now it look as though they’re here to stay
Oh, I believe in yesterday.

Suddenly
I’m not half the man I used to be
There’s a shadow hanging over me
Oh, yesterday came suddenly.

Why she had to go
I don’t know
She wouldn’t say
I said something wrong
Now I long for yesterday.

Yesterday
Love was such an easy game to play
Now I need a place to hide away
Oh, I believe in yesterday.

Why she had to go
I don’t know
She wouldn’t say
I said something wrong
Now I long for yesterda-a-a-ay

Yesterday
Love was such an easy game to play
Now I need a place to hide away
Oh, I believe in yesterday.

Hmm mm mm mm mm mm mm.

The Beatles

2010-06-15T01:28:00.000-07:00

MICHELLE

Michelle, ma belle
These are words that go together well
My Michelle.

Michelle, ma belle
Sont les mots qui vont trés bien ensemble
Trés bien ensemble

I love you, I love you, I love you
That’s all I want to say
Until I find a way
I will say the only words I know
That you’ll understand.

Michelle, ma belle
Sont les mots qui vont trés bien ensemble
Trés bien ensemble

I need to, I need to, I need to
I need to make you see
Oh, what you mean to me
Until I do I’m hopping
You will know what I mean.

I love you oo oo.

I want you, I want you, I want you
I think you know by now
I’ll get to you somehow
Until I do I’m telling you
So you’ll understand.

Michelle, ma belle
Sont les mots qui vont trés bien ensemble
Trés bien ensemble

And I will say the only words I know
That you’ll understand
My Michelle.

The Beatles

2010-06-07T02:47:00.000-07:00

HELP !

Help! I need somebody
Help! Not just anybody
Help! You know I need someone
Help!

(Now)
When I was younger (when I was young)
So much younger than today (I never needed)
I never needed anybody’s help in any way.

(Now)
But now these days are gone (these days are gone)
I’m not so self assured (and now I find)
Now I find I’ve changed my mind
I’ve opened up the doors.

Help me if you can I’m feeling down
And I do appreciate your being round
Help me get my feet back on the ground
Won’t you please, please help me?

(Now)
And now my life has changed (my life has changed)
In oh so many ways (my independence)
My independence seems to vanish in the haze.

(But)
But ev’ry now and then (now and then)
I feel so insecure (I know that I)
I know that I just need you like
I’ve never been before

Help me if you can I’m feeling down
And I do appreciate your being round
Help me get my feet back on the ground
Won’t you please, please help me?

When I was younger
So much younger than today
I never needed anybody’s help in any way.

(Now)
But now these days are gone (these days are gone)
I’m not so self assured (and now I find)
Now I find I’ve changed my mind
I’ve opened up the doors.

Help me if you can I’m feeling down
And I do appreciate your being round
Help me get my feet back on the ground
Won’t you please, please help me?
Help me, help me, oohmm..

The Beatles

2010-06-03T02:47:00.000-07:00

WE CAN WORK IT OUT

Try to see it my way
Do I have to keep on talking
Till I can‘t go on
While you see it your way
Run the risk of knowing
That our love may soon be gone
We can work it out
We can work it out

Think of what you’re saying
You can get it wrong
And still you think that it’s alright
Think of what I’m saying
We can work it out
And get it straight or say good night
We can work it out
We can work it out.

Life is very short
And there’s no time
For fussing and fighting my friend
I have always thought
That it’s a crime
So I will ask you once again.

Try to see it my way
Only time will tell
If I am right or I am wrong
While you see it your way
There’s a chance
That we may fall apart before too long.
We can work it out
We can work it out.

Life is very short
And there’s no time
For fussing and fighting my friend
I have always thought
That it’s a crime
So I will ask you once again.

Try to see it my way
Only time will tell
If I am right or I am wrong
While you see it your way
There’s a chance
That we may fall apart before too long.
We can work it out
We can work it out.

from me to you

2010-05-25T01:09:00.000-07:00

FROM ME TO YOU

Da da da da da dan dan da
Da da da da da dan dan da

If there’s anything that you want
If there’s anything I can do
Just call on me and I’ll send it along
With love from me to you

I’ve got ev’rything that you want
Like a heart that’s oh so true
Just call on me and I’ll send it along
With love from me to you.

I got arms that long to hold you
And keep you by my side
I got lips that long to kiss you
And keep you satisfied ooh.

If there’s anything that you want
If there’s anything I can do
Just call on me and I’ll send it along
With love from me to you

From me – to you.

Just call on me and I’ll send it along
With love from me to you

I got arms that long to hold you
And keep you by my side
I got lips that long to kiss you
And keep you satisfied ooh.

If there’s anything that you want
If there’s anything I can do
Just call on me and I’ll send it along
With love from me to you.

To you, to you, to you.

The Beatles

2010-05-19T03:20:00.000-07:00

SHE LOVES YOU

She loves you, yeh, yeh, yeh
She loves you, yeh, yeh, yeh
She loves you, yeh, yeh, yeh, yeah.

You think you’ve lost your love
Well, I saw her yesterda-ee-yay
It‘s you she’s thinking of
And she told me what to say-ee-yay

She said she loves you
And you know that can’t be bad
Yes, she loves you
And you know you should be glad.

She said you hurt her so
She almost lost her mind
And now she says she knows
You’re not the hurting kind.

She said she loves you
And you know that can’t be bad
Yes, she loves you
And you know you should be glad ooh.

She loves you, yeh, yeh, yeh
She loves you, yeh, yeh, yeh
And with a love like that
You know you should be glad.

You know it’s up to you
I think it’s only fair
Pride can hurt you too
Apologise to her

Because she loves you
And you know that can’t be bad
Yes, she loves you
And you know you should be glad ooh.

She loves you, yeh, yeh, yeh
She loves you, yeh, yeh, yeh
And with a love like that
You know you should be glad.

With a love like that
You know you should be glad.
With a love like that
You know you should be glad.
Yeh, yeh, yeh
Yeh, yeh, yeh
Yeah !

The Beatles

2010-05-11T03:57:00.000-07:00

ELEANOR RIGBY (2:07)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: Paul
Nahrávané: 28. apríl 1966, 6. jún 1966 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Geoff Emrick, Phil McDonald
Obsadenie:
John Lennon: sprievodný spev
Paul McCartney: sólový spev, sprievodný spev
George Harrison: sprievodný spev
Ringo Starr: neprítomný
Tony Gilbert: prvé husle
Sidney Sax, John Sharpe, Jurgen Hess: husle
Stephen Shingles, John Underwood: viola
Derek Simpson, Norman Jones: čelo
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

I WANT TO HOLD YOUR HAND (2:26)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John a Paul
Nahrávané: 17. október 1963 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith
Obsadenie:
John Lennon – sólový spev, rytmická gitara, tlieskanie
Paul McCartney – sólový spev, basová gitara, tlieskanie
George Harrison – sólová gitara, sprievodný spev, tlieskanie
Ringo Starr – bicie, tlieskanie
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.
Poznámky:

George Martin naplnil tento kompilačný album s ôsmimi piesňami predtým nevydanými na Parlophone albumoch a ôsmimi hitmi Beatles. Jediná nahrávka, ktorá bola pre britských fanúšikov novou, bola Bad Boy, ktorú Beatles pôvodne nahrali pre americký trh.

LP bola vydaná pre vianočný trh 1966 kým Beatles boli v štúdiu a nahrávali album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band.

Album dosiahol najvyššie 5. miesto a zotrval v rebríčku 6 týždňov.

The Beatles

2010-05-09T23:56:00.000-07:00

A HARD DAY’S NIGHT (2:32)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John
Nahrávané: 16. apríl 1964 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Geoff Emerick, Norman Smith, A.B.Lincoln, David Lloyd, Ken Scott
Obsadenie:
John Lennon: dvojstopovo nahraný sólový spev, akustická rytmická gitara
Paul McCartney: basová gitara, sólový spev, sprievodný spev
George Harrison: 12-strunová sólová gitara
Ringo Starr: bicie, bongá
George Martin: klavír
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

TICKET TO RIDE (3:12)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John
Nahrávané: 15. február 1965 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Ken Scott, Jerry Boys
Obsadenie:
John Lennon: rytmická gitara, sólový spev
Paul McCartney: basová gitara, sprievodný spev, sólová gitara
George Harrison: sólová gitara,
Ringo Starr: bicie, tamburína
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

PAPERBACK WRITER (2:18)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: Paul
Nahrávané: 13.-14. apríl 1966 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Geoff Emrick, Richard Lush, Phil McDonald
Obsadenie:
John Lennon: rytmická gitara, sprievodný spev
Paul McCartney: basová gitara, sólový spev, sprievodný spev, sólová gitara
George Harrison: rytmická gitara, sprievodný spev
Ringo Starr: bicie
Vydávateľ: EMI Music Publishing, Ltd.

The Beatles

2010-05-07T06:09:00.000-07:00

CAN’T BUY ME LOVE (2:15)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John a Paul
Nahrávané: 29. január 1964 v Pathé Marconi Studios, Paríž, Francúzsko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Jacques Esmenjaud, Richard Langham
Obsadenie:
John Lennon: akustická rytmická gitara
Paul McCartney: basová gitara, sólový spev
George Harrison: 12-strunová gitara
Ringo Starr: bicie
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

BAD BOY (2:46)
(Larry Williams)
Nahrávané: 10. – 11. máj 1965 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Ken Scott
Obsadenie:
John Lennon: sólový spev, rytmická gitara, organ
Paul McCartney: basová gitara, sprievodný spev, elektrický klavír
George Harrison: sólová gitara
Ringo Starr: bicie, tamburína
Vydávateľ: ATV Music Ltd.

DAY TRIPPER (2:31)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John
Nahrávané: 16. október 1965 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Ken Scott, Ron Pender
Obsadenie:
John Lennon: rytmická gitara, sólový spev, sprievodný spev
Paul McCartney: basová gitara, sólový spev, sprievodný spev
George Harrison: sólová gitara, sprievodný spev
Ringo Starr: bicie, tamburína
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

The Beatles

2010-05-05T23:58:00.000-07:00

YESTERDAY (2:07)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: Paul
Nahrávané: 14. jún 1965 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Phil McDonald
Obsadenie:
Paul McCartney: akustická rytmická gitara, sólový spev
Tony Gilbert: prvé husle
Sidney Sax : druhé husle
Francisco Gabarro: čelo
Kenneth Essex: viola
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

I FEEL FINE (2:19)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John
Nahrávané: 18. október 1964 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Geoff Emerick, Ron Pender, Mike Stone
Obsadenie:
John Lennon: dvojstopovo nahraný sólový spev, rytmická gitara
Paul McCartney: basová gitara, sprievodný spev
George Harrison: sólová gitara, sprievodný spev
Ringo Starr: bicie
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

YELLOW SUBMARINE (2:40)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John a Paul
Nahrávané: 26. máj 1966, 1. jún 1966 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Geoff Emrick, Phil McDonald
Obsadenie:
John Lennon: akustická gitara, sprievodný spev, robenie bubliniek vo vedre
Paul McCartney: basová gitara, akustická gitara, sprievodný spev
George Harrison: tamburína, sprievodný spev, vírenie vody vo vedre
Ringo Starr: bicie, sólový spev, sprievodný spev
Malcolm Evans: basový bubon
Brian Jones: cinkotanie pohárov
Brian Jones, Marrianne Faithful, Pattie Harrison, George Martin, Neil Aspinal, Malcolm Evans, Alf, Geoff Emerick: zborový spev
Štúdiový dychový orchester
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

The Beatles

2010-05-04T23:36:00.000-07:00

SHE LOVES YOU (2:21)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John a Paul
Nahrávané: 1. júl 1963 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Geoff Emerick
Obsadenie:
John Lennon – sólový spev, rytmická gitara
Paul McCartney – sólový spev, basová gitara
George Harrison – sólová gitara, sprievodný spev
Ringo Starr – bicie
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

FROM ME TO YOU (1:57)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John a Paul
Nahrávané: 5. marec 1963 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Richard Langham, Geoff Emerick
Obsadenie:
John Lennon – sólový spev, akustická rytmická gitara, harmonika
Paul McCartney – sólový spev, basová gitara
George Harrison – sólová gitara
Ringo Starr – bicie
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

HELP ! (2:21)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: John
Nahrávané: 13. apríl 1965 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Ken Scott, Phil McDonald
Obsadenie:
John Lennon: dvojstopovo nahraný sólový spev, akustická 12-strunová gitara, tamburína
Paul McCartney: basová gitara, sprievodný spev
George Harrison: sólová gitara, sprievodný spev
Ringo Starr: bicie, tamburína
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

MICHELLE (2:42)
(John Lennon – Paul McCartney)
Skutočný skladateľ: Paul
Nahrávané: 3. november 1965 v Abbey Road Studios, Londýn, Anglicko
Producent: George Martin
Technik: Norman Smith, Ken Scott, Richard Lush
Obsadenie:
John Lennon: akustická gitara, sprievodný spev
Paul McCartney: basová gitara, sólový spev
George Harrison: akustická gitara, sprievodný spev
Ringo Starr: bicie
Vydávateľ: Northern Songs Ltd.

The Doors

2010-05-02T09:18:00.000-07:00

1. Stoned Immaculate {Morrison/The Doors} (1:35)
• Performed by: Jim Morrison
• Produced and Engineered by: John Haeny
• Produced and Directed by: John Densmore, Robby Krieger, Frank Lisciandro, Ray Manzarek
• From the album: An American Prayer
2. When The Music's Over {The Doors} (10:58)
• Performed by: The Doors
• Produced by: Paul A. Rothchild
• From the album: Strange Days
3. The Severed Garden (Adagio) {Morrison/The Doors} (2:12)
• Performed by: Jim Morrison
• Produced and Engineered by: John Haeny
• Produced and Directed by: John Densmore, Robby Krieger, Frank Lisciandro, Ray Manzarek
• From the album: An American Prayer
4. L.A. Woman {The Doors} (7:49)
• Performed by: The Doors
• Produced by: Bruce Botnick and The Doors
• From the album: L.A. Woman
• Total playing time 72:48

The Doors
Jim Morrison - vocals
Ray Manzarek - piano, organ
Robby Krieger - guitar
John Densmore - drums

The Doors

2010-04-30T02:53:00.000-07:00

1. The End {The Doors} (11:42)
• Performed by: The Doors
• Produced by: Paul A. Rothchild
• From the album: The Doors
2. Light My Fire {The Doors} (7:06)
• Performed by: The Doors
• Produced by: Paul A. Rothchild
• From the album: The Doors
3. Ghost Song {Morrison/The Doors} (2:55)
• Performed by: Jim Morrison
• Produced and Engineered by: John Haeny
• Produced and Directed by: John Densmore, Robby Krieger, Frank Lisciandro, Ray Manzarek
• From the album: An American Prayer
4. Roadhouse Blues (live) {Morrison/The Doors} (5:22)
• Performed by: The Doors
• Produced and Engineered by: John Haeny
• Produced and Directed by: John Densmore, Robby Krieger, Frank Lisciandro, Ray Manzarek
• From the album: An American Prayer
5. Heroin {Lou Reed} (7:09)
• Performed by: The Velvet Underground & Nico
• Produced by: Andy Warhol
6. Carmina Burana: Introduction {Carl Orff} (2:32)
• Performed by: The Atlanta Symphony Orchestra and Chorus
• Conducted by: Robert Shaw
• Produced by: Robert Woods
• Engineered by: Jack Renner

The Doors

2010-04-29T05:49:00.000-07:00

The Doors
"The Doors"
Elektra/Asylum records
Produced by Paul Rothchild

Released on vinyl January 1967

Approximate CD value: $15.00
Highest U.S. chart position: #8
THE DOORS
(Original Soundtrack Recording)
Released: March 5, 1991
Produced by: Paul A. Rothchild
Executive Producer: Budd Carr
Album Directed by: Oliver Stone
Label: Elektra 61074-2
1. The Movie {Morrison/The Doors} (1:06)
• Performed by: Jim Morrison
• Produced and Engineered by: John Haeny
• Produced and Directed by: John Densmore, Robby Krieger, Frank Lisciandro, Ray Manzarek
• From the album: An American Prayer
2. Riders On The Storm {The Doors} (7:02)
• Performed by: The Doors
• Produced by: Bruce Botnick and The Doors
• From the album: L.A. Woman
3. Love Street {The Doors} (2:49)
• Performed by: The Doors
• Produced by: Paul A. Rothchild
• From the album: Waiting For The Sun
4. Break On Through {The Doors} (2:29)
• Performed by: The Doors
• Produced by: Paul A. Rothchild
• From the album: The Doors

2010-04-27T07:28:00.000-07:00

Nadišiel sveta nový čas
a nám zasvitli krásne rána
keď človek spevnil práce hlas
dvihol bedára, zničil pána.
Povyše práce vznešenosť
pozde rodí sa česť i sláva
rozkvitli nové záhrady
kde len holá púšť predtým stála.
Hej, hej, slnko vychodí
a človek strhol putá
pod zástavou Leninovou
pod ním duní zem hej
pod ním duní zem hej
celá duní zem
Hej, hej, svet sa už budí
a človek voľne dýcha
pod zástavou Leninovou
čuje mieru hlas hej
jasný mieru hlas hej
pevný mieru hlas
A kráča smelo hrdo vpred
s červenou zástavou už celý svet
Hej, hej, už sa nám zorí
za šťastie pracujúcich
strana sa borí!

Hej, hej, slnko vychodí
a človek strhol putá
pod zástavou Leninovou
pod ním duní zem hej
pod ním duní zem hej
celá duní zem
Hej, hej, svet sa už budí
a človek voľne dýcha
pod zástavou Leninovou
čuje mieru hlas hej
jasný mieru hlas hej
pevný mieru hlas
A kráča smelo hrdo vpred
s červenou zástavou už celý svet
Hej, hej, už sa nám zorí
za šťastie pracujúcich
strana sa borí!

mama mia

2010-01-05T03:32:00.000-08:00

(B. Andersson, S. Anderson, B. Ulv\f1\'e6us) \par
\par
I've been cheated by you since I don't know when\par
So I made up my mind, it must come to an end\par
Look at me now, will I ever learn?\par
I don't know how but I suddenly lose control\par
There's a fire within my soul\par
Just one look and I can hear a bell ring\par
One more look and I forget everything \par
\par
Mamma mia, here I go again\par
My my, how can I resist you?\par
Mamma mia, does it show again\par
My My, just how much I've missed you?\par
Yes, I've been brokenhearted\par
Blue since the day we parted\par
Why, why did I ever let you go?\par
Mamma mia, now I really know\par
My my, I could never let you go \par
\par
I've been angry and sad about things that you do\par
I can't count all the times that I've told you "we're through"\par
And when you go, when you slam the door\par
I think you know that you won't be away too long\par
You know that I'm not that strong\par
Just one look and I can hear a bell ring\par
One more look and I forget everything \par
\par
Mamma mia, here I go again\par
My my, how can I resist you?\par
Mamma mia, does it show again\par
My, my, just how much I've missed you?\par
Yes, I've been brokenhearted\par
Blue since the day we parted\par
Why, why did I ever let you go?\par
Mamma mia, even if I say\par
"Bye bye, leave me now or never"\par
Mamma mia, it's a game we play\par
"Bye bye" doesn't mean forever \par
\par
Mamma mia, here I go again\par
My my, how can I resist you?\par
Mamma mia, does it show again\par
My, my, just how much I've missed you?\par
Yes, I've been brokenhearted\par
Blue since the day we parted\par
Why, why did I ever let you go?\par
Mamma mia, now I really know\par
My my, I could never let you go\par
\par
\'a91975 Union Songs AB\f0\par
}

2010-01-03T14:34:00.000-08:00

Collection Of Beatles Oldies (But Goldies) (1966)

01 She Loves You
02 From Me To You
04 We Can Work It Out
05 Help!
06 Michelle
07 Yesterday
08 I Feel Fine
09 Yellow Submarine
10 Can‘t Buy Me Love
11 Bad Boy
12 Day Tripper
13 A Hard Day‘s Night
14 Ticket To Ride
15 Paperback Writer
16 Eleanor Rigby
17 I Wanna Hold Your Hand

The Beatles

2009-06-04T05:04:00.000-07:00

2008-11-26T07:08:00.001-08:00

ANTONÍN MATZNER se narodil roku 1944 v Plzni. Studoval klavír u prof. Mikelkové a později též hudební teorii a skladbu. Záhy začal publiko¬vat v Mladém světě, Melodii, Hudebních rozhledech a v dalších periodikách. Soustředil se zejména na hudební lexikografii, přispěl četnými hesly do Wasserbergerova Jazzového slovníku (Bratislava 1966), Malé československé en¬cyklopedie (vycházející od 1984), je jedním z editorů a autorů třídílné Encyk¬lopedie jazzu a moderní populární hudby, za jejíž první svazek obdržel v roce 1981 Výroční cenu Supraphonu. Společně s Igorem Wasserbergerem publikoval ve slovenštině dětskou knížku Hrá džez (Bratislava 1968) a česky monografickou práci Jazzové profily (Praha 1969). Protějškem Matznerovy publicistické a teoretické činnosti je jeho praktická spolupráce s předními populárními i jazzovými interprety jako producenta a hudebního režiséra jejich gramofonových nahrávek. Je členem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a od roku 1983 stojí v čele České jazzové společnosti.

2008-11-26T07:08:00.000-08:00

The Beatles

2008-10-09T00:13:00.000-07:00

“Pátý Beatle“ Neil Aspinall, v jehož dodávce kdysi Brouci objížděli obskurní štace v liverpoolském okolí, zůstal jako jediný z původních zaměstnanců jablečnému trustu věrný i v dalších letech a prožil s ním i jeho hubená léta a vzrušující spory s Kleinem. Jeho kolega Mal Evans se s náhlým odlou¬čením od třpytivého světa v bezprostřední blízkosti Beatles nedokázal vyrovnat už nikdy. Po rozchodu skupiny opustil manželku, děti i rodnou Anglii, odstěhoval se do Kalifornie a vedl tam neuspořádaný život ve vzpomínkách na svou lepší minulost. Jednoho večera v roce 1976, když opilý ohrožoval svoji družku revolverem, zastřelili jej v jeho losangeleském bytě přivolaní policisté. Dřívější tiskový šéf skupiny a stínový autor Epsteinovy autobiografie Derek Taylor vykonal ještě na sklonku sedmdesátých let stejnou službu také Georgi Harrisonovi, když napsal jeho „autobiografii“, vydanou v bib¬liofilském nákladu pouhých tisíc v kůži vázaných výtisků.
Komplex nahrávacích studií v jednopatrovém domě č.3 v londýnské Abbey Road prošel v září 1983 - po více než padesáti letech nepřetržitého provozu - podstatnou rekon¬strukcí. Proslavená budova otevřela při této příležitosti dveře veřejnosti, a milovníci Beatles tak mohli během prohlídky alespoň na okamžik stanout v místech, kde se zrodily nejdů¬ležitější kapitoly hudební historie šedesátých let. Vedle zhléd¬nutí dokumentárního filmu z té doby uslyšeli návštěvníci i ně¬kolik jedinečných beatlovských nahrávek, které až dosud zů¬stávaly v trezorech EMI. Jeden z mladých zaměstnanců stu¬dia John Barrett se současně pustil do jejich zpracování, kte¬ré po jeho předčasné smrti dokončil seržantovský zvukový mistr Geoff Emerick. Firma EMI ohlásila jejich vydání na „novém“ albu Beatles na listopad 1984, avšak deska - pra¬covně nazývaná Sessions - se neobjevila na trhu ani v poz¬ději stanoveném termínu v lednu roku 1985. Údajně kvůli přetrvávajícím rozdílným názorům, které dosud panují mezi bývalými Beatles navzájem i Yoko Ono. Mezi třinácti písně¬mi připravenými k vydání figurují prý původní, syrovější ver¬ze One After 909 z března roku 1963, Murrayova How Do You Do It?, Leave My Kitten Alone Johnnyho Prestona, Mail¬man Blues neworleánského rhythm & bluesového veterána Lloyda Price i vlastní beatlovské verze McCartneyho písně Come And Get It, kterou ve filmu The Magic Christian zpívali Badfinger, a společné Lennonovy a McCartneyho skladby That Means A Lot, nahrané svého času P. J. Probym.
Rodné město čtveřice, která před čtvrtstoletím šokovala svět, je dnes ještě chudší a zchátralejší než v dobách, kdy zde Beatles vyrůstali a prožívali své hudební začátky. Jenom lo¬děnice, ve kterých kdysi krátký čas pracoval i Paul McCart¬ney, snížily od rozchodu skupiny do poloviny osmdesátých let počet zaměstnanců na pětinu. Nezaměstnanost a celkové zhoršení životních podmínek obyvatel Liverpoolu přispěly v minulých letech k řadě bouřlivých pouličních nepokojů, jež se městské správě, zůstávající dosud v rukou labouristické opozice, podařilo jen stěží překonat. Sociální kořeny zdejších problémů obnažily před světem tragické události, k nimž do¬šlo z popudu mladých fotbalových fanoušků místního FC Li¬verpool při utkání s Juventusem Turín na bruselském stadió¬nu v květnu roku 1985. Někdejší dostaveníčko mládeže z ge¬nerace jejich předchůdců v Mathew Street ustoupilo dnes parkovišti. Pokus Boba Woolera a dalších pamětníků lepších časů, kdy se jejich město honosilo odleskem beatlovské slávy, o vybudování pamětního muzea Beatles ztroskotal sotva po roce a jejich památník musel být přenesen do Londýna. Jedi¬né, co obstálo v nelítostné prověrce času, jsou písně Beatles a poselství, které s sebou přinášely.

The Beatles

2008-10-06T23:27:00.000-07:00

Spolupráce bývalých Beatlů s jejich posledním manažerem Allenem Kleinem skončila v roce 1973 ve vleklých soudních sporech, které pokračovaly ještě celý další rok. George Har¬rison během nich mimo jiné obvinil svého bývalého partnera také ze zpronevěry části výtěžku z benefičního koncertu pro Bangladéš. Přesto odcházel Klein z budovy v Savile Row s čistým ziskem tří miliónů liber. A naopak: když byl George Harrison o dva roky později odsouzen za plagiátorství písně He‘s So Fine k úhradě více než půl miliónu dolarů vlastníkům jejich nakladatelských práv firmě Bright Tunes, skončila iro¬nií osudu větší část tohoto obnosu právě v kapse Allena Klei¬na, jehož nakladatelství ABKCO Music Inc. její katalog ne¬dlouho předtím odkoupilo. Za potíže, které Beatlům jejich spojenectví s prohnaným Kleinem přineslo, se jim koncem sedmdesátých let dostalo alespoň malého zadostiučinění. Na základě rozsudku newyorského soudu si Allen Klein odseděl dva měsíce ve vězení a zaplatil 5 000 dolarů pokuty za faleš¬ná daňová přiznání z období, kdy stál v čele Apple Corps.
Z někdejších zaměstnanců jablečné společnosti, které odtud právě Allen Klein vypudil, se prakticky okamžitě uchy¬til první z ředitelů Apple Records Ronald Kass. V roce 1970 nastoupil do ředitelské funkce v gramofonovém koncernu MGM a v několika přilehlých hudebních nakladatelstvích. Ve stejné době potkal Kass britskou filmovou herečku Joan Col¬linsovou. V červnu 1972 přibyla v jejich novém společném domě v Marbella k početné družině dětí z předchozích manželství obou partnerů dcera Katyana. V druhé polovině sedmdesátých let se Ron Kass stal prezidentem anglické odbočky Warner Brothers Records.
Z někdejšího producentského týmu soustředěného kolem Apple Records se největší cílevědomostí a úspěchy vyznačo¬vala zejména práce Petera Ashera, bratra někdejší Paulovy snoubenky. Se svým objevem, americkým písničkářem Jame¬sem Taylorem, odešel po jeho debutu na značce Apple do jeho původní vlasti, kde s ním pro společnost Warner Bro¬thers vyprodukoval několik zdařilých alb včetně bestsellero¬vého Sweet Baby James. V roce 1973 pronikla Asherovou zásluhou do popředí světové populární hudby i další z jím produkovaných hvězd Linda Ronstadtová.
Z trojice bývalých nejbližších spolupracovníků Beatles, kteří s nimi sdíleli společné osudy od jejich liverpoolských začátků, dosáhl nejvýznamnějšího postavení Peter Brown. Po rozchodu skupiny opustil Apple Corps a vzápětí se stal prezi¬dentem vlivné Robert Stigwood Organization, která v následujícím desetiletí ovlivňovala rozhodující měrou dění ve svě¬tové populární hudbě. V roce 1974 vyprodukoval mimo jiné beatlovské show Sergeant Pepper‘s Lonely Hearts Club Band v broadwayském Beacon Theater, které o čtyři roky později dostalo i filmovou podobu, jejímiž hlavními aktéry byli Peter Frampton, Bee Gees a Billy Preston. Společně s newyorským žurnalistou Stevenem Gainesem se pustil do práce na objem¬né beatlovské monografii The Love You Make, která z hledis¬ka autenticity patří k tomu nejlepšímu, co bylo na toto téma napsáno.

The Beatles

2008-08-11T03:11:00.000-07:00

Ringův sólový debut přišel ještě před vydáním Let It Be. Album Sentimental Journey přinášelo výběr slavných melodií ze zlaté pokladnice populárni hudby, které předtím proslavili zpěváci jako Louis Armstrong, Tony Bennett, Doris Dayová, Billie Holidayová nebo Frank Sinatra. Ringovo podání bylo jen matným odleskem původních verzí. Průměrný ohlas pro¬vázel i následující album Beaucoups Of Blues, nahrané v Nashvillu s prominenty tamní country & westernové scény. Úspěchu se dočkala až jeho třetí deska nazvaná jednoduše Ringo. Po jedné skladbě na ni přispěli i bývalí Beatlové, a George Harrison navíc společně s Ringem singlovým hitem Photograph. Zatímco jako zpěvákovi se mu už úspěch tohoto alba nepodařilo překonat, jako vynikajícího bubeníka jej i v příštích letech vyhledávaly stěžejní osobnosti rockového světa včetně Lennona, McCartneyho a Harrisona. Neúspěchy Starrovy vlastní gramofonové značky Ringo Records i spo¬lečnosti Ringo-Robin Ltd., která se zabývala navrhováním a výrobou nábytku, mu bohatě vynahradila jeho filmová karié¬ra. Už v roce rozchodu Beatles byl ve veselohře The Magic Christian hereckým partnerem Petera Sellerse a Raquel Welchové, poté představoval Franka Zappu v jeho pověst¬ném experimentálním filmu 200 Motels. O dva roky později byla Ringovi svěřena dokonce hlavní role ve filmu That‘ll Be The Day, v roce 1975 jej režisér Ken Russell obsadil do úlohy papeže Pia IX. v hudebním filmu Lisztomania, a stačil si zahrát ještě po boku šestaosmdesátileté Mae Westové, kdysi proslavené hvězdy Broadwaye i Hollywoodu, v jejím posledním filmu Sextette, natočeném v roce 1978 podle jejího vlastního námětu. Po rozchodu s Maureen v polovině sedm¬desátých let odkoupil Ringo Starr od Lennonových jejich vilu v londýnském Tittenhurst Parku a žil ve společnosti atraktivních mladých hereček a modelek střídavě v Anglii, Monaku, v New Yorku a v Kalifornii. V zimě roku 1980 se v Mexiku během natáčení dalšího filmu Caveman seznámil s dlouhovlasou kráskou Barbarou Bachovou, kterou předtím proslavila bondovka The Spy Who Loved Me. Vzali se o čtyři měsíce později v tradiční oddávací síni Beatles v Marylebone v přítomnosti Paula McCartneyho i George Harrisona.
Millie Sutcliffová se po smrti svého syna a někdejšího za¬kládajícího člena Beatles přestěhovala do Kentu a tráví tam stáří ve vzpomínkách na Stuarta, obklopena jeho obrazy. Queenie Epsteinová, která v rozmezí několika měsíců ztratila manžela i milovaného Briana, žije dosud v malé vilce v Liver¬poolu uprostřed jejich fotografií. Nedaleko odtud se po pro¬deji Nemperor Holdings usadil s rodinou i Clive Epstein, po¬kračující v kariéře úspěšného obchodníka.
Z lidí bývalého beatlovského štábu zemřel brzy po Briano¬vi také jeho dlouholetý právní poradce David Jacobs. Jedno¬ho dne byl nalezen oběšený ve své garáži, a přestože se podle oficiálního výroku úředního ohledávače jednalo o sebevraž¬du, někteří lidé dodnes pochybují, stejně jako v Epsteinově případě, že tomu tak doopravdy bylo. Beatlovský nakladatel Dick James zasedl po prodeji Northern Songs Gradeově koncernu ATV jako jeden z ředitelů v jeho správní radě, zatímco český strýček Beatles Walter Strach zmizel neznámo kde. Dezo Hoffmann, který se s jednotlivými Beatles stýkal i v příštích letech a Lennona navštívil v New Yorku ještě krátce před jeho smrtí, uspořádal v průběhu let několik pozo¬ruhodných výstav fotografií Marilyn Monroeové a dalších portrétů z bohatých fondů svého archívu. Pokud mu to zdra¬votní stav dovoluje, navštěvuje čas od času i své rodné Slo¬vensko.

The Beatles

2008-08-07T05:33:00.000-07:00

George Harrison se jako sólista představil impozantním projektem v podobě trojalba All Things Must Pass. Mezi šest¬nácti původními skladbami obsahoval i singlový hit My Sweet Gord. Ten se stal později záminkou autorskoprávního sporu, v němž byl Harrison obviněn a posléze i usvědčen z plagiá¬torství skladby He‘s So Fine, kterou v roce 1962 napsal mana¬žer Ronald Mack pro newyorskou skupinu Chiffons. Neméně velkolepý byl Harrisonův další počin, když s Kleinovou po¬mocí uspořádal pod patronací Organizace Spojených národů v srpnu 1971 v newyorské Madison Square Garden dobročin¬ný monstrkoncert, jehož výtěžek byl věnován hladovějícím dětem v Bangladéši. Za producentské spoluúčasti Phila Spec¬tora, který se podílel už na All Things Must Pass, z něho vyšlo na značce Apple další trojalbum, na němž kromě George defilují i Ringo Starr, Eric Clapton, Bob Dylan, Billy Preston, Leon Russell a konečně iniciátor celé myšlenky Ravi Shankar se skupinou indických hudebníků. Událost byla zaznamenána i na filmový pás, který v podobě celovečerního snímku a v režii Saula Swimmera uvedla o rok později do distribuce spo¬lečnost 20th Century Fox. Méně úspěšný byl Harrison ve svých příštích projektech. Vedle hudební činnosti zahrnovaly i producentskou aktivitu a vlastní gramofonovou firmu Dark Horse. Rozpačitostí byla poznamenána i jeho hudební vzpo¬mínka na zesnulého Lennona ve skladbě All Those Years Ago, na jejíž realizaci se v roce 1981 znovu sešel s bývalými Beatly Paulem McCartneyem a Ringem Starrem. Po neúspěš¬ném albu Gone Troppo z roku 1983 následovalo prohlášení, podle něhož se George Harrison údajně definitivně vzdal kariéry na poli populární hudby. Nejzávažnější změnou v jeho soukromém životy byl rozchod s Pattií, která nalezla nového životního partnera v Georgeově nejbližším příteli Ericu Claptonovi. George přitom naopak stačil prožít krát¬kodobý milostný románek s Ringovou Maureen. V roce 1978 se oženil s mexickou sekretářkou Olivií Trinidad Ariasovou, kterou poznal v kancelářích gramofonové společnosti A & M Records v Los Angeles. Měsíc před svatbou - 1. srpna 1978, se jim narodil syn Dhani. Společně obývají excentrický zámek z konce minulého století ve Friar Parku poblíže Hen¬ley asi padesát kilometrů od Londýna.

2008-08-01T12:14:00.000-07:00

EPILOG

Před půlnocí v pondělí 8. prosince 1980 přinesly rozhlaso¬vé i televizní stanice a tiskové agentury na celém světě zprá¬vu, že bývalý Beatle John Lennon byl ve 22 hodiny 50 minut zákeřně zastřelen před svým newyorským bydlištěm v rezi¬denci Dakota Forum na nároží 72. ulice a Central Parku v zá¬padním Manhattanu. Vzlykající Yoko Ono oznámil smrt její¬ho manžela vedoucí lékař záchranné služby v Rooseveltově nemocnici dr. Stephen Lynn.
Necelý měsíc předtím vydal Lennon s Yoko Ono po něko¬likaleté odmlce - strávené převážně v odloučení od veřej¬nosti - nové album Double Fantasy. Ráno v poslední den svého života se podepsal na jeho obálku pětadvacetiletému Marku Davidu Chapmanovi, který ho téhož večera zastřelil. Lennonova smrt tak udělala s konečnou platností tečku za nadějemi na možné znovuvzkříšení skupiny zvané Beatles.
Yoko Ono žije dosud s jejich synem Seanem Ono Lenno¬nem v dakotském apartmá s výhledem na pamětní park, do něhož vlády více než stovky zemí přispěly květenou a který byl na počest jejího zesnulého manžela nazván jahodová pole.
Teta Mimi Smithová obývá stále ještě dům na mořské plá¬ži v Bournemouthu, který jí koupil John. Jeho obrázek v uni¬formě gymnázia Quarry Bank vystřídal nad televizorem vrá¬cený Řád britského impéria. Většině mladých lidí z různých koutů světa, kteří sem přijíždějí, se dostane vlídného pozvání dovnitř.
Cynthia Lennonová si zakoupila po rozvodu s Johnem vlastní dům v Kensingtonu, kde žila s dorůstajícím Julianem. V létě 1970 přibyl do rodiny syn italského hoteliéra Roberto Bassanini, s nímž se Cynthia poznala kdysi v Pesaru a za kterého se provdala. Nějaký čas spolu vedli v Londýně restauraci, ale ani podnik, ani nové manželství neměly dlouhé¬ho trvání. Po čtyřech letech se Cynthia rozvedla a odešla s Julianem do Severního Walesu, kde se v roce 1978 znovu provdala za tamního restauratéra Johna Teista. Po dalších dvou letech od něho odešla a až do Johnovy smrti byla přesvědčena, že se jejich kroky znovu setkají. Julian Lennon si prodělal ve waleském Ruthiriu bouřlivé mládí, v devatenácti byl dokonce odsouzen k peněžité pokutě za vandalství, ale v polovině osmdesátých let náhle překvapil hudební svět ně¬kolika svěžími nahrávkami a videoklipy včetně hitu Much Too Late For Good Bye.
Zbylí Beatlové se po rozchodu skupiny vydali vlastními cestami, z nichž tu nejúspěšnější nastoupil Paul McCartney. Skupina Wings, se kterou vystupoval během sedmdesátých let, si průběžně udržovala vynikající pozici v rockovém světě, stejně tak jako Paulovy nové desky. Přestože zůstal mistrem lyrických a lehce sentimentálních melodií, čas od času pře¬kvapil písněmi, v nichž nám dříve apolitický a jakoby jen do sebe zahleděný Beatle nastavil i jinou tvář. Už v únoru 1972 reagoval na „krvavou neděli“ v Londonderry, během níž zů¬stala na ulicích těla třinácti irských civilistů zabitých kulkami z britských pušek, vznětlivým protestsongem Give lreland Back To The Irish (Vraťte lrsko zpět lrům). O deset let později poznamenala témata mírového soužití, sociální a rasové spravedlnosti i celá alba Tug Of War (Přetahování lanem) a Pipes Of Peace (Dýmky míru). Pod oběma jsou podepsáni i spolutvůrci beatlovského Seržanta zvukový mistr Geoff Emerick a producent George Martin, z jehož ostrovního stu¬dia v Karibském moři vyšly kromě těchto i další pozoruhod¬né nahrávky světové pop music. V roce vydání alba Pipes Of Peace osvědčili manželé McCartneyovi aktivní zájem na ve¬řejném dění a celospolečenských otázkách mimo jiné i tím, že Linda podporovala potravinovými dary mírové úsilí brit¬ských žen, které po několik měsíců hlídkovaly před americ¬kou raketovou základnou Greenham Common. Její dcera z prvního manželství Heather mezitím dorostla v mladou dámu, která se usadila ve vlastním bytě nedaleko Londýna. Ve venkovském domě McCartneyových ve Waterfallu přiby¬ly mezitím jejich vlastní děti Mary, Stella a v roce 1977 ko¬nečně i syn James, pojmenovaný po Paulově starostlivém otci, který rok předtím nečekaně zemřel.

2008-07-30T01:31:00.000-07:00

To, co u Shustera mělo podobu zdrženlivé okrajové po¬známky k vyskytujícím se kuloárním klípkům, se v dalších dnech stalo červenou nití veškerých článků o rozpadu Beat¬les. Hunter Davies, autor oficiální, členy skupiny autorizova¬né biografie Beatles, napsal už další den v britských Sunday Times zcela jednoznačně: „Jestliže tam byl jeden jediný zá¬klad veškerých neshod, jsem přesvědčen, že to byl příchod Yoko.“ McCartney sám se v interview pro News Of The World snažil ulomit hrot příliš vyhraněným a zjednodušují¬cím komentářům v prohlášení: „Bez ohledu na důvody, pro které jsme se rozešli, zůstáváme stále ještě navzájem velice spojeni. Jsme jenom čtyři lidé, kteří se na celou beatlemánii dívali zevnitř, a jako takoví zůstáváme svázáni navždycky, ať se přihodí cokoli.“ Zpravodaj Associated Press v Londýně David Lancashire se ovšem raději chytil Daviesových argumentů a s prohnanou žurnalistickou obratností z nich učinil zdánlivě autentický Paulův výrok v nadpisu článku, kter na druhý den uveřejnil v New York Post: KDYŽ VEŠLA YOKO, McCARTNEY ŘEKL, Ó, NE!‘
Zbylí Beatles se sice pro nejbližší dny zdrželi vlastních ko¬mentářů, o to urputnější byla však žabomyší válka, která mezi nimi vypukla později. Provázely ji desítky vzájemně se osočujících novinových rozhovorů, poťouchlé invektivy v textech písní i nesčetná řada soudních stání, na níchž bývalé Beatles zastupovaly celé gangy právníků. „Posthumně“ vyšlo měsíc po Paulově oznámení ještě poslední, rozpačité album, které Klein uvedl na trh s obsáhlou brožurou s množstvím barevných fotografií, vše za neskutečně horentní sumu tří li¬ber. Jeho pořadové číslo třináct i název Let It Be se tak spojily do jediného symbolu, který jim dával za pravdu přinejmen¬ším v tom, že doba vzájemné spolupráce čtveřice nejspíše přezrála a semínka z plodů beatlovské jabloně by mohla v budoucnu rodit ovoce samostatně, každé v jiném sadu.
Ve stejné době zbývaly muži, který byl označován prvním beatle-premiérem britské vlády, pouhé dva měsíce pobytu v Downing Street č. 10. Povzbuzen přechodnou stabilizací libry a slibnými průzkumy veřejného mínění, vyhlásil Harold Wilson sebevědomě na čtvrtek 18. června 1970 nové parla¬mentní volby. Proti všem předpokladům na Wilsonovu otáz¬ku „kdo bude stát v čele příští britské vlády?“, odpověděli večer téhož dne britští voliči, že beatle-premiér už to nebude. Wilsonovy volební sliby se tak rozplynuly jako kouř z proslu¬lé sbírky jeho dýmek a ostrovní říše opět nastoupila tradičně tvrdý kurs toryovské politiky, která současně s labouristický¬mi reformami pohřbila také beatlovského ducha šedesátých let.

The Beatles

2008-07-17T20:10:00.000-07:00

Ačkoli poslední slovo o konečném osudu Beatles nebylo dosud vyřčeno, připravovali se i ostatní členové skupiny k na¬stoupení samostatné cesty. Ještě před vánoci se neočekávaně vrátil na pódia koncertních síní na severu Anglie George Harrison v zájezdovém programu amerického manželského dua Delaney And Bonnie. V té době už měl v zásobě připra¬venu řadu skladeb pro svůj chystaný sólový debut. Ringo si po dokončení dalšího filmu The Magic Christian objednává u Quincyho Jonese a dalších vyhlášených aranžérů světové pop music instrumentace světových evergreenů pro připra¬vované vlastní album. Nakonec se v tichosti a odloučení pus¬til v lednu 1970 do sólového projekiu ve sparťanských pod¬mínkách na své farmě ve Skotsku i Paul McCartney. Lennon natočil ve stejné době v Abbey Road s Plastic Ono Bandem nový singl s vlastní písní Instant Karma a skladbou Yoko Who Has Seen The Wind, určenou do filmu The Turn Of The Screw. Produkcí pověřil amerického zvukového kouzelníka Phila Spectora, který si zpět do Los Angeles odvážel jako výraz Johnovy důvěry, podporované Kleinem, i stále ještě nezpracované pásky s nahrávkami z loňského ledna.
Když si po návratu ze Skotska o pár měsíců později pře¬hrál Paul zkušební výlisek ze Spectorovou verzí Let It Be, byl konsternován. „Na žádné desce s Beatles bych nepoužil žen¬ský sbor,“ řekl rozhořčeně nad „vylepšeným“ zvukem vlastní písně Long And Winding Road a za pravdu mu dal také George Martin, jehož kritický výrok k této Spectorově necit¬livé a nebeatlovské úpravě vyústil v ironické konstatování, že jeho americký kolega „dosáhl přesného opaku toho, co John původně chtěl“. McCartney se snažil intervenovat zprvu u Spectora sám a později prostřednictvím Kleina, aby tyto dodatečné zásahy byly z konečné verze vyřazeny. V odpověď se mu dostalo stručného sdělení, že lisovny už začaly kopíro¬vat desky z matric vyrobených z této verze.
Zatímco toto vysvětlení mělo ráz interního sdělení, Paulo¬va odpověď, kterou oznámil v pátek 10. dubna 1970 noviná¬řům, se rázem stala nejdůležitější agenturní zprávou dne. Ná¬sledující sobotní New York Times přinášejí pod titulkem McCARTNEY SE TRHL OD BEATLES obsáhlou zprávu Atvina Shustera, v níž jsou citována Paulova vlastní slova o příčinách odchodu ze skupiny jako výsledku „osobních roz¬dílů v názorech, odlišností v pohledu na obchod i hudbu, ale ze všeho nejvíce proto, že chci mít více času na svoji rodinu“. Článek končí opatrnou narážkou na Yoko: „Některé pověsti naznačují, že pan McCartney a ostatní Beatles byli nešťastní z narůstajícího vlivu choti pana Lennona a nebyli ochotni přijmout pátého Beatla.“

The Beatles

2008-07-08T04:08:00.000-07:00

S přibývajícími zprávami o bojích na východoafrickém po¬břeží a o strádání miliónů hladovějících obyvatel Nigérie uzrávalo v Lennonovi přesvědčení, že by měl svůj nesouhlas se zahraniční politikou britské vlády, přitakávající navíc i americkému dobrodružství ve Vietnamu, vyjádřit veřejně. Ke všemu se na jaře a v létě roku 1969 začaly ozývat výstřely přímo uvnitř samotného Spojeného království. Přesně čtyři sta let trvající konflikt mezi protestantskou Anglií a katolic¬kým Irskem propukl teď znovu v důsledku diskriminace ir¬ských římských katolíků při získávání bytů a pracovních pří¬ležitostí. V dubnu vyslala Anglie během dvou dnů do Severní¬ho Irska k potlačení nepokojů 1 050 vojáků, čímž se stav britských jednotek v zemi spolu se stálými posádkami zvýšil na 4 000 mužů. V srpnu přibyl do Belfastu další kontingent se 2 000 vojáky v uniformách Jejího Veličenstva.
Jestliže dříve nejrůznější novinové zprávy inspirovaly Len¬nona k písním, rozhodl se tentokrát demonstrovat svůj pos¬toj jednoznačným gestem. Když si v ranních novinách 26. lis¬topadu přečetl nové zprávy z Vietnamu a úděsné podrobno¬sti o dětech, které v Biafře hromadně umíraly hladem, rozjel se okamžitě na jih do Bournemouthu. Tam - v pokoji tety Mimi - odpočíval dosud na televizoru Lennonův Řád brit¬ského impéria, kterým jej před čtyřmi lety a jedním měsícem vlastnoručně dekorovala královna. Ještě téhož dne v dopro¬vodu Yoko Ono vrátil Řád do Buckinghamského paláce s přiloženým dopisem:
„Její Výsosti, vracím tento Řád na protest proti účasti Bri¬tánie v nigerijsko-biaferském konfliktu, proti naší podpoře Ameriky ve Vietnamu a proti umístění Cold Turkey v žebříč¬cích. S láskou John Lennon.“
Před vánoci byly ve dvanácti světových velkoměstech in¬stalovány na domech několikametrové bílé poutače s nápi¬sem VÁLKA JE PRYČ! JESTLIŽE SI TO BUDETE PŘÁT. ŠŤASTNÉ VANOCE JOHN a YOKO. Během jejich další mírové cesty se v Montrealu uskutečnilo i půlhodinové setká¬ní s kanadským ministerským předsedou Pierrem Trudeauem, během něhož ho John a Yoko seznámili s hlavními myšlenka¬mi své kampaně za celosvětový mír, v jejímž rámci hodlali nadcházející rok 1970 vyhlásit „prvním rokem míru“.

2008-06-23T00:29:00.000-07:00

Jediný, kdo se ve stejné době zaměstnával novými hudeb¬ními projekty Beatles, byl Paul. Po Johnově účinkování v To¬rontu se vrátil k myšlence obnovených vystoupení Beatles. Představoval si, že nejdříve by mohli absolvovat několik ne¬inzerovaných koncertů v malých klubech mimo Londýn a ne¬vylučoval ani možnost, že by vystupovali v přestrojení. Svůj plán předložil ostatním na schůzce v Savile Row nedlouho po Lennonově návratu z Kanady. Harrison, kterému se před¬tím podobné plány zajídaly, teď váhal. Ringo byl Paulovou myšlenkou nadšen a souhlasil. Avšak Lennon překvapivě kteroukoli z variant odmítal: „Díky. S tímhle nechci mít nic spo¬lečného,“ nebo dokonce jen úsečným „Nezajímá“. Zmatený Paul se obrátil na svého letitého partnera s řečnickou otáz¬kou, jíž chtěl apelovat na stará pouta, která čtveřici vázala:
„Jsme přece ještě Beatles? Anebo nejsme?“
„S tím se jdi vycpat,“ odsekl John, který už beatlovskou víru dávno nesdílel. „Já Beatle nejsem.“
Zrovna tohle však Paul nechtěl slyšet ani zanic. „Ale přiro¬zeně, že seš...“
„Nejsem!“ vyjel John. „Nerozumíš mi? Je to pryč! Pryč! Chci rozvod. Chci udělat to samé, jako když jsem odešel od Cynthie! Jak ti to mám jinak nacpat do tý tvý zatracený pali¬ce?“
Na veřejnost ovšem ze vzrušené debaty v Savile Row za¬tím neproniklo ani slovo. Paul pevně doufal, že John svá slo¬va nemyslí vážně. Ten zatím s Yoko a Alexem odejel na prázdniny do Řecka a téměř dva týdny strávili plavbou po Středozemním moři na palubě jachty, kterou si pronajali i s posádkou. Do Londýna se vrátil až v říjnu, aby tam s to¬rontským obsazením nahrál studiovou verzi autobiografické písně Cold Turkey která se tak stala dalším singlem skupiny Plastic Ono Band, když předtím Lennon neúspěšně prosazo¬val její vydání pod hlavičkou Beatles. Přestože po vylíčení pocitů, které prožívá narkoman v období léčebné kúry, násle¬dovalo v písni jednoznačné pozitivní čtyřverší „Už budu hod¬nej / jen mě dohromady dejte / Chci z toho pekla pryč / slí¬bím vám, co chcete“, rozhlasová stanice BBC ji zakázala vysí¬lat. Její neúspěch v anglické Top Twenty, kde skončila nejvýše na 13. místě, připisoval rozmrzelý John tomuto zákazu, ač¬koli ani ve Spojených státech se nepřenesla přes třicátou po¬zici tamního žebříčku časopisu Billboard. Peter Brown a Ste¬ven Gaines shrnuli kontroverzní situaci kolem této písně do konstatování: „Je ironií, že jakkoli Cold Turkey může být shledána hudebně nepřesvědčivou a její text nepříliš šťast¬ným námětem pro populární písničku, byla dalším příkladem Johnovy odvahy a poctivosti, pokusem učinit své dílo reflexí vlastního života, jako je tomu u kteréhokoli malíře nebo spi¬sovatele.“
Lennon s Yoko Ono prožívali období, v němž jednotu vlastního přesvědčení a skutků manifestovali nejenom hu¬debními a ostatními uměleckými snahami, ale zejména po¬kračující mírovou kampaní. Nad světem se dosud vznášel stín Vietnamu, když politické rubriky novin začaly zaplňovat otřesné reportáže z východní Nigérie, kde už od poloviny roku 1967 zuřila bratrovražedná občanská válka. Vyvolalo ji separatistické hnutí pod vedením ctižádostivého podplukov¬níka Ojukwa, který na tomto území svévolně vyhlásil nezá¬vislou republiku Biafra. Dlouholeté náboženské třenice a spory mezi desítkami nigerijských kmenů byly přitom zá¬měrně živeny zvenčí silami mezinárodního imperialismu, zvláště když pak byla ve východní Nigérii objevena bohatá ložiska ropy. V sázce byly zájmy západních naftových mono¬polů, jejichž snahou bylo zpochybňovat federativní uspořá¬dání této nejlidnatější africké země a podporovat myšlenku na nezávislost Biafry. Stranou konfliktu nezůstala ani Velká Británie, jejíž podíl na vývozu ze země i dovozu vlastního zboží do Nigérie zůstával tradičně nejvyšší. To bylo s ohle¬dem na minulost této bývalé britské državy sice pochopitel¬né, nicméně Angličany to sotva opravňovalo k přímému vměšování a k zbrojním dodávkám separatistům.

2008-06-19T02:39:00.000-07:00

Nápěv Paulovy ukolébavky Golden Slumbers, zaznívající po pauze a jednotaktové klavírní předehře, se z úvodní fráze na jediném tónu rozezpívá do širokodechého oblouku, srov¬natelného s jeho nejlepšími písněmi: A pak už celá čtveřice zazpívá bujaře plánované finále alba Carry That Weight. Snad proto v jeho střední části použil McCartney variace motivu, který už zazněl v písni You Never Give Me Your Money. Na konci se ovšem Carry That Weight vzedme k no¬vému rozvedení a teprve potom je na řadě vervní epilog, ohlášený jakoby filmovým titulkem The End - Konec. Po charakteristicky beatlovském vzdechu „Oh, Yeah“ a otázce „Budeš se mi dneska v noci asporň zdát?“ dostávají jednu ze svých skromných sólistických příležitostí Ringovy bicí ná¬stroje a posléze se George, John i Paul vydovádějí na své kytary. Jejich vzrušená sóla vystřídají klidné tóny kódy se závěrečným poselstvím sboru: „Ber si jen tolik lásky / kolik jí sám dáváš.“
Beatles nám však přichystají ještě poslední ze svých pře¬kvapení. Snad je inspiroval tradiční anglický zvyk zakončo¬vat veřejné hudební produkce hymnou s oslavou královny, snad to byl jenom momentální nápad. Tak či onak, po dlouhé, osmnáctisekundové odmlce - standardizovaná délka pauzy mezi skladbami na dlouhohrajících deskách je pět sekund ¬se ještě jednou přihlásí ke slovu Paul McCartney. Za jedno¬duchého kytarového doprovodu ze sebe vychrlí, že Její Veli¬čenstvo je moc pěkná holka, které už dávno chtěl říct, že je do ní „udělanej“. Celkem třiadvacet sekund beatlovsky své¬rázné pocty, na niž královský dvůr reagoval zdvořilým pí¬semným poděkováním.
Beatles uložili do drážek alba Abbey Road hudbu, ze které se budou jejich příznivci nepochybně těšit ještě celá léta. Je¬jich vlastní radost z dosaženého výsledku však nepřežila dobu strávenou naposledy společně ve studiu. Johna začaly vzápětí zaměstnávat nové projekty pod hlavičkou vlastní skupiny Plastic Ono Band. V září 1969 si představil - údajně bez jediné zkoušky - pětadvacetitisícovému davu, který se shromáždil na torontském stadiónu Varsity u příležitosti tamního rock'n'rollového festivalu. Kromě Johna, který se tak po třech letech znovu objevil na pódiu, a Yoko, která přispěla osobitými vokálními improvizacemi, se na premiéře skupiny podílel kytarista Eric Clapton, dávný hamburský obdivovatel Beatles a autor obálky jejich Revolveru Klaus Voorman, ten¬tokráte v úloze baskytaristy, a Alan White na bicí nástroje. Záznam z koncertu vyšel ještě tentýž rok na značce Apple pod titulem Live Peace In Toronto 1969. Vedle vokálních kreací Yoko na reversu vyplňovaly první stranu alba rockové standardy, dvě starší Lennonovy skladby Yer Blues a Give Peace A Chance a konečně novinka Cold Turkey s pozoru¬hodně upřímnou zpovědí narkomana, který se snaží oprostit od svého návyku.

2008-06-15T00:55:00.000-07:00

Na rozdíl od obvyklého průměru titulů je druhá strana Ab¬bey Road složena z jedenácti, vesměs kratších písní, naplně¬ných ovšem o to hutnějším obsahem. Úvodní Harrisonova oslava slunovratu Here Comes The Sun s dominujícím zvu¬kem akustických kytar zdánlivě připomíná jiné v té době po¬pulární interprety - duo Simona a Garfunkela. Do stejně komorní nálady je laděno i následující Lennonovo Because s pověstnými beatlovskými vícehlasými vokály. Johnova in¬spirace k napsání této písně je natolik zajímavá, že stojí za ocitování jeho vlastní slova:
„Ležel jsem doma na gauči a poslouchal Yoko, jak hraje na piano Beethovenovu sonátu Měsíční svit. Najednou poví¬dám: ,Uměla bys ty akordy zahrát pozpátku?‘ Ona je zahrála a já jsem podle nich složil Because.“
S Beethovenovým slavným opusem 27 spojuje tuto Lenno¬novu píseň také v celé tvorbě Beatles ojedinělé použití tóniny cis moll i podobná figurace doprovodného partu elektrického klavíru v cembalovém rejstříku, vystřídaného později sytými zvuky další technické novinky oněch dní - rnelotronu. Idy¬lická nálada písně pokračuje ještě v úvodních dvou slokách následující Paulovy You Never Give Me Your Money. Ta ale poté přechází do vzrušenějších poloh, které jako by odrážely potíže jejich jablečné společnosti a v počátečním dvojverší možná i McCartneyho skrytou výčitku na adresu nezvaného Allena Kleina: ,,Nikdy mi nedáš žádné peníze / jediné, cos mi dal, byl směšný cár papíru...“
V celistvém bloku zazní potom čtveřice skladeb. První na¬psal Lennon a sám v ní nazpíval za podpory Paula a George vedoucí hlas. Jeho Sun King rezonuje s náladou Harrisonova Here Comes The Sun. Po dlouhé instrumentální introdukci a počáteční hymnické aklamaci „Přicházi Slunce Král / Při¬chází Slunce Král / Všem úsměv rozehrál / Všichni jsou šťastní / Přichází Slunce Král“ následuje zvukomalebná tex¬tová hříčka z nesmyslných slůvek, připomínajících španělšti¬nu. Po kratičkém bubnovém breaku přichází Paul se svým popěvkem Mean Mr. Mustard, prvním ze tří následujících mi¬niaturních portrétů lidiček, jejichž osudy sice nejsou námě¬tem pro společenskou rubriku deníků, jako byl v seržantov¬ském finále A Day In The Life nešťastně zahynuvší příslušník pivovarnického klanu Guinnessových Tara Browne, nicméně neodmyslitetně patří ke světu, v němž žijeme. Paul v něm vykreslí několika tahy škudlivého vandráka, přespávajícího po parcích a škarpách, jemuž není na světě nic svaté, dokon¬ce ani královnin průvod. Okamžitě, spíše jako refrén k Paulo¬vě kresbičce, pak přispěchá John s obdobným popisem pro¬tějšku Mr. Mustarda, ne-li dokonce jeho transvestitní sestřičky Polythene Pam. Po kytarovém sólu uzavře Paul tuto galé¬rii postaviček z polosvěta zlodějskou historkou o dívce, která k němu vlezla koupelnovým oknem - She Came In Through The Bathroom Window.
„Vyprávěla, že bývala tanečnicí / pracovala prý v patnáci klubech denně / I když věděla, že znám pravdu / Dobře, ale já mlčím, přirozeně.“

2008-06-09T23:04:00.000-07:00

„Pojďte všichni, právě teď hned, sem ke mně!“ - vyzývá Lennon posluchače v původní písni Come Together. Ačkoli to byla nejspíš jen náhoda, Beatles ji nahráli 21. července 1969, v památný den, kdy ráno ve 3 hodiny 56 minut vystoupil z lunárního modulu velitel Appola 11 Neil Alden Armstrong a dotkl se jako první pozemšťan měsíčního povrchu. Přesto¬že podobné paralely mohou být ve svých důsledcích zavádě¬jící, časové souznění tohoto historického mezníku v mírovém dobývání kosmu s Lennonovou všeobsáhlou výzvou k pospo¬litosti přinejmenším leccos vypovídá o duchu a atmosféře této doby. V následující milostné baladě Something se Geor¬ge Harrison vyznal ze svých citů k Pattii způsobem, který jej jako skladatele definitivně přiřadil k autorské dvojici Len¬non-McCartney. Jeho skladba byla poprvé zařazena na A stranu beatlovských singlů a George se také poprvé těšil z nejvyššího místa na hitparádách po celém světě. Paul se na desce představuje nejdřív v písni Maxwell‘s Silver Hammer, v mírně praštěném moritátu o poťouchlém medikovi a jeho zabijáckém stříbrném kladívku, vyrábějícím mrtvolky, napsa¬né v duchu nejlepších tradic anglického humoru. V hudební složce evokuje písnička atmosféru předměstských music hal¬lů dvacátých let, z které těžily už některé dřívější McCartney¬ho songy, jako seržantovský When I‘m 64 nebo Honey Pie z Bílého alba. Další je Paulova balada Oh! Darling s vemlouva¬vým textem na pozadí slowrockového triolového doprovodu s energickými kytarovými akcenty na sudé doby. Její úvodní, jímavou náladu („Ó! Miláčku, věř mi, prosím tě / že bych ti nikdy neublížil...“) vystřídá v refrénu mnohem drsnější zpo¬věď:
„Když jsi mi řekla / že už mě více nepotřebuješ / víš dobře / že jsem byl blízko zhroucení a pláče / Když jsi mi řekla / že už mě více nepotřebuješ / víš dobře / že to byl má¬lem můj hrob…“ - zpívá zde Paul hlasem, který jako by si vypůjčil od černých soulmanů.
Ringa Starra napadla myšlenka na jeho písničku o pod¬mořském ráji Octopus‘s Garden během pobytu v Řecku. Beat¬les si tam udělali vyjížďku na moře a kdosi jim přitom ukazo¬val různé ryby, jejichž tajemný podmořský život inspiroval Ringa k veršům:
„Poznal bych rád mořské hlubiny / kde chobotnice má ve stínu svoji zahrádku / mohli bychom tam křičet i tiše plout kolem / korálových útesů skrytých pod vlnami...“
Do kytarového sóla v instrumentální mezihře přimíchal Ringo i tajemné bublání, které vyrobil tím nejjednodušším a všem dětem dobře známým způsobem - pomocí stébla slámy ponořeného do sklenice s vodou.
Lennonovo vyznání Yoko v I Want You (She‘s So Heavy), uzavírající první stranu Abbey Road, je ve srovnání s lyrič¬ností Harrisonova Something otevřenější a údernější v hu¬dební i textové složce: „Chci tě, tolik tě chci / že ztrácím ro¬zum / že mne to dohání k šílenství...“ John zde podává jeden ze svých největších pěveckých výkonů v náročném vokálním partu s bohatými melismatickými ozdobami na konci frází, podtrženými ještě jeho sólovou kytarou s působivými glis¬sandy. Závěr tvoří tvrdošíjně opakovaná harmonická sekven¬ce na pozadí baskytarového riffu, tvořící jakousi předehru k druhé straně desky.

2008-06-07T23:52:00.000-07:00

Tato ve skutečnosti labutí píseň Beatles zůstává ovšem především mistrovskou vizitkou jejich skladatelskych i in¬terpretačních kvalit, jakých populární hudba dosahuje jen vý¬jimečně ve svých vrcholných projevech. Lubomír Dorůžka v brožuře, doprovázející supraphonské licenční vydání Abbey Road, o desce v roce 1972 napsal: „Má jednoduché písničky, které jsou schopny samostatného života, i plochy, které půso¬bí uceleně a probíhají jedním tahem... Je v ní nezávazná hravost, říkánky, které patrně nemají jiný smysl než pobavit, i místa, v nichž vnímavý posluchač vycítí něco jiného, hlubší¬ho... Stačí poslouchat, abychom pochopili, že tady jde o něco jiného než o narychlo spíchnuté popěvky, které vní¬máme jen na půl ucha a současně je zapomínáme. Že se tu prostředky, které jsou zejména mladým posluchačům blízké, podařilo říci něco o skutečnosti tohoto světa a života na něm, že se podařilo poodhrnout i záclonu uměleckého. poznání, jíž se pop music nedotýká právě často...“

The Beatles

2008-05-22T02:20:00.000-07:00

Další osud lednových nahrávek Beatles zůstával zatím ne¬jasný. S celkem pětatřiceti hodinami nahraného materiálu si nevěděl rady ani zkušený George Martin, ani Glyn Johns, pod jehož dohledem kdysi vznikly první snímky Rolling Sto¬nes a kterého teď Beatles pověřili zkompletováním alba. Tiskové středisko Apple vydávalo informace, v nichž se dříve ohlášená data vydání nové desky Beatles neustále posouvala. V polovině roku bylo přitom už zcela jasné, že deska se ne¬objeví na trhu ani v srpnu, jak slibovalo poslední oznámení.
Byl to opět Paul se svou fanatickou, neumdlévající odda¬ností myšlence Beatles, kterému se nakonec podařilo nalézt východisko a ještě jednou přimět své hudební kolegy, aby se pustili do společného projektu. John kvůli tomu přerušil ně¬kolikatýdenní rekonvalescenci po ošklivé automobilové ne¬hodě, kterou měl předtím ve Skotsku na vyletě s Yoko, její dcerou z druhého manželství Kyoko a svým malým Julianem. Po nevalných zkušenostech s „poctivou“ deskou, odpočívající v podobě nesestříhanych pásků v archívech EMI, se teď Beat¬les vrátili do starého dobrého studia v Abbey Road i k svému producentovi Georgi Martinovi. Ten od nich dostal zelenou, aby znovu vedl nahrávání způsobem, jakym vznikala dřívější alba Beatles.
„... Byl to vlastně návrat zpátky, protože tady jsme mohli stříhat. Pro mne to znamenalo dělat skutečnou produkci, což mi také daleko líp vyhovovalo,“ komentoval Martin s uspo¬kojením rozhodnutí čtveřice, ačkoli prý nebylo jednoduché přesvědčit obzvlášť Lennona k souhlasu s touto metodou, a navíc i s koncepcí alba, které se vracelo k seržantovské sevřenosti.
A tak strávili Beatles celý červenec a první srpnové dny roku 1969 naposledy v pospolitosti, naplněné znovuvyvola¬ným duchem pracovní aktivity, který byl charakteristický pro uplynulá léta. Jejich obvyklé rozmíšky, způsobené převážně vnějšími okolnostmi, ustoupily dočasně do pozadí a nahradil je bývalý tvůrčí elán, s nímž se ještě jednou pustili do společ¬né práce. Výsledek se objevil na trhu necelé tři měsíce po zahájení nahrávání pod titulem Abbey Road. Na proslulé ba¬revné fotografii Iaina Macmillana je čtveřice zachycena na přechodu pro chodce, jak míří ke studiu, odkud se jejich písně už sedmý rok rozlétaly do světa. Vydání předcházela Kleino¬va mohutná propagační kampaň, která předčila vše, co obchod s populární hudbou dosud pamatoval. Alba Abbey Road se hned v prvním roce vydání prodalo 5 miliónů výlis¬ků. Dosud nejúspěšnější beatlovské desky Sergeant Pepper‘s Lonely Club Hearts Band se za stejné období prodalo o celé 2 milióny kopií méně. I z dnešního odstupu zůstává Abbey Road nejrozšířenějším albem Beatles vůbec s nákladem, kte¬rý přesáhl neskutečnou výši deseti miliónů prodaných desek.

The Beatles

2008-05-19T02:22:00.000-07:00

V sérii obchodních debaklů, které od začátku roku 1969 provázely Beatles a k nimž se nově přidal i odprodej Jameso¬va vydavatelství Northern Songs s výhradními nakladatel¬skými právy na jejich skladby Gradeovu koncernu ATV, ohlášený neočekávaně právě v době Johnových a Paulových líbánek, byla revize smlouvy s EMI vlastně prvním úspěchem. Chtě nechtě jej Kleinovi musel přiznat i McCartney, ačkoli svůj podpis k novému kontraktu oficiálně nepřipojil a svůj souhlas demonstroval pouze symbolickou přítomností při podpisovacfm aktu, zvěčněném na řadě fotografií.
V okamžiku, kdy se Kleinova vlastní firma ABKCO In¬dustries, Inc. zakousla do beatlovského Jablka, byly bezstaro¬stné dny téměř sváteční pohody, která předtím panovala v budově v Savile Row, tytam. Lážo plážo, které si zaměst¬nanci Apple Corps užívali z beatlovských peněz, se ze dne na den změmlo v tuhý, bezmála vojenský režim. V recepci přiby¬ly píchací hodiny, zaznamenávající i krátkodobé odchody mimo budovu během pracovní doby.
To byl ale jen začátek. V přihrádce Kleinova pracovního stolu už byla připravena „úmrtní“ listina se jmény řady za¬městnanců, odsouzených k brzkému či pozdějšímu propuště¬ní. Vedle řadových úředníků a spousty sekretářek na ní figu¬rovali i ředitelé jednotlivých odboček firmy. Jedním z prvních, kdo dostal okamžitou výpověď, byl ředitel smluvního oddělení Brian Lewis. V důsledku zrušení filmového oddělení přišel o místo jeho ředitel Dennis O'Dell a s ním řada dalších zaměstnanců. Brzy došlo i na nejbližší přátele samotných Beatles. Klein propustil vedoucího dramaturga a producenta Petera Ashera, svoji elektronickou laboratoř našel jednoho dne po návratu z výletu do Paříže uzavřenou také Lennonův řecký kamarád Alex Mardas. Alistair Taylor, někdejší Epstei¬nův osobní asistent, který svého šéfa doprovázel při jeho prvních návštěvách liverpoolské Jeskyně, opouštěl budovu v Savile Row se slzami v očích. Ve stejném dni propustil nový americký boss celkem šest vedoucích zaměstnanců včetně lidí, kteří tvořili jejich sekretariáty. Byl mezi nimi i třiatřicetiletý šéf Apple Records Ron Kass, absolvent eko¬nomické fakulty kalifornské univerzity, přestože jeho poboč¬ka se jako jediná z přidružených firem Apple Corps mohla vykázat fantastickými příjmy z více než šestnácti miliónů prodaných desek s jablečnou etiketou. Klein jej obvinil z nehospodárného nakládání s finančními prostředky společnosti. Kassovým jediným prohřeškem bylo, že rok předtím u příle¬žitosti otevření americké odbočky Apple Corps vyinkasoval od firmy Capitol 1 250 dolarů, které v New Yorku předal na drobná vydání Lennonovi a McCartneymu a nepředložil poz¬ději jejich řádné vyúčtování. Ve skutečnosti šlo o záminku, aby Klein mohl dosadit na Kassovo místo svého člověka. Peter Brown, který dosud jen zázrakem zůstával ušetřen do¬sahu Kleinova energického koštěte, shrnul atmosféru, panují¬cí ve společnosti, do jediné výmluvné věty: „Číslo 3 v Savile Row se proměnilo v mauzoleum, do něhož měla každou chvilku vstoupit smrt.“

The Beatles

2008-05-15T07:14:00.000-07:00

„Když jsme se vzali, věděli jsme, že ať budeme dělat cokoli, stejně bude naše svatební cesta věcí veřejnou, a tak jsme to vyjádřili tímhle způsobem. Po celý týden jsme seděli v posteli a mluvili s reportéry. Bylo to fantastické. Dělali jsme na prv¬ních stránkách novin reklamu míru. Jindy se na prvních strán¬kách dělá reklama válce,“ vysvětlil Lennon nedlouho před smrtí pohnutky, které oba novomanžele vedly k této netra¬diční demonstraci.
S krátkou zastávkou v Londýně, kde začátkem května stvrdili Beatles s výjimkou Paula novou manažerskou smlou¬vu s Allenem Kleinem, pokračovali Lennonovi ve své mírové kampani v Hotelu královny Alžběty v kanadském Montrealu. Zde na pokoji č. 1742 nahrál Lennon s Yoko Ono 26. května 1969 na přenosném magnetofonu Nagra také svůj první ne¬beatlovský singl. Skupina, označená na etiketě jako Plastic Ono Band, kterou kromě nich tvořili například kalifornský politický radikál Dr. Timothy Leary, diskžokej Murray The K, rabín Abraham Feinberg a zpěvačka Petula Clarková, vyslala odtud své poselství světu v Lennonově hymnickém songu Give Peace A Chance (Dejme šanci míru) s jednoznačným textem:
“… Každý pořád vykládá / o Revoluci, Evoluci, Mastikaci, Flagelaci / Regulaci, Integraci, Meditaci, Spojených náro¬dech, Gratulacích / A my všichni na to říkáme / Dejme šanci míru.“
Allen Klein začal zatím v Londýně uskutečňovat svoji ze¬vrubnou reorganizaci Apple Corps. Jeho počínání si přitom v ničem nezadalo s pověstnou náruživostí, s níž se bájný Hé¬rakles pustil do čištění zanedbaných chlévů elidského krále Augiáše. Kleinovo postavení utvrdil výsledek, jehož dosáhl po nelehkém jednání s vedením EMI při revidování smlouvy, kterou jménem Beatles uzavřel se společností na dalších de¬vět let nedlouho před smrtí ještě Brian Epstein. Podle nové smlouvy měli Beatles napříště dostávat za svá nová LP bez¬mála o polovinu vyšší provozovací poplatky než dříve. Tato částka měla být po roce 1972 zvýšena ještě o dalších téměř 36 %. Ke všemu se neurvalému Kleinovi podařilo přimáčk¬nout noblesního sira Josepha ke zdi a vymámit na EMI oka¬mžitý osmadvacetiprocentní přírůstek provozovacích hono¬rářů z reedice starých desek Beatles, jenž měl být po roce 1972 obdobně zvýšen. Výměnou za to Klein ustoupil od něk¬dejšího strohého Epsteinova nesouhlasu s reedicemi starších snímků Beatles v libovolných kombinacích. Díky tomu mohla v sedmdesátých letech vyjít dvojalba The Beatles 1962-1966, The Beatles 1967-1970 a Rock'n'Roll Music. Později rozšířila EMI právo beatlovských kompilací i na své licenční partnery v zahraničí. V důsledku toho mohly i náš gramofonový trh obohatit vlastní supraphonské výběry Beatles 62-65 a Expe¬dice R'n'R.

2008-05-02T03:23:00.000-07:00

„Kluci opakovali tytéž věci znovu a znovu. Když něco člo¬věk nahrává už posedmadvacáté, je hrozně těžké rozhodnout se, zda třeba třináctý snímek nebyl lepší než devatenáctý... Od něčeho jsme měli i šedesát různých verzí. Když jsme na¬hráli jedenašedesátou, John chtěl znát mé mínění a obrátil se na mne s otázkou: ,Co říkáš téhle, Georgi?‘ Pověděl jsem mu: ,Poctivě řečeno, Johne, já nevím...‘ Ve skutečnosti žádná nebyla perfektní. Bylo z nich možné dát dohromady perfektní snímek, kdybych mohl stříhat a kombinovat. Mělo to ovšem ten surový zvuk, který chtěli, a já chápal, že i to má jisté přednosti. Takže jsme prostě nahráli poctivou desku a necha¬li jsme ji v téhle podobě ležet.“
Beatles se zatím dílem znovu vrhli do nekonečných dispu¬tací s právniky a finančními poradci ohledně situace v Apple Corps, a dílem se věnovali svým vlastním projektům a sou¬kromým záležitostem. Z nich rozvířily hladinu veřejného mí¬nění zejména dvě události, k nimž došlo krátce po sobě v rozmezí pouhých osmi dnů. Ve středu 12. března 1969 vstoupil jako poslední z Beatles do stavu manželského Paul McCartney s Lindou Eastmanovou. Svatebními svědky jim byli Paulův bratr Michael a Mal Evans. Jediným dalším náv¬štěvníkem z beatlovských kruhů byl Peter Brown. Žádný z ženichových spoluhráčů se svatebního obřadu nezúčastnil, stejně jako o týden později na svatbě Johna Lennona s Yoko Ono. V jejich případě se to dokonce obešlo bez přítomnosti reportérů a zvědavého davu, jímž se museli proklestit na matriční úřad v Marylebone Paul s Lindou. Dějištěm Lenno¬novy svatby s Yoko byla britská kolonie Gibraltar, kam při¬cestovali za tímto účelem soukromým letadlem z Paříže. Sva¬tebním svědkem jim byl Peter Brown. O den později začali novomanželé Lennonovi svoji svéráznou kampaň za mír v posteli svého apartmá v amsterodamském hotelu Hilton.

2008-04-25T22:55:00.000-07:00

Finále filmového dokumentu, jehož titul později Beatles změnili podle Paulovy písničky se symbolickým názvem Let It Be (Nechme to plavat), se odehrává na střeše budovy Apple Corps v Savile Row č. 3. Když sem Beatles ve čtvrtek 30. led¬na 1969 vyšplhali, aby si tu uprostřed polední pauzy společně zamuzicírovali před zraky několika nejbližších přátel a za¬městnanců firmy, nikdo z přítomných netušil, že se stává svědkem historické chvíle, která bude znamenat definitivní tečku za jednou érou populární hudby. V mrazivém ledno¬vém větru se tu ovšem i samotní Beatles nevědomky sešli ke svému poslednímu, byť neoficiálnímu, improvizovanému kon¬certu.
K překvapení úředníků v oknech okolních úřadů i náhod¬ných chodců, kteří se k tomu zrovna namanuli, zazněla toho dne ještě jednou živá hudba skupiny, jejíž jednotliví členové se už dávno stali legendami. Nakonec se ani toto poslední skromné koncertní impromptu Beatles neobešlo bez obvyklé součásti jejich někdejšich vystoupení - asistence policie. V prostřizích ze Savile Row vidíme ve filmu narůstající hloučky pověstných anglických bobíků. Zatímco Lennon v černém svetru a kožešinovém paletu zpíval nahoře své ne¬konvenční, tříčtvrťové blues Dig A Pony, odhodlali se dole strážníci na příkaz přivolaného komisaře zazvonit u vchodu do Apple Corps. Provázeni někdejším cestovním manažerem skupiny Malem Evansem, dostavili se policisté na střechu bu¬dovy právě včas, aby slyšeli ještě Paulovo závěrečné Get Back
Výsledek horečné pracovní aktivity Beatles v lednu 1969 znamenal ve svém důsledku pro všechny zúčastněné téměř neřešitelný úkol, co si s touto přemírou surového materiálu počít. Před režisérem Lindsayem-Hoggem se kupily krabice s osmadvaceti hodinami celuloidových svitků filmu, které na¬točili jeho kameramani, zatímco George Martin si bezradně přehrával magnetofonové pásky s několika desítkami verzí jednotlivých písní.

2008-04-19T01:01:00.000-07:00

Když Beatles prodiskutovávali nově vznik¬lou situaci s Kleinem, dostavil se na schůzku namísto McCartneyho jeho právní zástupce Charles Corman. Paulovu absenci u šéfovského stolu velké čtyřky pop music komento¬vali zbylí členové Beatles jízlivou otázkou na adresu Paulova advokáta:
„Kde jste si, pane doktore, nechal baskytaru?“
Ke všemu neměli Beatles jasno ani v otázkách, které se týkaly nejvlastnějšího pole jejich působení. Jakkoli bylo Bílé album úspěšné, právě ono přineslo hmatatelný důkaz o tom, že hudební názor jednotlivých členů skupiny je odlišný a kaž¬dý z nich už jde svou vlastní cestou. Lennon album později popsal slovy:
„Nebyla na něm žádná hudba Beatles... Byl to John s ka¬pelou, Paul s kapelou a George s kapelou.“
Odloučení od koncertů a publika zpřetrhalo poslední tenké nitky, které jejich tvorbu spojovaly. McCartney byl pro to, aby se Beatles vrátili zpět na jeviště. George, na rozdíl od Johna a Ringa, kteří byli přinejmenším navenek ochotni Pau¬la následovat, stál však rozhodně na svém odmítavém stano¬visku. Kompromisem mezi Paulovým a Georgovým posto¬jem se nakonec měla stát alespoň jejich příští deska. Marti¬novi vysvětlili, že chtějí udělat „poctivé a nefalšované album“.
„Říkali, že se chtějí vrátit zpět k základům. Bez toho, že by používal playbacků, stříhání nebo něco dotáčeli... John mi tehdy řekl, že písně jejich alba musí znít tak, jak znějí ve skutečnosti. ,Tvoje práce je postarat se, abychom přitom měli dobrý zvuk.“
Ideou Beatles bylo nahrát „živé“ album, jehož vznik by byl současně zaznamenáván filmovými kamerami. Mezi nápady, které přišly na přetřes, byly úvahy o jednorázovém koncertě v Tunisu nebo v Los Angeles. Když Harrison tyto záměry torpédoval, navrhl Paul do třetice, aby desku nahrávali na palubě zaoceánského parníku. George namítal, že by tam ne¬měli potřebné akustické podmínky. Nakonec se ke svému projektu, který pracovně označovali jako Get Back (Návrat zpět) sešli 2. ledna 1969 ve filmovém studiu v twickenham¬ských ateliérech. Neformální průběh zkoušek se odbýval za přítomnosti filmového štábu v čele s režisérem Michaelem Lindsayem-Hoggem, který s Beatles spolupracoval už před¬tím na několika krátkých filmech, propagujících jejich singly. Beatles sem přicházeli každé ráno a postupně přehrávali úryvky z písní do chystaného alba. V záběrech z Twickenha¬mu, které se později objevily ve filmu, figurovaly například písně Across The Universe, Maxwell's Silver Hammer, Two Of Us, 1've Got A Feeling, společná Johnova a Paulova skladba z jejich liverpoolských začátků One After 909 i půvabná Har¬risonova novinka I Me Mine, v jejímž valčíkovém rytmu si v setmělém ateliéru John s Yoko Ono dokonce obřadně za¬tancovali. Po devíti dnech to Harrison uprostřed polední pře¬stávky zabalil a odejel domů, otráven věčnými připomínkami Paula, který si přisvojoval úlohu autoritativního vedoucího skupiny.
Když byla tato rozmíška po několika dnech zažehnána, rozhodli se pokračovat v práci ve svém vlastním studiu, které pro ně budoval Alex Mardas v podzemí administrativní bu¬dovy v Savile Row. Přivolaný George Martin na místě s pře¬kvapením zjistil, že Řekovo studio, proklamované jím samotným bezmála jako osmý div světa, je nanejvýš tak dobré, aby jim posloužilo jako zkušebna. Jeho technickému vybavení chyběly veškeré základní předpoklady, včetně dorozumívání mezi studiem a režijní kabinou. Řecký kouzelník dokonce zapomněl ve své velkorysosti na zvukovou izolaci studia a odrušení větracího zařízení. Přesto tu vznikla celá další tře¬tina jejich syrového a neučesaného filmu, v němž před divá¬kovými zraky figurují Beatles bez oné svatozáře, která je obestírala v jejich předchozích filmových projektech. George Harrison zde zpívá svou jednoduchou písničku For You Blue, okořeněnou havajskou příměsí Lennonovy steel kytary, a ná¬davkem dává Ringovi u klavíru harmonické školení, týkající se jeho roztomilé písničky Octopus’s Garden o podmořské zahrádce pohádkové chobotnice. Na rozdíl od její konečné verze na pozdějším albu Abbey Road zde zpívá Ringovu pís¬ničku George, zatímco autora u piana doprovází na osiřelé bicí John Lennon. Ten zde exceluje především ve spontánním živočišném jam session Dig It s improvizovaným textem, v němž kumuluje bez ladu a skladu zkratky takových institu¬cí, jako jsou FBI, CIA či BBC, se jmény tak protichůdných pěveckých osobností, jaké představují Doris Dayová a blue¬sový veterán B. B. King. Beatles tu hrají v rozšířeném obsaze¬ní s černošským varhaníkem a klavíristou Billym Prestonem a v krátkém prostřihu se mihne také George Martin chřestící na chocolo. Nejčastějším objektem kameramanů je v těchto záběrech Paul McCartney. Ten se dokonce vrátil k jedné pís¬ničce z jejich hamburských začátků, k Romerově Besame mucho. Ča-ča-ča, která na páscích z hamburského Star Clubu zněla nechtěně komicky, se v této verzi, parodující operní tenory, stává Paulovým parádním číslem par excellance. Zají¬mavé je i Paulovo autentické podání jeho balady Long And Winding Road s vlastním klavírním doprovodem a Prestono¬vými varhanami, zaznívající zde bez zbytečných příkras, jako byly smyčce, lesní rohy, harfa a ženský sbor, jimiž byla dopl¬něna pozdější gramofonová nahrávka písně.

The Beatles

2008-04-09T02:28:00.000-07:00

Doma ve Státech Klein mezitím získal práva k výhradnímu zastupování britských hvězd jako Donovana, Rolling Stones, Animals, Herman's Hermits a Dave Clark Five. Jeho chorob¬ná ctižádostivost zůstávala však neukojena. Jakkoli se počet jeho klientů potěšitelně rozrůstal, Klein toužil po jediném: po Beatles. K novému útoku na tuto pozici se odhodlal zane¬dlouho po smrti Briana, v němž viděl největší překážku pro své plány. Schůzky, která se tehdy uskutečnila v Londýně, se zúčastnili Clive Epstein a Peter Brown. Ten také po pár mi¬nutách vzrušeného jednání neomaleného Američana vyhodil ze dveří, stejně jako před čtyřmi roky jeho bývalý šéf.
Klein byl ovšem z lidí, které jste mohli vyhodit dveřmi, a vlezli zpět oknem. Přestože Brown stroze odmítal jeho ne¬sčetné telefonické žádosti, aby mu byla umožněna alesnoň schůzka s Lennonem, krátce po uveřejnění Johnova inter¬view s Colemanem došlo v Kleinově apartmá v londýnském hotelu Dorchester k neobvyklé večeři. Na počest Kleinových hostů se při ní podávala makrobiotická strava a pil se čaj. To ovšem byla jen jedna z řady pozorností, kterých se dvojici Kleinových návštěvníků té noci dostalo. John Lennon, dopro¬vázený Yoko Ono, potkal v Kleinovi především zasvěceného znalce a opravdového milovníka svých písniček, a nádavkem i člověka, s nímž ho tak trochu spojovaly podobné osudy. S tím rozdílem, že Klein ztratil matku, aniž ji vůbec poznal, a hodnou tetu nalezl mnohem později než John svou Mimi. Už nazítří po této schůzce oznámil Lennon svým společní¬kům v Apple Corps i prezidentovi EMI siru Lockwoodovi, že napříště přebírá odpovědnost za veškeré jeho obchodní transakce Klein.
Lennonovo rozhodnutí vneslo do tehdejších zmatků kolem Beatles další prvek napětí. Navzdory námitkám McCartney¬ho, který teď pochopitelně hájil zájmy Eastmanových, trval Lennon na schůzce všech Beatles s Kleinem. Jeho argument byl vcelku logický. Dostalo-li se této příležitosti Johnu East¬manovi, měla by se poskytnout také Kleinovi. Lennon nako¬nec přetáhl na svoji stranu George Harrisona a Ringa Starra, a Klein zaujal oficiální místo jejich poradce vedle Johna Eastmana. Mezitím ale vypršela lhůta, kterou jim Clive Ep¬stein poskytl k odkoupení Nemperor Holdings, a společnost přešla v druhé polovině února 1969 pod kontrolu Triumph Investment Trust.

The Beatles

2008-04-07T03:40:00.000-07:00

Řiká se, že „s jídlem roste chuť“, a platilo to také v případě Allena Kleina. Brzy sám sebe povýšil z role účetního do úlo¬hy manažera, který byl pro své klienty schopen čehokoli. Jed¬ním z prvních byl černošský rhythm & bluesový zpěvák Sam Cooke. Když v roce 1960 Cooke opustil malou nezávislou společnost Keen, která ho doslova udělala, a přešel zřejmě pod Kleinovým vlivem k mohutné RCA, obdržel předem zá¬lohu milión dolarů, aniž vydal z hrdla hlásek. Ve funkci Coo¬keova manažera se také poprvé zkřížily Kleinovy kroky s Beatles, nebo přesněji řečeno s Brianem Epsteinem. Před jejich prvním americkým turné v roce 1964 se Klein náhle objevil v Brianově kanceláři v londýnské Argyle Street a po¬koušel se ho přimět, aby jeho černý klient vystupoval v první polovině amerických koncertů Beatles. Čiperný Klein tenkrát ale brzy převedl téma rozhovoru na jiné pole a nabídl se Epsteinovi, že je schopen za patřičné finanční spoluúčasti vy¬moci pro Beatles na EMI mnohem výhodnější podmínky, než jaké jim zaručovala původní smlouva mezi Brianem a Geor¬gem Martinem. Brian mu tenkrát ukázal dveře. Když rok poté získal Klein od společnosti Decca pro hlavní rivaly Bea¬tles členy Rolling Stones zálohu v astronomické výši 1 250 000 dolarů, neodpustil si při jedné pozdější tiskové kon¬ferenci uštědřit Epsteinovi alespoň morální políček prohláše¬ním, že stejné možnosti nabízel i Beatles, ale byl odmítnut. Byl to tehdy Paul McCartney, který kvůli tomu zahrnul Bria¬na výčitkami a požadoval, aby jim Klein vymohl u EMI stej¬né podmínky, jaké dala Decca Rolling Stones.

The Beatles

2008-04-02T03:32:00.000-07:00

Netrvalo dlouho a Darin skutečně vyinkasoval Kleinovým prostřednictvím částku, kterou Allen na svatební hostině tak sebevědomě hodil do větru. Šek vystavila gramofonová spo¬lečnost Atco, u které Darin vydával své desky a kde se Klei¬novi podařilo s mravenčí pílí a s pomocí své Betty a tchyně vyšťourat, že právě tolik společnost zpěvákovi dluží za tan¬tiémy a provozovací poplatky. Snaživý Klein vyšel jednoduše z předpokladu, že většina gramofonových firem více či méně okrádá své klienty. Nezbytná dávka štěstí mu pomohla, že se hned v prvním případě trefil do černého. Tak se stal Allen Klein nezávislým specialistou v oboru, který majitelům gra¬mofonových společností naháněl husí kůži. K překontrolová¬ní svých zisků z prodeje gramofonových desek si ho najímaly největší hvězdy populární hudby, včetně manželského páru Eydie Gormeové a Steva Lawrence, Connie Francisové a dalších. Všetečný kontrolor jim na oplátku pomohl k peně¬zům, o jejichž existenci předtím neměli tušení. Nešetřil při¬tom ani takové giganty, jakými byly gramofonové filiálky filmových koncernů ABC Paramount, Metro Goldwyn Mayer nebo United Artists.

The Beatles

2008-03-27T03:40:00.000-07:00

Allen Klem zosobňoval typ dravého selfmademana, který své postavení ve světě showbyznysu vybudoval doslova z ni¬čeho. Narodil se v chudé rodině židovských emigrantů z Maďarska a nebyl mu ještě rok, když ztratil matku. Otec, majitel malého košer řeznictví v New Jersey, které sotva vynášelo na nejnutnější živobytí, dal po manželčině smrti maličkého Alle¬na a jeho dvě starší sestřičky do ortodoxního židovského si¬rotčince v Newarku. Allen se z přísného, takřka kázeňského prostředí útulku dostal až v patnácti, když si ho vzala na vychování jeho teta. Záhy začal pracovat u firmy obdobné naší Poštovní novinové službě a pečlivě střádal každý dolar, aby se mohl dát zapsat do večerních kursů účetnictví. O deset let později se octl v New Yorku už jako účetní u jedné spo¬lečnosti specializované na showbyznys. Jeho postavení zde bylo zanedbatelné. Byl jedním z desítek drobných úředníčků, vykonávajících od rána do večera příkazy nadřízených, je¬jichž smysl jim z větší části unikal. Allen měl však oči na stopkách, pozorně se pídil po všem, co se dělo kolem, a pos¬tupně se začal orientovat ve složité síti finančních machinací, která prostupovala celý obor, jemuž se nevinně říká zábavní průmysl.
Koncem roku 1959 se Allen Klein zúčastnil jakéhosi sva¬tebního večírku. Za svědka novomanželskému páru byl zpě¬vák Bobby Darin, jehož hvězda zazářila krátce předtím díky sérii hitů, jako byly Splish Splash, Queen Of The Top, Plain Jane nebo Dream Lover. V této chvíli okupovala právě čelná místa hitparád jeho nová verze stařičkého šlágru o zabijáko¬vi Mackiem z Weillovy a Brechtovy Žebrácké opery. Klein si dodal odvahy a rozhodl se realizovat s Darinovou pomocí plán, jehož detaily předtím nesčíslněkrát promyslel. Před¬stoupil před zpěváka, sám se představil a vzápětí se vytasil s překvapivou otázkou:
„Jak by se vám líbilo, kdybyste dostal sto tisíc dolarů?“ „Za co?“ usmál se Darin.
„Za nic,“ zněla Kleinova omračující odpověď, po které ovšem následovala očekávaná podmínka: „Pověřte mě svými účty.“

The Beatles

2008-03-25T03:53:00.000-07:00

Paul McCartney prodléval koncem roku ná návštěvě u Lindina otce v Americe, kde se probíraly podrobnosti jeho nadcházejícího sňatku s Lindou. Na přetřes se přitom dostaly také potíže Apple Corps. Budoucí tchán se rozhodl pomoci. Neučinil tak ovšem osobně, ale poslal do Londýna po Novém roce svého syna. V osobě Johna Eastmana se v obchodním zákulisí čtveřice vlastně ocitl další, nový Epstein. Jeho otec si totiž toto původní rodné jméno poameričtil teprve poté, když opouštěl s právnickým diplomem Harvardovu univerzitu a chystal se k vlastní advokátní praxi. Shodou okolností prv¬ní, s kým měl John Eastman v Londýně co do činění, byl majitel bývalých NEMS Enterprises, přejmenovaných teď na Nemperor Holdings, Clive Epstein. Ten si ze všeho nejvíce přál vypadnout z džungle, do níž ho uvrtal jeho bratr Brian, a vrátit se k obchodování s tím, s čím kdysi ve své nové vlasti začal jeho „zaydeh“ Isaac Epstein - s nábytkem.
Ve chvíli, kdy se Epsteinův přejmenovaný americký jme¬novec ocitl v Londýně, zvažoval Clive znovu nabídku, která už téměř rok ležela na jeho pracovním stole. Firma Triumph Investment Trust nabízela za odkoupení Nemperor Holdings milión liber. Protože Beatles byli stále ještě vázáni čtvrtinou svých příjmů k bývalé mateřské firmě, považoval Clive za morální nabídnout její odkoupení přednostně těm, z jejichž výdělků i věhlasu byla zbudována. Tento záměr podpořil také John Eastman. Beatles by tím získali zpět jednak svých 25 %, jednak by jim ostatní příjmy z Nemperor Holdings pomohly překonat vlastní potíže. Přestože pouhý výtěžek z autorských práv Lennonových a McCartneyho skladeb za uplynulý rok činil 911 000 liber sterlingů, nebyli schopni dát hotovost na odkoupení Epsteinova podniku dohromady. Pro¬tože většina z jejich autorských i provozovacích honorářů byla zatím blokována EMI, pokoušeli se Beatles s Eastmano¬vou pomocí získat potřebnou částku zálohami a půjčkou u jejího prezidenta sira Josepha Lockwooda.
Ve stejné době přinesl časopis Disc And Music Echo Len¬nonův rozhovor s Rayem Colemanem se zmíněným přizná¬ním o hrozícím bankrotu Apple Corps. Pro jednoho z čtenářů se tato slova stala signálem k horečné aktivitě, v jejímž dů¬sledku dostaly nakonec události kolem Beatles úplně jiný spád, než zamýšlel McCartneyho nastávající švagr. Tímto mužem byl osmatřicetiletý vlastník newyorské společnosti ABKCO. Iniciály v jejim názvu byly zkratkou pro rodinnou Allen & Betty Klein Company.

The Beatles

2008-03-19T05:21:00.000-07:00

________________________________________
NECHME TO PLAVAT

Let It Be, Let It Be, Let It Be, Whisper Words Of Wisdom, Let It Be.
John Lennon - Paul McCartney

Nadšení, s nímž se Beatles vrhli do uskutečnění naivních představ o pozemském ráji pro všechny, kteří mají talent a nápady, se po necelém roce existence Apple Corps pomalu rozplývalo tváří v tvář nelítostným faktům z účetních knih společnosti. Po Lennonově velkorysém prohlášení v americ¬ké televizi z května 1968, že v Apple budou vítáni všichni, kteří chtějí něco vytvořit, aniž by museli poníženě leštit kliky u kanceláří nejrůznějších obchodníků s uměním, nastala doba zasloužené sklizně. Na konci roku stáli Brouci tváří v tvář tvrdé skutečnosti: Apple Corps vydávala týdně na vše možné i nemožné 20 000 liber, aniž některá z přidružených filmo¬vých, nakladatelských, elektronických a dalších společností připsala na konto firmy jedinou penci. Do jejího sídla v Savi¬le Row č. 3 proudily denně davy zneuznaných géniů a vyná¬lezců, kteří z nastavené dlaně Beatles odčerpávali stále nové a nové peníze pro své pochybné plány a projekty. Ke všemu se administrativní budova firmy proměnila v cosi jako chari¬tativní útulek pro bláznivé hipíky z celého světa, kterýrn tady dali alespoň zdarma jídlo, pití a cigarety. Několikrát do týdne volali prý ze vstupní kontrol na londýnském letišti, že odkudsi přiletěli další lidé bez jediného „floka“ v kapse, po¬sedlí touhou navštívit své čtyři duchovní bratry přímo v jejich Mecce. Apple Corps za ně platila nejenom vstupní víza a od¬vážela je na své náklady z Heathrow do Savile Row, ale poskytovala jim i kapesné na nejnutnější výdaje za pobytu v Británii. Nejednou s těmito „nádhernými lidmi“ v květino¬vých úborech, ověnčených korálky a chřestícími rolničkami, mizely při jejich odchodu z budovy i televizní obrazovky, reproduktory a drahé elektrické psací stroje. Traduje se, že jednou vrátný zavolal do kanceláře vedoucího tiskového střediska společnosti Derka Taylora a oznámil mu, že v re¬cepci čeká Adolf Hitler.
„Okay,“ pravil prý Derek bez nejmenší stopy údivu. „Pošle¬te ho nahoru!“
Jednotlivým odbočkám Apple Corps velela spousta ředite¬lů, náměstků a osobních asistentů, ale opravdový šéf chyběl. Když se jej Beatles, znepokojení neutěšenou finanční situací společnosti, rozhodli konečně hledat, bylo příznačné, že se uchýlili zase k extrému. Po původně proklamovaném „západ¬ním komunismu“ rozhlíželi se teď v kruzích představitelů fi¬nančního kapitálu, soustředěného a symbolizovaného velký¬mi bankami v londýnské City. Tak se mezi vyhlédnutými kan¬didáty na ředitelské místo Apple Corps ocitl nejdříve prezi¬dent známé Lazardovy obchodní banky lord Poole. Jeho rada, aby své finance převedli pod kontrolu Lazardovy ban¬ky, se ovšem Paulovi nezamlouvala. Nepochodili ani u další¬ho ekonomického experta lorda Beechinga, jehož věhlas byl založen na finančním ozdravěni skomírajících Britských že¬leznic. Urozený finančník shovívavě vyslechl stesky mladých podnikatelů a snažil se je navést na cestu, zužující riziko je¬jich obchodních operací na minimum: „Vraťte se k nahrávání desek.“ Beatles byli však už příliš rozjetí, než aby jej upo¬slechli. Konzultovali své potíže potom dokonce i s hospodář¬ským expertem ministerského předsedy lordem Goodma¬nem, na kterého se s žádostmi o radu obracel ještě jejich nešťastně zesnulý manažer. Dalším, kdo figuroval mezi vy¬hlédnutými osobnostmi, od nichž si slibovali, že opatří jejich Jablko záchranným pásem, byl majitel populární rozhlasové vysílačky Caroline Ronan O'Rhielly. Z plánované schůzky ale nakonec sešlo. Jeden bývalý prodavač beatlovského bou¬tique, jehož jedinou současnou pracovní náplní bylo sestavo¬vání horoskopů, zjistil totiž, že O'Rhielly nemá potřebný druh „vibrací“.

The Beatles

2008-03-17T02:35:00.000-07:00

Alespoň na deskách bylo tedy beatlovské Jablko zatím úspěšné. Přinejmenším to platilo o singlu s Hey Jude a o Bílém albu. Ve Spojených státech se drželo na špičce hitparády déle než dva měsíce. Komerční úspěch pod ochrannými kříd¬ly Beatles zaznamenala také první deska mladičké Mary Hopkinové, kterou doporučila jejich pozornosti Twiggy, s nepůvodní, ale chytlavou melodií Gena Raskina Those Were The Days. Hůře se už prodávaly první sólové počiny George Harrisona s jeho filmovou hudbou k Wonderwall a Lennonovo společné elpíčko s Yoko Ono Unfinished Music No. 1 - Two Virgins, uvedené na trh týden po dvojalbu The Beatles. Nahráli je doma za jedinou noc a vypadalo podle toho. Skandální fotografie obou nahých milenců na obalu způsobila, že EMI odmítla desku ve své síti distribuovat.
Ve srovnání s ostatními finančními operacemi Apple Corps byla ovšem tato epizoda podružná. Už v létě museli zavřít svůj boutique. Konec jablečného krámu s krásnými věcmi byl přitom ještě ztřeštěnější než party na jeho začátku. Velkorysí Beatles veškeré zboží jednoduše rozdali komukoli, kdo se u toho právě nachomýtl. V říjnu je na protest proti způsobu, jakým hospodařili se svými penězi, opustil jeden z účetnich společnosti. V osobním pětistránkovém dopise jednotlivým Beatlům napsal: „... Nikdy vás nezajímalo, odkud peníze při¬cházejí, ani za co jsou vydávány. Žijete ve víře, že vám vaše milióny budou k dispozici věčně. Vaše finance jsou však v ne¬pořádku a Apple je v bryndě…“ Ve stejný den, kdy vyšlo elpíčko Johna a Yoko, abdikoval ze své funkce finančního poradce Apple Corps jeden z vůdčích expertů společnosti Bryce-Hamner Ltd. Harry Pinsker. Dokonce i John Lennon přiznal tehdy v novinovém interview, „Bude-li Apple přichá¬zet o peníze tímto tempem, položíme se do šesti měsiců…“ Jejich krásné Jablko ještě nestačilo ani dozrát, a už z něho byla nepříjemně páchnoucí hnilička.

The Beatles

2008-03-13T05:07:00.000-07:00

Hudebně nejextravagantnějšími skladbami celého dvojal¬ba byly dvě připomenuté úvodní verze Lennonovy Revolu¬tion. Tu úplně první a nejpomalejší, kterou John předtím marně prosazoval k vydání na singlu, pro tento účel z původ¬ních deseti minut o něco zkrátil, ale přimíchal k ní zpomaleně i zrychleně přehrávané pásky s nahrávkami klasické hudby, dětskými hlásky, ženským sborem, výkřiky a následujícím oznámením: „Toto je EMI test, série číslo 9. Zkrátil jsem ho na číslo 9. Devítka je mým šťastným číslem, na devátého mám také narozeniny.“ Textově se Lennon vyřádil v Glass Onion, šarádě sestavené z názvů dřívějších písní Beatles, včetně Strawberry Fields Forever, Lady Madonna, Fool On The Hill a konečně I'm A Walrus s mnohovýznamnou naráž¬kou na svého partnera ve verši „Zde je pro vás všechny další klíč k záhadě / Ten mrož je Paul...“
Na rozdíl od McCartneyho, který řadu skladeb pro Bílé album vytvořil takřka na koleně přímo ve studiu, přivezl si Lennon část svých písní v podobě polotovaru z indických meditací. Kromě hořké satiry na jejich guru v Sexy Sadie se pobyt v Indii promítl v písm Dear Prudence nejenom vypůj¬čením křestního jména v jejím názvu od sestry Mii Farrowo¬vé, která s Beatles sdílela pobyt v mystikově ošramu, ale i os¬tinátními kvintami kytarového doprovodu. Jiná píseň z indic¬ké přihrádky I'm So Tired tematicky jako by navazovala na starší Lennonovu skladbu I'm Only Sleeping z alba Revolver, stejně jako Yer Blues, hudebně těžící ze syntézy blues, rocku a psychedelic music. V pesimisticky vyhroceném textu je mimo jiné obsažena výslovná narážka na Dylana, jehož po¬etika nejspíše poznamenala i jinou Johnovu skladbu Happiness Is A Warm Gun. Bezprostřední podnět k této formálně i rytmicky jedné z nejsložitějších skladeb alba poskytl ovšem Lennonovi jakýsi střelecký magazín, v němž nalezl stejno¬jmenný článek (Pocit štěstí z kouřící hlavně revolveru). „Vzal jsem to, jak to leží a běží. Jako strašnou myšlenku, že zrovna zastřelili nějaký zvíře.“ Někteří v tom viděli alegorii vietnam¬ských jatek.
Ze čtyř Harrisonových příspěvků zjevně vynikaly While My Guitar Gently Weeps, ve které si autor přizval jako sólistu věhlasného kytaristu Cream Erica Claptona, a rock'n'roll Sa¬voy Truffle. V závěrečném Ringově rozloučení na dobrou noc - Goodnight - s hollywoodsky znějícími smyčci, harfou a s nablýskanými vokály smíšeného sboru - spatřovali ně¬kteří kritici parodii na obdobný typ melodií, oděných do na¬bubřelých velkoorchestrálních aranžmá. Beatles byli ale v této písni nejspíše jakékoli kritice či sarkasmu vzdáleni. Goodnight spíše demonstrovala šířku řečiště, jímž se teď ubí¬raly jejich talenty, schopné vyjádřit se jakýmkoli jazykem, jehož populární hudba používala. Dokonce i včetně oné špet¬ky konvencí, které v ní odjakživa měly své místo.

The Beatles

2008-03-11T01:50:00.000-07:00

Tím nenápadně nápadným zevnějškem ovšem překvapení, které Beatles připravili svým příznivcům, zdaleka nekončilo. Po koncepčně sevřeném Seržantu Pepřovi dvojalbum The Beatles obsahovalo třicet písní z autorské dílny všech čtyř členů skupiny a s klidným svědomím je můžeme charakteri¬zovat známým rčením, „každý pes, jiná ves“. Anebo - jak to učinil Jiří Černý ve svém beatlovském seriálu v časopisu Me¬lodie - označením „procházka historií pop music“. Bílé al¬bum je totiž pravým opakem ucelenosti Seržanta. Beatles zde těkají od jednoho stylu ke druhému, namísto jednoty tu panu¬je maximální stylová všestrannost, a dokonce i žánrová vše¬hochuť. Jako by před námi figurovaly různobarevné střípky a nejroztodivnější obrázce pouťového krasohledu. Je ovšem třeba říci, že Beatles to vše korunovali jedinečným interpre¬tačním mistrovstvím.
Mnohé z téchto písní patří dnes k beatlovské klasice. I přesto, že s výjimkou vyloženě šlágrového Ob-La-Di, Ob-La-Da nepatří jednotlivé tituly k nejhranějším z jejich tvorby. Úvodní Paulův rock'n'roll Back In The USSR je ve stylu kali¬fornského surfing soundu, ale děvčata, o kterých se tu zpívá, nejsou ani z Los Angeles, ani ze San Franciska, nýbrž z Ukrajiny a Moskvy. Zato pracující dívka, snad dokonce fabrička, která se v Hollywoodu stane legendou stříbrného plátna, a jejíž příběh Paul vyzpíval v Honey Pie, je ze severu Anglie, ne-li přímo z Liverpoolu. V hudbě se tu nechal inspi¬rovat starými dobrými časy, obdobně jak to před dvěma roky učinili členové New Vaudeville Bandu v jejich světovém hitu Winchester Cathedral (jeho českou verzi pod názvem Svatovítský chrám nazpíval Václav Neckář) a Paul sám už předtím ve When 1'm Sixty Four. Ob-La-Di, Ob-La-Da je rozmarnou idylkou o obchodníkovi z tržnice, jeho ženě Molly, která po večerech zpívá s místním orchestrem, a jejich dětech, vý¬znamnou zejména svým rytmickým spodkem, v němž se širo¬ké masy bílých posluchačů seznámili poprvé ve zprostředko¬vané podobě s jamajskou hudbou, které se dostalo všeobecné popularity až o deset let později pod názvem reggae. V ná¬mětové i hudební všehochuti dvojalba nechybí ani „originál¬ní“ kovbojská balada z Divokého západu. McCartney v ní opisuje historku muže jménem Rocky Racoon, žijícího kdesi v Dakotě, který chce pistolemi pomstít zhrzenou čest, když mu jiný chlápek přebral jeho dívku. Naneštěstí byl jeho pro¬tivník Danny o setinu vteřiny rychlejší. Lennon si tu opět po čase zahrál na foukací harmoniku. V žánrové oblasti country, která mu byla odedávna blízká, se vyjádřil ve své první písni složené bez cizí pomoci Ringo Starr. Jmenovala se Don't Pass Me By a jakoby nashvilleskou atmosféru v ní utvrdily i auten¬tické hillbillyové skřipky. Ve Why Don't We Do It On The Road přidal Paul zemité blues upomínající na černošské shoutery, Helter Skelter je rock v duchu skupiny Who, ale nechybělo ani Paulovo milostné vyznání nové obyvatelce domu v Cavendish Avenue Lindě Eastmanové v I Will.
Také Lennon přispěl intimní písní lásky, komponovanou jako vzpomínka na jeho tragicky zesnulou matku. Nesla její jméno Julia, ale současně odrážela i jeho nový milostný vztah k Yoko Ono, připomenuté v textu anglickým význa¬mem jejího japonského jména: Ocean Child - Dítě Oceánu. Pro Yoko znamenalo Bílé album i její deskový debut jako zpěvačky, byť zatím se uplatňující jen v doprovodných hla¬sech. Slyšíme ji třeba v Lennonově protějšku k Paulově Yel¬low Submarine - v dětském popěvku The Continuing Story Of Bungalow Bill. Vyprávěla o trochu nemotorném lovci divoké zvěře, jehož provází napříč džunglí pro všechny přípa¬dy maminka, a který jako by vypadl z oka slavnému Pampali¬mmu z televizních večerníčků. Yoko podpořila Johna spolu s Paulem i v jeho další písni, čerpající z jemu nejvlastnějších hudebních kořenů. Za poněkud výstředním názvem Everybo¬dy’s Got Something To Hide Except Me And My Monkey (Kaž¬dý má co skrývat kromě mne a mé opice) se ve skutečnosti skrýval jednoduchý rock'n'roll, prodchnutý v textu optimistic¬kou výzvou k ničím nespoutanému veselí. Že ani osmadvace¬tiletého Lennona ještě neopustila záliba v pohádkovém světě autora Alenky v kraji divů, potvrzoval jeho diatonický popě¬vek Cry Baby Cry. Zpívá se v pěm o králi neexistující říše Marigold, který svým dětem vaří v kuchyni snídani, o laskavé královně, která jim hraje na piano a maluje obrázky na jejich chystanou slavnost, o věčně se usmívající vévodkyni z Kirkal¬dy, která se dostavila ke dvoru na čaj atd., takřka jako v opravdové pohádce až na to, že tahle byla z pera Johna Lennona. Takže u klavíru neseděla žádná královna, nýbrž sám Lennon, zatímco na varhany a harmonium hrál všudypří¬tomný muž v pozadí George Martin.

The Beatles

2008-03-04T04:50:00.000-08:00

Oproti zmatené složitosti Tajemného čarovného zájezdu byl příběh Žluté ponorky až lapidárně jednoduchý. Pohádko¬vá země Pepřenie je přepadena hordou zhůvěřilých Modráků a seržant Pepř odjíždí ve žluté ponorce hledat pomoc. Na své cestě potkává čtveřici nudících se hudebníkú - Johna, Paula, George a Ringa. Bere je s sebou na palubu žluté ponorky a vrací se s nimi právě včas, aby mohli zachránit jeho zemi. Zlé Modráky, úlisné Jabkáče a další příšerky zaženou tedy nakonec ve filmové Pepřenii právě malovaní Beatles svou písní All You Need Is Love. V ohrožené Pepřenii opět rozkve¬tou květiny. Tedy finále přesně v duchu onoho květinového hnutí mládeže konce šedesátých let. Jako tečku za svou kres¬lenou pohádkou použil režisér Dunning překvapivé sekvence s opravdovými, živými Beatles, kteří nám připomenou, že pří¬běh sice skončil, ale Modráci jsou tu pořád, kdykoli připrave¬ni znovu vyrazit. Proto je nutné stále zpívat: All Together Now - Všichni dohromady, zrovna teď!
Dlouhohrající deska Yellow Submarine, jejíž druhou stra¬nu vyplňovala Martinem pro film speciálně zkomponovaná instrumentální čísla a orchestrální verze titulní písně, vyšla až pět měsíců po premiéře, těsně před vánocemi. Tou dobou už však bylo měsíc na trhu deváté album, respektive dvojalbum skupiny. Dychtivým čekatelům na pokračování seržantovské linie se nyní dostalo od Beatles nečekaného překvapení už ve vnějším vzhledu i názvu alba. Namísto předchozí bizarní fotomontáže drželi v ruce nepotištěný bílý obal a dlouhý název vystřídalo stručné THE BEATLES, plasticky vytlačené drob¬nými verzálkami. Nikdo před nimi si něco podobného v his¬torii gramofonového oboru nemohl dovolit. Přesto v prodej¬nosti beatlovských desek soutěží Bílé album, jak se mu zača¬lo říkat, se Seržantem.

Beatles

2008-02-25T02:41:00.000-08:00

Obě skladby vznikly v průběhu několikaměsíčního nahrá¬vání příštího alba a hudebního soundtracku ke kreslenému filmu Yellow Submarine (Žlutá ponorka). Jeho světová pre¬miéra se uskutečnila v Londýně 17. července 1968. Ironií osudu se stal svým způsobem nejbeatlovštějším ze všech Bea¬tlovských filmů, ačkoli - přísně vzato - se na něm Beatles podíleli minimálně. Až na čtyři výjimky v něm tvůrci použili už hotových písní a samotní Beatles se v něm mihli jen v zá¬věrečné sekvenci. Film byl dílem režiséra George Dunninga, avšak hlavní slovo v něm připadlo kresbám německého re¬klamního výtvarníka Heinze Edelmanna. Jejich křiklavá ba¬revnost a fantaskní tvary rezonovaly s duchem druhé polovi¬ny šedesátých let více než cokoli jiného. Podařilo se jim vy¬stihnout to, oč se předtím marně pokoušeli a na čem také shořeli Beatles v jejich vlastním televizním filmu: zvláštní svět jejich písní, vzdáleně připomínající onen neskutečný kraj divů, do něhož před sto lety poslal svou Alenku už několikrát připomenutý anglický matematik, spisovatel, a hlavně snílek Lewis Carroll.

2008-02-22T13:24:00.000-08:00

Druhou stranu desky tvořila jedna z verzí Lennonovy pís¬ně Revolution, zkomponované během indického pobytu. Jiné dvě byly později vydány na příštím albu. Revolution byla prv¬ní z Lennonových vyloženě politicky angažovaných písní. Její vydání na singlu zamýšlel jako vědomé „prohlášení o postoji Beatles k válce ve Vietnamu a k revoluci“. Byla hudebním vyjádřením stanoviska, vyřčeného Lennonem rok předtím na chicagské tiskové konferenci, která předcházela jejich po¬slednímu koncertnímu turné. Lennon v ní demonstroval svůj odpor k násilí v jakékoli formě: „Říkáš, že chceš revoluci / ale vždyť víš / my všichni chceme změnit svět / Říkáš, že vyzná¬váš revoluci, ale vždyť víš / my všichni chceme změnit svět / Když ale mluvíš o destrukci / nevíš, že se mnou nemůžeš počítat...“ O tom, že k této proměně světa nestačí ale ani pouhé proklamace, zpíval John v závěrečném dvojverší s iro¬nickou narážkou na ultralevicové radikály: „Jestliže poneseš obrázek předsedy Maa / nikoho tím rozhodně nepřesvědčíš.“

2008-02-21T14:58:00.000-08:00

Ještě téhož léta se Paul sešel s Lindou znovu v losangeles¬kém hotelu Beverly Hills. To mu ovšem nevadilo, aby si po návratu do Londýna nezašpásoval s jiným přitažlivým ame¬rickým děvčetem, které si dokonce dočasně nastěhoval do svého sídla v Tabákové ulici. Když se Paulova snoubenka Jane Asherová vrátila předčasně z divadelního turné, čekalo ji tam stejné překvapení, jakého se před dvěma měsíci dostalo Cynihii Lennonové. Nalezla cizí dívku, oblečenou do svého županu. Rozdíl byl v tom, že Jane nebyla Paulovou ženou a ani náhodná návštěvnice nebyla tou, která ji měla v jeho životě nahradit. Přesto Jane Asherová ještě téhož měsíce před te¬levizními kamerami své zasnoubení s Paulem veřejně zrušila.
Někdy tou dobou Paul přehrál Johnovi ve svém domácím studiu novou píseň, inspirovanou návštěvou malého Juliana ve Weybridge a rozchodem jeho rodičů. Když John uslyšel její rozechvělý nápěv a pro Paula netypicky smutná slova o smutné písni, domníval se zprvu, že je výrazem Paulova loučení s Jane Asherovou. Jiní v ní viděli zašifrované posel¬ství Dylanovi.
Nakonec Paul změnil úvodní oslovení „Hey Jules“ na „Hey Jude“ a pod tímto názvem s ní také Beatles debutovali na svém prvním singlu s etiketou jejich vlastní gramofonové společnosti Apple. Vyšel 30. srpna 1968, necelý měsíc po do¬končení nahrávky, na které Paul se svými partnery pracoval bez přerušení celý týden střídavě v podkroví vlastního domu a v londýnském studiu Trident. Finální práce se odbyly v Ab¬bey Road, kde byly k sedmiminutovému snímku za Martino¬vy asistence dotočeny smyčce a vzrušující závěrečný chór, k němuž svými hlasivkami a tleskáním přispěli všichni pří¬tomní včetně nahrávacích techniků.

Japonská nonkonformistka

2008-01-12T10:22:00.000-08:00

nebyla ovšem poslední ženou, jejíž soukromé životní osudy se v tomto roce prolnuly s osu¬dy celé čtveřice. Zhruba za týden po nečekaném setkání Cyn¬thie s Yoko odlětli John Lennon a Paul McCartney společně s několika úředníky Apple Corps do Spojených států, aby zde oficiálně otevřeli odbočku své firmy. Na tiskové konferenci, uspořádané k tomuto účelu, se Paul setkal s šestadvacetiletou americkou fotografkou Lindou Eastmanovou. Takřka na den přesně se s ní seznámil rok předtím v jednom londýnském beatovém klubu, kam ji přivedl bývalý baskytarista slavné rhythm & bluesové skupiny Animals a v té době manažer ješ¬tě slavnější skupiny Jimi Hendrix Experience Ches Chandler. Atraktivní dlouhonohá blondýna pocházela z vážené new¬yorské advokátské rodiny. Její otec Lee Eastman zastupoval celou řadu klientů z uměleckých i zábavních kruhů. Byl mezi nimi tehdy právě nejmódnější představitel pop-artu Robert Rauschenberg, mimochodem jevištní výtvarník Cunningha¬mova baletního ansámblu, který navštívil Prahu, a svého času i legendární kapelník Tommy Dorsey, jeden z mála lidí své branže, jemuž se poštěstilo představovat sám sebe ve vlastní filmové biografii. Advokátní řemeslo podědil i o rok starší Lindin bratr John, zatímco ona krátce navštěvovala univerzi¬tu v Denveru, ale zanechala studií, když se provdala a v roce 1962 se jí narodila dcera Heather. Manželství trvalo jen krát¬ce a Linda se za nějaký čas vrátila do New Yorku, kde na¬stoupila v redakci časopisu Town And Magazine. Po náhod¬ném setkání s členy Rolling Stones na jedné tiskové konfe¬renci se z ní stala vyhledávaná fotografka a osobní přítelkyně rockových hvězd, z nichž nejedna fungovala v její domácnos¬ti v úloze pečovatele o malou Heather. Včetně Ala Koopera, Mika Bloomfielda i multiinstrumentalisty Steva Stillse, zakladatele tehdy populárního folkrockového kvinteta Buffalo Springfield a pozdějšího člena pověstné superskupiny Cros¬by, Stills, Nash and Young. Zatímco v Londýně se Paulovy kontakty s Lindou omezily na náhodné setkání v klubu a její účast na památné tiskové konferenci v Epsteinově vile, uspo¬řádané u příležitosti vydání alba Sergeant Pepper, v New Yor¬ku už spolu strávili celou dobu Paulova tamního pobytu. Do¬časným útočištěm se jim přitom stal byt Nathana Weisse. Když jednoho večera Linda odešla fotografovat rockový koncert do Filmore East, rozmnožil Paul slavnou galérii dočasných chův šestileté Heather.

Ve třiašedesátém roce

2007-12-15T04:12:00.000-08:00

se Yoko rozvedla s Ichiyananagim a ještě téhož roku se provdala za amerického filmaře Tonyho Coxe a narodila se ji dcera Kyoko. S Coxem také v říjnu 1966 přijeli do Londýna, aby se zúčastnili sympozia na téma „De¬strukce umění“. Až do tohoto okamžiku neslyšela prý jedinou z desek Beatles. Její příští výstavu v londýnské Lissom Galle¬ry, nazvanou „Polovětrná podívaná“, zato už Lennon financo¬val: Yoko na ní předvedla celou sérii svých poloobjektů: půl stolu, půl židle, půl postele, půl polštáře, půl umývadla a spoustu všelijakých dalších polovin čehosi. Když byli John s Cynthií v Rišikeši, posílal Yoko několikastránkové dopisy, na které dostával lakonické odpovědi na pohlednicích, podo¬bajících se jejím instruktivním básním ze sbírky Grapefruit vydané čtyři roky předtím v bibliofilském nákladu v Tokiu. Na jedné z nich stálo: „Jsem oblak. Sleduj mne na nebi.“ Na¬konec z toho všeho byla láska jako trám, která od základu zahýbala i s tak zdánlivě neotřesitelnou institucí, jakou před¬stavovali BeatIes.
„Když jsem potkal Yoko, bylo to, jako když se seznámíte se svou první ženskou. Prostě necháte kluky v hospodě, ať se baví sami. Přestanete hrát fotbal. Přestanete chodit na kuleč¬ník. Někteří chlapi si i pak vyrazí do hospody aspoň jednou do týdne. Jenže mne, když jsem se setkal se ženou svých snů, prostě přestala moje stará parta zajímat. Vždyť to bylo jen pár starých kámošů ze školy. Vzali jsme se o tři roky později, a s partou byl konec. Jenže náhodou ta parta byla známá široko daleko - nebylo to pár kluků z hospody na rohu.“

2007-11-29T11:57:00.000-08:00

Yoko Ono měla tehdy dvaatřicet. Narodila se v roce 1934 v Tokiu v zámožné rodině finančníka, působícího tenkrát ve funkci ředitele odbočky Jokohamské banky v San Francisku. Když byly děvčátku dva roky, následovala s matkou otce do Kalifornie, ale po vypuknutí americko-japonské války se ro¬dina v roce 1941 vrátila do vlasti. O deset let později se do Spojených států znovu přestěhovali, když byl otec Yoko jme¬nován prezidentem newyorské filiálky Tokyské banky. Yoko studovala filozofii a umění na koleji Sarah Lawrenceové, ale ve třiadvaceti zanechala k pramalé radosti rodičů školy a provdala se za avantgardního klavíristu a skladatele Tischi¬ho Ichiyananagiho. Vyděděná, protloukala se s manželem newyorskou bohémskou čtvrtí Greenwich Village, a přičichla přitom takřka ke všemu, co zrovna hýbalo avantgardním kumštem: od off-broadwayského divadelního ansámblu Li¬ving Theater, jehož verzi Brechtovy Antigony jsme kdysi zhlédli i v Praze, stejně jako Cunninghamův experimentální balet s provokativní hudbou Johna Cage, až po misionáře hnutí „podzemního kina“, sdružené ve Skupině nového ame¬rického filmu (NAC) v čele s Jonasem Mekasem a pop-artis¬tou Andym Warholem, jehož slavný snímek Sleep (Spánek) z roku 1963 nabízel zvláště trpělivým divákům šestihodino¬vou podivanou na spícího a chrápajícího muže v posteli. Yoko Ono si odtud odnesla sklon k obdobnému šokování návštěvníků svých happeningů, výstav a tanečních produkcí, z nichž jedna se dokonce dávala v Carnegie Hall. Jeden z je¬jích „koncertů“ ve známém jazzovém klubu Village Gate zprostředkovával nevěřícím posluchačům pomocí reproduk¬torů zvuky, snímané zvláště citlivými mikrofony na přilehlých toaletách.

2007-11-24T01:36:00.000-08:00

Lennon, zaměstnaný po návratu z Indie přípravami příš¬tího gramofonového projektu Beatles, poslal Cynthii na čtrnáctidenní dovolenou společně s Jenny Boydovou a kou¬zelným Alexem Mardasem do jeho vlasti na jihu Evropy. Drobné i vážnější rozmíšky mezi Lennonovými byly teď v Kenwoodu na denním pořádku.
Cynthia přijala Johnův návrh s úlevou, že se alespoň na pár dní ocitne z dosahu sužující atmosféry jejich honosného ro-dinného síla. Když se začátkem května vrátila z Řecka, za¬stihla v kuchyni Johna v koupacím plášti, snídajícího ve spo¬lečnosti drobné Japonky, oblečené do jejího vlastního župa¬nu. O pár dnů později si John s manželkou vyměnili v bráně Kenwoodu poslední polibek a Cynthia odjela s pětiletým Ju¬lianem v doprovodu své matky do ltálie.
V době, kdy obě ženy poprvé stanuly naproti sobě tváří v tvář, se Lennon znal se svou japonskou partnerkou už půl-druhého roku. Poznal ji začátkem listopadu 1966 v avant¬gardní galérii Indica, která byla jedním z vyhlášených lon¬dýnských center podzemního umění. Jejím vlastníkem byl mladičký absolvent cambridžské univerzity malíř John Dun¬bar, prožívající právě rozpad svého krátkého manželství s tehdy devatenáctiletou zpěvačkou Marianne Faithfullovou. V Dunbarově galérii se tou dobou potkávali například avant¬gardní režisér Roman Polaríski, ověnčený čerstvými úspěchy svých drastických filmových dramat Repulsion a Cul-de-sac, s vůdčí básnickou osobností americké beat generation Alle¬nem Ginsbergem, ale i členové Rolling Stones, z nichž si Ma-rianne posléze zvolila Micka Jaggera za svého příštího život¬ního partnera. A samozřejmě nechyběly v tomto bludišti sku¬tečných i domnělých géniů ani nejroztodivnější figurky, obdařené spíše osobním kouzlem a výmluvností než oprav¬dovými schopnostmi a talentem. Právě tady už předtím Len¬non poznal Reka Mardase. Dunbar také osobně pozval Len¬nona, aby si ještě před oficiálním otevřením přišel prohlédnout výstavu japonské avantgardistky, nazvanou „Nedokon¬čené malby a objekty Yoko Ono“.
„Procházel jsem se po galérii a uviděl jsem žebřík. Vylezl jsem po něm nahoru a tam byla lupa. Podíval jsem se skrz ni a přečetl si nápis ANO. Tenkrát bylo ,avantgardní‘ rozmlátit piano kladivem, rozbít sochu a podobně. Všechno bylo anti¬anti- anti- anti. Bylo to nudné negativní blbnutí. Jenže já uviděl to ANO a řekl jsem si, že ještě chvíli v té galérii plné jablek a hřebíků zůstanu. Byl tam taky nápis ZATLUČTE HŘEBÍK, a tak jsem se zeptal: ,Můžu si zatlouct hřebík?‘ Ale Yoko řekla, že ne, protože vernisáž výstavy byla až druhý den. Pak k ní ale přišel Dunbar a pošeptal jí: ,Nech ho, ať si zatluče hřebík. Je to milionář. Kdo ví, možná pak něco koupí.‘ Chvilku o tom debatovali a nakonec Yoko řekla: ,Okay, mů¬žete si zatlouct hřebík, ale bude vás to stát pět šilinků.‘ A já - chytrák - povídám: ,Dobře. Dám vám pět imaginárních šilinků a zatluču si imaginární hřebík.‘, A v tu chvíli jsme se vlastně potkali.“

2007-11-13T09:19:00.000-08:00

Když tento sedmnáctý singl skupiny v půlce března vyšel, Beatles už měsíc rozjímali. Do Rišikeše na březích posvátné řeky Gangu, sídla „ošramu“ jejich proroka, kde se měli očistit od všech nepravostí a stát se novými lidmi, cestovali zprvu letadlem, potom terénními vozidly, na oslech a nakonec i pěš¬ky. Karavanu, poprvé doslova hodnou tohoto označení, tvo¬řili teď John s Cynthií, George s Pattií a její sestrou Jenny a řeckým „vynálezcem“ Alexisem Mardasem. Manželé Star¬keyovi a Paul s Jane je následovali brzy potom. V Maharishi¬ho kupodivu zcela evropsky zařízeném táboře se setkali s Mikem Lovem z Beach Boys, jazzovým saxofonistou a flét¬nistou Paulem Hornem, s americkou filmovou hvězdou Miou Farrowovou a její sestrou i s písničkářem Donovanem, který s sebou přivezl za účelem ozdravění duše i svého manažera. Zbytek osazenstva tvořili druhořadé americké herečky, zkra¬chovaní studenti, několik švédských vdov a vůbec osudem různě potrefení lidé, kteří zrovna měli na to, aby si zaplatili vlastního indického mystika.
Ringo s Maureen vydrželi meditovat pouhých deset dnů. Novinářům po návratu do Londýna sdělili, že kořeněná indic¬ká strava působila Ringově choulostivému žaludku potíže. Kamarádům řekl, že v Maharishiho „ošramu“ to zdaleka ne¬bylo tak zábavné jako na letních táborech, kam kdysi jezdíval s Hurikány. Skutečnou příčinou jejich odjezdu byla nej¬spíš Maureenina hrůza ze spousty dotěrného hmyzu i fakt, že je v Londýně čekalo jejich sotva půlroční miminko. Paul s Jane to vzdali po šesti týdnech. Reportéry v Heathrow odbyti nicneříkajícím prohlášením, že se jim chtělo domů. Do třetice opustili předčasně prorokovu svatyni i oba z nejpra-vověrnějších žáků John a George se svými manželkami.
„Udělali jsme chybu. Maharishi je lidský. Zprvu jsme si mysleli, že není...,“ přiznal po návratu zklamaně Lennon a George Harrison dodal: ,,Skoncovali jsme s ním.“
Teprve po letech vyšlo na.jevo, že ona „chvíle, kdy se uká¬zalo, že císař je nahý“, jak to diplomaticky formuloval Len¬non ve svém posledním interwiev, nadešla v okamžiku, kdy jejich protřelý řecký kamarád vyzvěděl od jedné z americ¬kých frekventantek transcendentálního kursu, že svatý muž si v soukromí dopřává nádavkem k vegetariánské stravě peče¬ná kuřata, a navíc útěcha, kterou jí poskytoval, nebyla zdale¬ka jenom duchovní. Jediným opravdovým přínosem indické¬ho dobrodružství Beatles bylo, že zde vzniklo několik nových písní pro chystané album. V jedné z nich oslovoval Lennon mystickou Sexy Sadii narážkami, které se více než kohokoli jiného týkaly právě jejich ještě donedávna zbožňovaného guru.
„Sexy Sadie, cos to udělala / Ze všech jsi šašky nadělala / ... Sexy Sadie, oh, cos to provedla / Sexy Sadie, zkazila jsi pravidla...“

2007-11-12T03:34:00.000-08:00

Jablko odstartovalo svoji činnost vskutku svérázným způ¬sobem. V prosinci 1967 otevřeli Beatles s halasnou reklamou v přítomnosti novinářů a možná více než stovky svých přátel, ale i desítek hochštaplerů, kteří tady vytušili svou šanci, Ap¬ple Boutique. „Krásné místo, kde se budou prodávat jenom samé krásné věci,“ jak se sami mezi sebou ujišťovali. Včetně jejich dosavadních i příštích desek. Někteří z hostů se na tu maškarádu také jaksepatří vyparádili. Nechyběly u toho šaškovské plandavé kalhoty, kostkovaná rozevlátá saka, pruho¬vané šály, falešné papírové nosy a obličeje nalíčené divadel¬ními šminkami. Proč ne? Beatles obětovali jenom na zařízení interiéru jejich „krásného“ krámu astronomickou částku 100 000 liber. Dvojnásobně víc, než stálo celé nahrávání Seržanta Pepře
Kdyby slavný Doylův hrdina nebyl fikcí, odložil by v pro¬slulém přízemním pokoji v Baker Street, vzdáleném pouze několik metrů od Jablečného krámu, housle a řekl by svému společníkovi: „Tohle by se za života pana Epsteina nemohlo stát. Půjdeme se na to podívat, milý Watsone.“
Protože však žádný Sherlock Holmes ani kdokoli jiný včas nezasáhl, Beatles pokračovali ve svých ztřeštěnostech vesele dál. Budovu na rohu Baker a Paddington Street, kde v příze¬mí sídlil jejich boutique, nechali na návrh svých holandských přátel pomalovat studenty výtvarné akademie - ke zděšení všech nájemců okolních domů - psychedelickými motivy, jaké už delší dobu zdobily Lennonův rolls royce. Paul, který sem docházel každé ráno osobně dohlížet na pokračování prací, přitom nešetřil radami. Když odpoledne přišel John, obdrželi nešťastní malíři naprosto odlišné instrukce. Nakonec z toho byla příšerná ženská, jakási indiánská příbuzná Lucy z oblohy s démanty v nepřirozeném posezu, kterou museli na zásah městské rady beztoho začas odstranit.
Za první půlrok existence svého boutique v něm Beatles utopili téměř dvě stě tisíc liber. Ale jelo se dál! Kromě vlastní gramofonové společnosti, spjaté ovšem s koncernem EMI, koupili za dalšího „půl melounu“ v Saville Row nádherný pě-tiposchoďový dům, v němž se kdysi milovali lord Nelson s lady Hamiltonovou. Teď měl sloužit za administrativní centrum celého jablečného trustu Beatles, který se den za dnem měnil v marmeládu. Jeden řecký kouzelník, kterého angažovali jako specialistu na elektroniku, jim sliboval, že vybuduje v Saville Row nejmodernější nahrávací studio svě¬ta. S dvaasedmdesátistopým (!) magnetofonem, proti němuž se mohli jít v Abbey Road se svým „osmistopákem“ klidně vycpat. Naprostý převrat v gramofonovém oboru a současně stoprocentní pojistku proti rozmnožujícímu se pirátskému kopírování desek na pásky a kazety mělo přinést elpíčko ve tvaru jablka, které znemožňovalo podobné praktiky. New¬yorská pobočka Apple Corps umístila pro změnu své kance¬láře na čínské džunce, zakotvené na řece Hudson. O něco později si dokonce na King's Road, jejíž „chic“ ovzduší sou¬peřilo s věhlasností Carnaby Street, otevřeli Beatles i vlastní krejčovství.
Novodobí podnikatelé, jimž se co do výstřednosti vyrovnal asi málokdo, se mezitím rozhodli následovat svého indického věrozvěsta Maharishiho přímo do jeho země zaslíbené. Ge¬orge Harrison přebýval v Indii už měsíc předtím v lednu 1968. Po Lennonovi, který účinkoval v Lesterově filmu, Rin¬govi, který si na sklonku minulého roku zahrál svou první nebeatlovskou roli perverzního zahradníka ve filmové sexy komedii Candy, a Paulovi, autorovi filmového soundtracku k The Family Way, zbýval - pokud šlo o samostatné projek¬ty mimo skupinu - už jen George. Režisér Joe Massot, který jej angažoval ke zkomponování hudby k svému celovečernf¬mu filmu Podivná zeď (Wonderwall), mu ponechal zcela vol¬nou ruku. Harrison toho využil k odjezdu do Bombaje, kde ve studiích tamní odbočky EMI nahrál doprovod k filmu s hudebníky, které předtím poznal během studií u Shankara. Konečná verze byla potom zkompletizována ve studiu Tri¬dent v Londýně za spoluúčasti anglických hudebníků. Harri¬sonova hudba k Podivné zdi byla také první dlouhohrající deskou, jejíž etiketu zdobilo vpůli rozkrojené jablko - sym¬bol Apple Records. Jednoho z podniků mateřské Apple Corps, na jejíž koruně vyrážely stále nové a nové větve, skr¬ze něž neviděli marnost svého počínání nejenom Beatles, ale také četní ředitelé a jejich náměstci, kteří pocházeli z větší části z okruhu bývalých liverpoolských kamarádů, včetně někdejšího člena Quarrymen Petera Shottona. V Bombaji na¬hrál George mimochodem i základ k písni The Inner Light vydané na singlu, jehož první stranu tvořil Paulův odvaznický rock'n'roll Lady Madonna s přítomností saxofonové sekce v čele se známým jazzmanem Ronniem Scottem, jemuž jsme několikrát tleskali i v pražské Lucerně.

2007-11-07T00:18:00.000-08:00

Správní rada firmy, do jejíhož čela teď zasedl Brianův mladší bratr Clive, se o tom dozvěděla až na svém prvním zasedání svolaném narychlo po Epsteinově smrti. Brian už na jaře minulého roku, tedy ještě před neblahými filipínským událostmi, podepsal v Paříži smlouvu s Robert Stigwood Organization, podle které přejde do jejího vlastnictví 51 % akcií NEMS Enterprises a rozhodující podíl na řízení firmy za odstupné ve výši půl miliónu liber. Brian už tenkrát pomýšlel na to, že se po vypršení svého pětiletého kontraktu s Beatles stáhne do ústraní a odejde do Španělska, kde se chtěl věnovat promotérství býčích zápasů. Jako by už vytušil směr cesty, kudy se budou Beatles v budoucnu ubírat. Sám pro sebe nenacházel na této cestě místo. Jestliže v tomhl ohledu se Epstein podcenil, docela reálně odhadl schopnosti mladičkého Stigwooda, jeho inteligenci i nos na orientaci v džungli, které se říká showbyznys. Stigwoodova kariéra završená v příštích dvaceti letech grandiózními úspěchy nejenom Bee Gees, Cream, Graham Bond Organization a dalšími ovečkami jeho stáje, ale především jeho superprodukcemi Webberových muzikálů Jesus Christ Superstar a Evita i hollywoodských filmů, z nichž jsme u nás viděli Horečku sobotní noci, dala tomuto Epsteinově odhadu za pravdu.
Podle tehdejšího pařížského ujednání měli Stigwood s Shawem rok na to, aby sehnali peníze. Podle pozdější doho¬dy jím tuto lhůtu Epstein prodloužil do září 1967. Pro sebe si v nových poměrech zatím vymínil exkluzívní zastupování Be¬atles a Cilly Blackové. Ale bylo zde září, a Epsteinovo tělo odpočívalo na židovskérri hřbitově Longlane v Liverpoolu. Beatles šíleli.
„Nejsme žádná nemovitost, aby nás mohl kdokoli komuko¬li prodat,“ ohrazoval se Paul a měl v tomto bodě nepochybně pravdu. „Ani Robertu Stigwoodovi, ani královně Matce.“
Clive Epstein se nakonec dohodl se Stigwoodem na kom¬promisním řešení. Účast Stigwoodovy organizace v NEMS Enterprises měla trvat jen do doby, než se její firma se Sha¬wem postaví na vlastní nohy. Ale Beatles vycítili v té chvíli ideální příležitost zbavit se jednou provždy čachrování se svými talenty. Z této příležitosti se zrodila jejich vlastní nová společnost, na kterou se rukou nerozdílnou zavázali přispívat osmdesáti procenty svých příjmů.
Beatles se ovšem už tenkrát cítili intelektuály a umělci. Ni¬koli obchodníky. Dokonce pouhá zmínka o obchodech v nich vyvolávala nepříjemné pocity. A protože jim nevoněla ani samotná slova „obchod, firma, podnik“, nazvali svou společ¬nost jménem, které bylo podle jejich úsudku mnohem hezčí a něžnější: Apple (Jablko). A navíc se rozhodli proměnit své podnikání v zábavu. Což bylo nakonec jediné předsevzetí, jemuž dostáli ve všem všudy. Přestože zlí jazykové tvrdili, že četba obchodních výkazů nové společnosti Apple Corps po¬skytovala čím dále tím méně důvodů k alespoň spokojeným úsměvům, když už ne k nadšení. Paul McCartney, vynikajíci zpěvák, dobrý basový kytarista a jeden z nejlepších skladate¬lů a textařů, jakého populární hudba kdy měla, nyní navíc ještě samorostlý hospodářský expert, tomu říkal „západní forma komunismu“.

2007-11-03T01:10:00.000-07:00

Všechny typické znaky Harrisonova skladatelského ruko¬pisu včetně názvuků na indickou hudbu nesla jeho píseň Blue Jay Way odehrávající se přímo v kalifornském Los Angeles a pojmenovaná také podle jedné z jeho strmých ulic. Kolek¬tivně všichni čtyři Beatles se podepsali v Magical Mystery Tour pod jedinou instrumentálku, kterou během trvání skupi¬ny natočili - Flying neboli Létání. Je svědectvím o tom, že i Beatles, byť ve srovnání s jinými málokdy, přece jen sáhli někdy vedle. Slyšíme v ní Lennonův melotron a pro toto období pro ně charakteristické zvukové efekty včetně retro¬grádního chodu magnetofonového pásku. Jinými slovy ¬v tomto tuctovém blues nechtěně vyjádřili totéž, co celým svým filmem: za hodně peněz málo muziky.
Se všemi ostatními potížemi, jejichž první symptomy neby¬ly skrze euforii stále ještě fantastických úspěchů Beatles znát, ale které se už přesto měly brzy dostat na povrch, to bylo několikanásobně horší než s propadákem jménem Magical Mystery Tour. To byla alespoň švanda, při níž si všichni její aktéři včetně Beatles samotných náramně užili a notně se zasmáli. Problémy, které je čekaly, byly ovšem realitou. Beat¬les při jejich řešení osvědčili pro tuto realitu asi tolik zdravé¬ho rozumu jako při natáčení Tajemného čarovného zájezdu. Kromě muže, který už nebyl mezi živými, nikdo nevěděl, jak velké tyto problémy jsou a kam až sahají. V den Epsteinovy smrti kotvila v přístavu v Monte Carlu jedna ze stovek luxusních jachet, které se napohled od sebe lišily jen jmény na přídi. Její světlovlasý nájemce, třiadvacetiletý Australan Robert Stigwood, zde právě dával oběd na počest dokončení první dlouhohrající desky klientů jeho organizace, skupir Bee Gees. Stigwood, bratři Robin, Maurice a Barry Gibbov kytarista Vince Melouney, bubeník Colin Peterson a spousta pozvaných děvčat se příjemně a nenuceně bavili. Kvečeru vyslal Stigwood svého tajemníka na břeh, aby zavolal do Londýna, co je nového. Družnou a hlučnou zábavu přerušil náhle výkřiky z přístavního mola: „Brian je mrtev! Brian je mrtev!“ O několik hodin později dorazil na palubu jachty malý nervózní mužík, Stigwoodův společník a poradce v finančních otázkách David Shaw. Další láhve šampaňského, které tu noc spolu vypili, už nebyly na počest Bee Gees. Mladý Australan i jeho starší, mnoha finančními skandály protřelý partner se v tu chvíli stali vlastníky rozhodujícího podíli v NEMS Enterprises včetně Beatles.

2007-11-02T06:54:00.000-07:00

Lennon přispěl do filmu Magical Mystery Tour v I Am The Walrus pravděpodobně nejzašifrovanějším textem, jaký na¬psal za celý svůj život. Už počáteční oslovení „Já jsem on a ty jsi on jako ty jsi já a / my jsme všichni spolu“ naznačuje, že nepůjde o žádnou selanku. Lennonovské vzrušené vize se tu řítí na posluchače jako lavina: „Žlutý vanilkový krém ukapá¬vá z mrtvých očí pejska... velebníčkovo kluku, jsi ošklivá holka / zapni si dole kalhotky... Pšeničné sardinky se šplhají na Eiffelovku...“ Na konci každé sloky vykřikuje John: „Jsem z vajec, jsem z vajec / Oh, jsem mrož,“ a následuje série onomatopoických citoslovců. Zpívá se tu také o Krišno¬vi, Edgaru Allanu Poeovi a nechybí ani připomínka Lucy. Znovu se vznáší na nebi, ale bez oné diamantové scenérie. Prostě teď lítá na koštěti. Lennon nám na sklonku života poskytl klíč k této šarádě odkazem na Carrollovu báseň Mrož a tesař z Alenky v kraji divů:
„Nikdy mě nenapadlo, že Lewis Carroll pojednává v této překrásné básničce o kapitalismu a socialismu. Nikdy jsem se nesnažil zjistit, co tím vlastně myslel, jako to dělají někteří lidé s písněmi Beatles. Později jsem si to znovu přečetl a uvě¬domil jsem si, že mrož je zlo a tesař představuje dobro. Po¬myslil jsem si: ,Zpropadeně. Vybral jsem si toho nesprávné¬ho. Měl jsem zpívat Jsem tesař..‘“
Toto pozdní vysvětlení nijak nevylučovalo předchozí auto¬rův komentář, který říkal stručně: „Nacpal jsem do toho vše¬chny verše, co mě zrovna napadly.“ Alespoň jako varovné připomenutí těm, kteří v jejich písních hledali hlubokomyslné významy za každou cenu a srovnávali poetiku beatlovských textů s Jamesem Joycem nebo T. S. Elliotem, stojí za ocito¬vání. Stejně jako jiná Lennonova slova, v nichž se vyjádřil k seržantovské písni o cirkusové benefici pro pana Kitea: „Poskládal jsem k sobě spoustu slovíček a pak jsem k nim připoskládal nějaký ten rámus.“
Snímek 1 Am The Walrus je ovšem pozoruhodný i po hu¬dební a zvukové stránce. Přestože samotný nápěv, spíše vy-právěný než melodicky vystavěný, těží jen z prostinkého nápadu na dvou tónech, které v písni převládají. Téměř polo¬vinu z rovných sto tónů, které zazní v každé sloce písně, tvoří kvinta a její nebezpečná sousedka, zvětšená kvarta. Lennon nejspíš podvědomě prokoukl její zvláštní povahu, kterou středověká hudební teorie oklasifikovala nálepkou „diabolus in musica“ - ďábel v hudbě. K ďábelské atmosféře snímku ovšem přispělo také aranžmá George Martina, ponechávající Beatles prostor k dalšímu experimentování se zvukovou ko¬láží. Kromě doprovodných smyčců a v závěru také sboru Mi¬chaela Sammera v něm použili i rozhlasového vysílání BBC, kde podle Lennonových vzpomínek dávali zrovna nějakého Shakespeara.
Kalifornská inspirace, která nepříliš šťastně ovlivnila cel¬kovou ideu filmu, nakonec vydala v jeho nejvíce psychedelic¬ké scéně jednu z nejkrásnějších McCartneyho písní vůbec.
„Promiňte,“ obrátí se předtím jeden z pasažérů, drobný mu¬žíček s fotoaparátem, k Paulovi. „Kdybyste dovolil, rád bych si vyfotografoval vaši mladou paní.“
„Dobře,“ odpoví Paul a souhlasí i jeho společnice, o níž právě byla řeč, půvabná Maggie. A zatímco fotoaparát pana Jiříčka zpracovává vyhlédnutou kořist, propadá se Paul do snu a na pozadí onoho nešťastného pahorku na francouzské Riviéře zpívá baladu o osamělém bláznu na kopečku - Fool On The Hill.

2007-11-01T09:02:00.000-07:00

Hodinový barevný Magical Mystery Tour byl premiérově, uveden televizní stanicí BBC o vánočních svátcích 26. prosin¬ce 1967. Jeho uvedení v tomto termínu všeobecné rozpaky diváků i kritiky možná ještě znásobily, takže nakonec muselo poněkud ustoupit i McCartneyho přehnané sebevědomí. „Jestliže se na to budeme dívat jen jako na vánoční poba¬vení, tak se to nepovedlo. Otec mi tuto špatnou zprávu dnes ráno přinesl jako zosobnění pohromy. Možná že mají pravdu noviny, možná my.“
Hravost, fantazie a přirozenost, které dýchaly z gramofo¬nového Seržanta, působily na televizních obrazovkách chao¬ticky. Namísto slibovaného vzrušení čekala na diváky nuda. Opepřit film, který chtěl být jenom jejich, svěžím duchem alba se Beatlům nepodařilo.
Jediné, co přestálo nezdar samotného filmu, byly nové pís¬ně. Některé z nich dokonce patří k tomu nejlepšímu, co z je¬jich autorské dílny vyšlo. V Anglii bylo šest z nich vydáno na dvojalbíčku EP s bohatě vypravenou přílohou. Titulní Magi¬cal Mystery Tour měla zopakovat úvodní rozvernou náladu z alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band Je slibným uví¬táním pestré společnosti účastníků čarovného zájezdu před nastoupením do připraveného žlutomodrého autobusu ústy jejich průvodce Veselého Jima, kterého zpívá Paul. Nechybě¬jí ani obvyklé reklamní slogany cestovních kanceláří: „Dosta¬ne se vám všeho, co potřebujete,“ a jinde „Spokojenost ga¬rantována“. A dokonce ani ryčné trubkové fanfáry, jak se na parádní vstupní číslo sluší a patří. S výmluvností, hodnou sabinovského principála z Prodané nevěsty, vyzývá Paul účast¬níky čarovného výletu i ve skladbě Your Mother Sould Know: „Pojďme si všichni zatancovat při písničce / která byla šlág¬rem ještě předtím / než se tvá matka narodila / Dokonce o moc a moc dříve / ale tvá matka by ji měla znát.“ Paulovo piano k tomu pěkně dusá v rovných čtvrtkách a posluchač by si při té nekomplikované, odlehčené muzice opravdu snad nejraději zatančil. Stejně jako si při ní ve finále filmu, inspiro¬vaném tanečními sekvencemi z amerických filmových muzi¬kálů Busby Berkeleyho, zahopsali Beatles. Dokonce zde odložili své květinové úbory a oblékli se na to do bílých fra¬ků, ozdobených ovšem květinou aspoň na klopách.

2007-10-29T06:42:00.000-07:00

Od dobytí Parnasu populární hudby šlo báječné čtyřce z Liverpoolu všechno jako po másle. Nebo takřka všechno. Alespoň v nahrávací činnosti, na kterou se teď výhradně kon¬centrovali, stíhal jeden úspěch druhý. Nakonec i experiment Strawberry Fields Forever, s nímž předběhli svou dobu o víc, než bylo v komerčním ohledu zdrávo, se dostal aspoň na druhé místo žebříčků za Humperdinckův „cajdák“ Release Me. Zdálo se, že Beatles jsou schopni všeho. V této klamné víře, jejímiž vyznavači byli především oni sami, se pustili po Epsteinově smrti do dalších projektů. A poprvé upadli na nos.
Při hledání námětu pro svůj třetí film odmítli prý na pade¬sát scénářů. Potom ale Paul odjel za Jane a její divadelní společností do Spojených států a přičichl tam k psychedelic¬kému hnutí a životu hippies. Atmosféra komun, v nichž v sanfranciském předměstí Haight-Ashbury žily tisíce mla¬dých lidí, kteří tehdy houfně opouštěli své domovy, utíkali z univerzit a pálili povolávací rozkazy do Vietnamu, a z které Paul při svém pohledu „z rychlíku“ viděl jenom ostentativně proklamovanou pospolitost jednoho velkého lidského kolek¬tivu, jej fascinovala. V jeho očich alespoň na tomto malém kousku uprostřed světa zjizveného sociální nerovností a stí¬nem Vietnamu docháželo k naplnění odvěké touhy lidstva po životě bez násilí, v míru a vzájemném bratrství. Slovo „láska“ tady mělo čarovnou moc, které se zatím všichni ochotně pod¬řizovali. Za pár let se ukázalo, že to celé byl jeden veliký happening. Ve chvíli, kdy se tady Paul s Jane octli, byly však jeho křiklavé barvy příliš živé a lákavé. Plný těchto dojmů, začal Paul už v letadle na zpáteční cestě do Londýna spřádat ideu příštího filmu Beatles. McCartney, který byl duchovním otcem gramofonového Seržanta Pepře, byl přesvědčen, že bu¬doucí film by měl odrážet stejnou atmosféru. Už předtím v něm jiskřičku podobné inspirace zažehlo barvité líčení pří¬hod, které zažil spisovatel Ken Kesey - literární klasik psychedelického období a autor světoznámého bestselleru Vy¬hoďte ho z kola ven (v originále One Flew Over The Cockoo’s Nest) - při svém putování křížem krážem Amerikou ve sta¬rém autobusu se skupinou bláznivých hipíků, nazývaných Ve¬selí nezbedové. V Paulově mysli, obohacené čerstvými san¬franciskými zkušenostmi, vyvstávaly jednotlivé epizody Ke¬seyho dobrodružného výletu s takovou jasnozřivostí, jako by se ho sám účastnil. Do poznámkového bloku si už v letadle namaloval několik figurek, které měly ožít v jejich vlastním filmu. Už tenkrát vymyslel jeho název: Magical Mystery Tour (Tajemný čarovný zájezd).
Paul, který se po Brianově smrti sám nejaktivněji chytil opratí a uprázdněného místa na osiřelém kapitánském můst¬ku, také rozhodl, že Beatles budou ve svém novém filmu ne¬jenom herci a hudebníky, ale také scenáristy, producenty, sami sobě dramaturgy, a k dovršení všeho i režiséry. Ve sku¬tečnosti to znamenalo, že tím vším bude hlavně McCartney. Od tohoto okamžiku se začaly dít věci, nad kterými se jejich nový osobní manažer Peter Brown ve své knize ani po letech nestačil divit. V nejrůznějších variantách zde opakuje větu, jejíž hlavní smysl říkal nadmíru jasně: Kdyby žil Brian, tohle by se nemohlo stát.
McCartneyho sebejistota byla prostě omračující. Potvrzo¬valo to i prohlášení, kterým rozhodnutí natočit film bez pro-fesionálního režiséra ospravedlnil před nevěřícími novináři: „Dělat film není ve skutečnosti tak těžké, jak si mnozí lidé myslí. Je to víceméně věc zdravého rozumu.“ Sám se ho však při výrobě filmu příliš nedržel, a také konečný výsledek jeho sebevědomá slova spíš vyvracel než potvrzoval.
Okolnosti, za nichž zmatené natáčení probíhalo, líčí po¬drobně Peter Brown, kterému Beatles jako filmoví tvůrci při-pravovali každodenně nečekaná překvapení. Jednoho dne se na jeho pracovním stole v kanceláři NEMS ozval telefon, vyhrazený výhradně pro rozhovory s Beatles. Byl to Paul, kterého už několik dnů neviděl.
„Kde se touláš?“ zeptal se Brown.
„Jsem v Nice ve Francii. S kameramany. Objevili jsme tu jeden dokonalý kopec, který potřebujeme do našeho filmu. Ale nemáme s sebou potřebné objektivy. Myslíš si, že to mů¬žeš nějak zařídit a poslat sem za náma nějaký peníze?“
„V Nice? Dokonalý kopec?“ opakoval nevěřícně Peter.
„Co mi to tu chceš nabulíkovat? Jak můžeš být ve Francii? Mám u sebe tvůj pas.“
Paul mu vysvětlil, že pasové orgány v Heathrow přesvěd¬čil, že na něho čekají s novým pasem ve Francii. Tamním á úředníkům pro změnu řekl, že cestovní doklady za ním přive¬ze zvláštní posel z Anglie. Jediný záběr, slunce zapadající za horizont jakéhosi pahorku, ktery byl ve filmu navíc překryt dvojexpozicí s Paulovou siluetou, přišel tak Beatles na „pouhé“ čtyři tisíce liber.

2007-10-25T13:14:00.000-07:00

Tři Beatles měli teď své rodiny. Ringovi se týden před Ep¬steinovou smrtí narodil po Zakovi další syn, Jason. Paulu McCartneymu vynahrazoval absenci vlastní rodiny přespočet plánů, z nichž ten nejnovější se týkal jejich příštího filmu. Nikdo z nich si neuvědomoval, že Brian Epstein byl tím nej¬silnějším poutem, které drželo čtveřici pohromadě. Teprve mnohem později každý z nich jinými slovy přiznal, že Bria¬novou smrtí skončila jedna kapitola a nastal pozvolný roz¬pad Beatles.

2007-10-24T09:48:00.000-07:00

Ve stejném měsíci, kdy vyšel Seržant - v červnu 1967 ¬vyslali Beatles do světa své všeobjímající poselství lásky v All You Need Is Love. Píseň, uvozenou citací Marsellaisy a proklamující splynutí generací i úryvky z irské lidové Greens¬leaves a nejproslulejšího čísla z repertoáru swingového orchestru Glenna Millera In The Mood měla premiéru v tele¬vizním programu Our World (Náš svět). Prostřednictvím sa¬telitních družic se Beatles obraceli v jediném okamžiku současně ke dvěma stům miliónům diváků na celém světě svým jednoduchým receptem, o kterém byli sami naivně přesvěd¬čeni, že je schopen zaručit lék na veškeré nemoci bolavého světa: „Všechno, co potřebuješ, je láska, láska / láska je vše¬chno, co potřebuješ.“ Ale už následující „horké léto“ přineslo nejenom neškodné demonstrace „květinové moci“ hippies, ale v USA například i dosud největší vlnu rasových nepoko¬jů, která zachvátila stovky amerických měst. Na jejich ulicích zůstaly při nich desítky bezvládných těl černých i bílých akti¬vistů hnutí za ten nejsamozřejmější požadavek lidských práv - důstojnost člověka. A zatímco si v komunách a táborech zpívala mládež s květinovými girlandami ve vlasech nový šlágr Beatles, v němž se naplnilo její heslo Make Love ¬Not War (Dělej lásku - Ne válku), padaly ve Vietnamu další americké bomby.
Na sklonku léta došlo ještě k jiné události. Tentokráte se týkala Beatles zcela bezprostředně a od základů měla změnit zaběhnutý pořádek věcí kolem nich. Krátce po poledni v ne¬děli 27. srpna 1967 byl ve své nové vile na londýnské Chapel Street nalezen mrtev ten, který je před pěti lety vyslal do světa - Brian Epstein. Oficiální výrok vyšetřujícího korone¬ra zněl: Nešťastná náhoda v důsledku předávkování barbitu¬ráty. Beatlům, kteří se právě ponořili do meditací a ozdravo¬vání svých duší v transendentálním kursu indického jogína Maharishiho Maheshe v Severním Walesu, dosah Brianova úmrtí zatím nedocházel. George Harrison na zprávu reago¬val s příznačně transcendentálním nadhledem indického mu¬drce: „Takové věci jako smrt existují pouze ve fyzickém smyslu. My víme, že je mu teď dobře. Vrátí se zpět, protože se snažil dosáhnout štěstí a tolik toužil po blaženosti.“

2007-10-23T08:31:00.000-07:00

Tak jsme si Evanse postavili k pianu, aby nám počítal... Na nahrávce, když posloucháte pozorně, můžete slyšet, jak Mal říká: ,jednadvacet... dvaadvacet… Když jsme skončili, zeptal jsem se jich, co uděláme s těma zatracenýrna dírama. Paul řekl, že by tam chtěl mít symfonický orchestr. Pověděl jsem mu na to: ,Neblázni, Paule, to je sice hezký, mít devade¬sát osm lidí, ale s menším počtem uděláš zrovna tolik.‘ Paul na to: ,Chci, aby se mi tam pořádně odvázal symfoňák!‘ Tak jsem mu řekl, když tam chceš doopravdy symfoňák, tak já pro něj něco napíšu. A Paul zase: ,Ne, já nechci, abys něco psal. Když to napíšeš, tak to bude celé od tebe. Já tam chci mít nějaký odvaz.‘ Řekl jsem: ,Podívejme se na to prakticky. Nemůžeš si prostě pozvat do studia symfonický orchestr a říct, pánové, račte se odvázat, protože by to k ničemu neve¬dlo. Muzikanti by se prostě zatvářili rozpačitě a semtam by ze sebe vydali nějaký podivný rámus.‘“
Rozhodl jsem se nakonec angažovat jedenačtyřicetičlenný orchestr, polovinu běžného symfonického obsazení. Nějaký čas jsme na tom s Paulem a Johnem seděli a já napsal ty harmonie, které jasně vyplývaly z doprovodu. Kluci navrhli, že v těch čtyřiadvaceti taktech bychom měli mít takový ohromný výkřik, který by, začínal z velmi klidné muziky a skončil ohromným rámusem. Tak jsem pro každý nástroj v orchestru na začátku těch dvaceti čtyř taktů napsal jeho nejnižší notu - pro cella například dolní C, a na konci jsem jim předepsal jejich nejvyšší tón, který se hodil k akordu E dur. Přes to celé jsem jim předepsal jen poco a poco glis¬sando. Při nahrávce jsem hudebníkům řekl, že prostě mají pomalu postupně klouzat k tomu nejvyššímu tónu. Decha¬řům, kteří se mezitím museli nadechnout, ať se nadechnou, kdy je to napadne.
Když došlo k nahrávce, kluci řekli, že z toho chtějí mít skutečnou událost. Pozvali si své přátele a řekli jim, aby se na to zvláště oblékli. Mick (Jagger) tenkrát přišel s Marianne Faithfullovou a přišli všichni ti jejich blázniví holandští ka¬marádi. Muselo jich tam být asi čtyřicet a všichni se odvazo¬vali s tyčinkami indického kadidla.
Paul mi sdělil: ,My se na to dáme do květinového úboru, ale ty nemusíš, protože ty na to nejsi! Tak jsem mu na to řekl: ,Děkuju pěkně!‘ A on na to: ,Ale musíš si vzít frak a orchestr taky.‘
Tak jsem objednal orchestr ve fracích a Paul pak donesl spoustu karnevalových doplňků - takové ty legrační klo¬bouky a falešné nosy - a já je rozdělil muzikantům v orchestru: Sám jsem si nasadil nos jako Cyrano z Bergera¬ku. Eric Gruneberg, ten výborný basista, si na ruku, ve které držel smyčec, vybral gorilí tlapu a vypadalo to moc hezky. Byla to ohromná legrace.“
Paulův díl písně přinesl kromě harmonického vybočení také zajímavý hlavolam, pokud šlo o metrum. Se čtyřčtvrťo¬vým taktem se zde střídaly čtyřosminový, pětiosminový a šes¬tičtvrteční. Závěrečná repríza prvního dílu přinesla v Johno¬vě podání už zmíněnou zprávu o neutěšeném stavu black¬burnských vozovek, vypointovanou jedním z mnoha Lenno¬nových mnohovýznamných sdělení: „Teď vědí, jak mnoho děr je třeba / k naplnění Albert Hall.“ Někteří samozvaní vy¬kladači v tom později viděli narážku na vpichy po injekční stříkačce, stejně jako jim nevinný koníček Jindra z písně o panu Kiteovi posloužil za synonymum heroinu. Závěrečné¬ho klastru v A Day In The Life, který byl přirovnáván ke zvuku víka, přikládaného na starověký sarkofág, dosáhli jed-noduše tak, že Martin sešlápl pedál harmonia, zatímco ostat¬ní Beatles bez Harrisona, kterého zastoupil Mal Evans, si sedli na manuál. Trval dvaačtyřicet vteřin a tvůrci alba do něho přimíchali navíc málo srozumitelné hlasy. Podle někte¬rých se zde Beatles vysmívali svým posluchačům, podle ji¬ných naopak zdvořile děkovali za pozorný poslech a vyzvali je ke koupi jejich příští desky.
„Střídání tematických pohledů a žánrů, které přináší toto album, přivedlo už mnoho kritiků k nejrozličnějším vysvětle¬ním, nad kterými Beatles sami obvykle s rozpustilým úsmě¬vem krčí rameny. Stejně tak dohady o pravém smyslu tohoto závěru celého alba zůstanou vždy jenom domněnkami. Beat¬les pokaždé zlehčovali pokusy o takováto vysvětlení a ostat¬ně i historická geneze alba svědčí o tom, že konečnou formu ovlivňily nové chvilkové nápady, jakož i některé vnější okol¬nosti. Zároveň je však nesporné, že jejich souhrn poskytuje velmi působivou sondu do citové atmosféry dnešního světa.“
Tato slova napsal na adresu beatlovského Seržanta Pepře Lubomír Dorůžka v knize, která vyšla jedenáct let po jeho uvedení na trh v roce 1978.

2007-10-21T03:40:00.000-07:00

„Je to přesně o tom, co vyjadřuje titul. Četl jsem noviny a všiml si dvou zpráv. Jedna byla o tom, že se v Londýně zabil při autonehodě dědic Guinessova velkopivovaru. To byl hlavní titulek. Na druhé straně byl článek o 4 000 dírách v Blackburnu v hrabství Lancashire. Ty díry byly samozřejmě na ulicích. Chystali se je všechny zacpat asfaltem...“
V textu nechyběla ani zmínka o zhlédnutí válečného filmu, jehož recenzi si John předtím přečetl. Zkrátka - jednalo se o jakýsi kaleidoskop dojmů všedního dne, přervaný náhle elektronicky upraveným zvukem symfonického orchestru. Cenné svědectví o vzniku písně a o průběhu jejího nahrávání přinášejí opět vzpomínky George Martina:
„Začali jsme to nahrávat, Paul byl u piana a John u kytary, a pak jsme si řekli, že bychom do toho potřebovali ještě nějaký jiný motiv. Paul řekl: ,Já tady mám ještě tu druhou písničku... Jestli chcete, tak ji tam nějak můžeme zamonto¬vat. Bude se to hodit?‘ Kluci o tom chvilku přemýšleli a pak došli k názoru, že to půjde. Potom chtěli navíc ještě něco jiného, ale nevěděli co. Tak se rozhodli, že tam zatím nechají díru, nahrají jen rytmický doprovod a pak se tam něco do¬hraje.
Řekl jsem: ,Dobrá, dejme tomu, že to bude určitý počet taktů - třeba čtyřiadvacet - rytmického doprovodu na dvou místech, a co s tím uděláine, na tom se dohodnem poz¬ději.‘ Oni na to: ,A jak poznáme, že je to zrovna dvacet čtyři taktů?‘

2007-10-19T03:46:00.000-07:00

Úvodní píseň druhé strany alba Within You Without You zpívá a jako jediný z Beatles hraje George Harrison. Jinak jsou mu v ní partnery indičtí hudebníci. Stejně tak instrumen¬tář tvoří tradiční indické nástroje: swaramándal - strunný nástroj podobný citeře, na který hraje George, housle dilrubáb, evropským loutnám příbuzné tambury, bubínky tabla. A samozřejmě sitar a navíc housle a violancello. Také hudeb¬ní jazyk této neobvyklé písně je utvářen na principech pře¬vzatých z indické hudby dramatickým spojením melodického modelu na způsob ragy a rytmického cyklu podobného indic¬kým talám. Meditativní Harrisonův text o překonání sebe sama je založen výhradně na jednoslabičných a dvojšlabič¬ných slovech. Úplně odjinud je následující Paulova píseň, či spíše popěvek When l’m Sixty Four (Až mi bude čtyřiašede¬sát). Atmosféra anglického music hallu z přelomu století, při¬pomínající Chaplinův film Světla ramp, dokonce vyprovoko¬vala později Lennona k mírně uštěpačné poznámce: „Jsou oblasti, na které jsem nikdy nemyslel, a tohle je jedna z nich.“ Také písničku o krásné výběrčí z parkoviště Lovely Rita slo¬žil a zpívá Paul. George Martin v její mezihře a v závěru vystřihl klavírní sólo, v němž jako by si připomenul boogie woogie, kterým v pubertě okouzloval své spolužačky. Potom už zakokrhá kohout a John Lennon nám popřeje Good Mor¬ning Good Morning ve vlastní stejnojmenné písni, v níž si Beatles přizvali opět na pomoc své přátele - dechaře ze skupiny Sounds Incorporated, kteří si s nimi zahráli už na předchozím albu Revolver
Do opakovaného závěrečného Good Morning se prolne jakoby atmosféra venkovského statku. Se štěkotem psů, zařehtáním koně, švitořením ptáků a slepicemi. Jejich ko-ko¬-ko-dák se náhle změní v ump-two-three-four, odpočítávající reprízu refrénu úvodní písně, která přichází podle všech pra¬videl kabaretiérských tradic anglického music hallu těsně před závěrem. Tentokrát si v ní spolu s Beatles všichni, kdo byli právě ve studiu, zazpívají hezky od plic: „My jsme ta Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře.“ Znovu, rov¬nou bez odsazení, začíná epilog desky. Jedna z umělecky nejpozoruhodnějších nahrávek v celé tvorbě Beatles: A Day In The Life (Den v životě). Také v ní se Lennon jako už tolikrát předtím nechal inspirovat sloupcem denních zpráv v Daily Mailu.

2007-10-17T00:32:00.000-07:00

Ve fotomontáži vidíme proslulé filmové hvězdy Marilyn Monroeovou ve zlaté róbě, její předchůdkyni Ritu Haywor¬thovou, dětskou hvězdičku čtyřicátých let Shirley Templeo¬vou, Tonyho Curtise i zcela současný idol Marlona Branda.
Ze zadní řady se na nás usmívá tanečník Fred Astaire. Jsou tu podobizny vážených spisovatelů Edgara Allana Poe, Oscara Wilda, H. G. Wellse a Aldouse Huxleyho, ale nechybějí ani filmový Tarzan Johnny Weissmiiller, černý boxerský šampión Sonny Liston a legendární pistolník Tom Mix v proslulém bílém sombreru. ]e tu čtveřice slavných komiků - W. C. Fields, Patachon, Stan Laurel a Oliver Hardy. Slavný krajan Beatles Charlie Chaplin se na tuto schůzku kupodivu nedo¬stavil, zato zde nalezneme Freudova žáka psychiatra Carla Junga, fyzika Alberta Einsteina a kalifornského radikála Ti¬mothy Learyho. Nechybí dokonce ani Karel Marx. Hudební svět je reprezentován kolínským apoštolem elektronické hudby Karlheinzem Stockhausenem, populární hudba Bobem Dylanem a překvapivě i šansoniérkou Edith Piafovou. Zcela vlevo, hned vedle Aubreyho Beardsleyho, autora oněch vzru¬šujících kreseb v Paulově přijímacím pokoji, stojí Stu Sutclif¬fe. Pod skupinou jakoby čerstvě navržený hrob, hýřící v kvě¬tinami vyvedeným nápisem Beatles. Kolem soška Buddhy, porcelánové figurky a panenka s mnohovýznamným nápisem na šatičkách: VÍTÁME ROLLING STONES. Dohromady to celé dává podobný smysl jako nejzamotanější Lennonovy texty. Navíc nebyla tato party zadarmo. EMI byla žalována majiteli autorských práv použitých fotografií a Beatles vydali na odškodné desítky tisíc liber. Zadní strana obalu přinášela další novinku v podobě zveřejněných textů všech písní. V průběhu dalšího desetiletí se z toho stal zvyk, který by¬chom u leckteré desky byli ochotni oželet.

2007-10-15T23:20:00.000-07:00

„John si často pro své písničky vypůjčoval podobné námě¬ty a mně ten nápad připadal ohromný,“ vypráví George Mar¬tin. „Když to přišel nahrávat, řekl, že chce, aby z toho byly cítit piliny manéže, aby v tom byla atmosféra pouti a cirkusu. Tak jsem začal zpracovávat elektronicky zvuky, aby to téhle představě odpovídalo. Opatřil jsem si spoustu zvuků parních varhan, takových, jaké skutečně hrají na poutích. Byly na nich třeba Sousovy pochody, Liberty Bell a takové věci. Celé odpoledne jsem strávil se zvukařem, nahráli jsme to všechno na jeden pásek a pak jsem mu řekl, aby ho rozstříhal na patnáctipalcové kousky..., Teď to všechno vyhoďte do vzdu¬chu, sesbírejte ty kousky a slepte je dohromady. Některé z nich tam teď byly pozpátku a některé v normální podobě, takže když jsme si to znovu přehráli, byla z toho hrozná zvuková motanice. To nám dokonale vyhovovalo a udělali jsme si z toho takový rámus v pozadí. Přimíchali jsme to do celého snímku a k tomu jsme přidali Mala Evanse na baso¬vou harmoniku a já s Johnem jsme hráli na varhany. Já na hammondky a John na lowrey. John hrál melodii a já harmo¬nii a laufy, protože John chtěl, aby na tom byl takový rámus, jako když se něco řítí. Takže jsem hrál chromatické běhy nahoru a dolů a pak jsme je pouštěli v poloviční rychlosti. Pásek jsme zpomalili, zvuk klesl o oktávu, a mně se to docela líbilo.“
Využijme přestávky k obrácení desky a povězme si teď něco o jejím neméně slavném obalu. Také tentokrát si jeho tvůrci, výtvarníci Peter Blake a Jan Haworth, za něj odnesli tradiční gramofónek s troubou, který už vlastnil Voorman za grafický návrh k albu Revolver. Mimochodem byl jedním ze čtyř, které byly desce v roce 1967 uděleny. Sgt. Pepper získal Grammy Award jako nejlepší album roku, nejlepší současná nahrávka v kategorii rocku a poslední po zásluze obdržel zvukový inženýr Geoff Emerick za nejlepší technickou kvali¬tu. Peter Blake zprvu předložil Beatles výtvarné návrhy, na kterých byl v různých pozicích v barvách vyvedený seržant Pepř ve stejnokroji. Chlapci nakonec sami přišli na variantu s vlastními fotografiemi v pestrobarevných uniformách z dob, které zůstávají záhadou. Každá byla jiná nejenom ba¬revně, ale i pokud šlo o bohaté výšivky, epolety a střih. Za velkým vojenským bubnem s názvem kapely a za Beatles zdvojenými o své nepřirozeně ztuhlé voskové protějšky z muzea Madame Tussaudové se tísnil panteon dvaašedesáti tváří významných osobností současného světa i historie. Těch, kteří Beatlům učarovali, i těch, které se v tomto spole¬čenství ocitli možná náhodou, možná z přirozeného smyslu chlapců pro recesi.

2007-10-15T00:31:00.000-07:00

„Nakresli se ve člunu na řece / pod mandarínkovými stro¬my a marmeládovým nebem / Někdo tě volá, ty odpovíš do¬cela / pomalu / dívka s kaleidoskopickýma očima / Žluté a zelené celofánové květy / obrůstají kolem tvé hlavy / Po¬hlédni na dívku se sluncem v očích / a zmizí / Lucie na obloze s diamanty!“
Neobvyklost obrazů, které Lennon v tomto valčíku shro¬máždil, zavdaly příčinu k nejrůznějším dohadům o jeho tex¬tové symbolice. Název byl nejednou vykládán jako krypto¬gram zkratky LSD, označující známý halucinogen. „Co se ve skutečnosti přihodilo,“ vysvětloval Paul - „bylo to, že Joh¬nův syn Julian nakreslil ve škole obrázek a přinesl ho domů. Jeho spolužačka se jmenovala Lucka. Když se ho John ptal ,co to znamená?‘, odpověděl: ,Lucka na obloze s diamanty‘“ Hlavním inspiračním zdrojem nezvyklých Lennonových obrazů v této písni byla jeho oblíbená dětská knížka - Car¬rollova Alenka v kraji divů.
„Byla to Alenka na lodičce,“ vrátil se Lennon k tomuto tématu ve svém posledním novinovém interview. „Kupuje si vajíčko, a to se najednou promění v králíka. Prodavačka se změní v ovci a za chvilku už plují někam do daleka - to jsem si představoval, když jsem tu píseň psal. Taky jsem si přitom představoval ženu, která mě jednou zachrání, ,dívku s kaleidoskopickýma očima‘, která se snese z nebe.“
Následující písni Getting Better dal nevědomky název bu¬beník Jimmy Nicol, který na zájezdu, během něhož zastupo¬val Ringa, komentoval po každém vystoupení svůj výkon frá¬zí: Iťs Getting Better (Bude to lepší). Píseň je deníkovou zpovědi, do jejíhož textu promítl Lennon s nezvyklou otevře¬ností některé vlastní autobiografické zážitky: „Býval jsem na svou ženu krutý / Bil jsem ji a držel stranou od věcí / které milovala...“ Na desce je interpretem tohoto hořkého přizná¬ní Paul, který zpívá i příští píseň Fixing A Hole a sám se doprovází na cembalo za vydatného přispění Harrisonovy kytary. Je jednou z mála skladeb celého alba, která má tradič¬ní dvaatřicetitaktovou formu bez vsunutých taktů, metrických změn či tempových zvratů. Přesto jí nechybí výjimečnost beatlovského rukopisu. Samotný nápěv její verze je ve sku¬tečnosti pětitaktový, zbylé tři tvoří instrumentální dohra s charakteristickým tóninovým vybočením. Paul zůstává u mikrofonu i v následující She’s Leaving Home, jedné z jejich nejmelodičtějších a nejkrásnějších písní vůbec. Byla inspiro¬vána notickou v Daily Mirroru o dívce, která k překvapení svých rodičů nenadále odešla z domova. Za doprovodu harfy, na kterou hraje Michael Leander, a smyčcového kvarteta v ní Paul věcně popisuje dívčin odchod. Před posluchačem se celá scéna odvíjí se sugestivností, jako by sledoval film:
„Středa, pět hodin ráno / den právě začíná / potichu zavírá dveře své ložnice / zanechává lístek v naději, že řekne / více / Schází dolů do kuchyně / svírajíc kapesník / tiše otáčí klí¬čem od zadní branky / vychází ven, je volná...“
A zatímco ve střední části opakuje Paul falzetem „Opouští svůj domov“, John promlouvá ústy nešťastných a nic nechá¬pajících rodičů: „Obětovali jsme jí většinu svých životů / kou¬pili jsme jí všechno možné...“
A už je tu hlučný závěr první strany Being For The Benefit Of Mr. Kite. Tentokráte byl Johnovi podnětem cirkusový pla¬kát z viktoriánských časů, inzerující akrobaty Hendersony lé¬tající na trampolíně a koně Jindru, tančícího valčík v benefič¬ním představení pro jakéhosi pana Kitea.

2007-10-11T23:34:00.000-07:00

Neúměrně dlouhou dobu přibližně sedm set hodin nahrá¬vání zavinila i skutečnost, že Beatles v některých ohledech stále ještě byli hudebními amatéry, přestože geniálními. „Žád¬ný z nás nepozná, jak má melodie znít, dokud to nenahraje¬me a pak si to neposlechneme,“ přiznal Paul. EMI zaplatila za tenhle luxus fantastickou částku 40 000 liber, což v tehdejším přepočtu dělala 100 000 dolarů. Opět jeden z beatlovských světových rekordů. Kdosi vypočítal, že za stejnou sumu moh¬la společnost vyrobit osm dlouhohrajících desek se stočlen¬nou Londýnskou filharmonií. Nakonec ani tyhle peníze cel¬kové výrobní náklady alba nepokryly a Beatles museli - jak ještě uvidíme - sáhnout i do vlastních kapes.
Když v zimě toho roku Brian Epstein dementoval v ame¬rickém rozhlase poplašné zprávy, že se Beatles rozpadli, uve¬dl zároveň s příslovečným přáním, které bylo otcem myšlen¬ky, také následující informaci: „Myslím, že spolu ještě budou znovu hrát,“ čímž měl nejspíš na mysli živá vystoupení. „V téhle chvíli jsou ve studiu a dělají velké věci.“ Na otázku komentátora, jaké povahy jsou tyto „velké věci“, odpověděl: „Dobré písně. Dobré písně jsou vždycky tou příští největší věcí.“
Vedení EMI zatím pro jistotu uvedlo na předvánoční trh první beatlovskou kompilaci na dlouhohrající desce s jejich „starými, ale zlatými…“ hity. Díky Supraphonu, který zakou¬pil její licenci, mohli si zlatou kolekci nejslavnějších nahrá¬vek Beatles - včetně dvou skladeb jejich předchozího alba Revolver - s malým zpožděním poprvé přehrávat doma i naši fandové. V Anglii si zatím mohla hudební veřejnost utvořit jakous takous představu o tom, co Beatles celé dny a noci ve studiu kutí, z dalšího singlu se skladbami Penny Lane a Strawberry Fields Forever, nahranými ve stejné várce jako When I'm Sixty Four.
Deska vyšla 17. března 1967 v obálce s jejich fotografiemi z rodinných alb, které představovaly Beatles jako děti. Oba tituly jsou také místopisnými názvy z města jejich dětství ¬Liverpoolu. První píseň ho získala podle autobusové zastáv¬ky, v jejíž blízkosti Beatles vyrůstali. „Penny Lane je v mých uších a očích / tam pod modrou předměstskou oblohou...,“ zpíval Paul a na důkaz těchto slov vykreslil v písni kulaté náměstíčko s hasičskou zbrojnicí a holičskou oficínou, za jejímž výkladem byly fotografie všech hlav, které ten liver¬poolský lazebník měl to potěšení znát. „Všichni lidé, kteří tudy procházejí / se zastaví a řeknou těm ve výkladu ,hello‘“ - rozvíjí Paul dál příběh s fotografickou přesností. Na sním¬ku zaujme i virtuózní sólo na bachovskou trubku člena Londýnského symfonického orchestru Davida Masona. Paul, fas¬cinovaný zrovna trubkovými party závěrečného Allegra assai ve 2. Braniborském koncertu Fdur Johanna Sebastiana Ba¬cha, přebroukal sólo Martinoví, který je zapsal do not jako už předtím melodii pro lesní roh ve For No One.
Tam, kde Paul realisticky opisuje detaily, John nahlas pře¬mýšlí. Lennonovi posloužil název penzionátu Jahodová pole, kam se svými kamarády chodíval na zahradní večírky a kde za penci prodával limonády, naopak pouze jako vnější rámec k výletu do neskutečného světa fantazie, ve kterém sám zů¬stává - spiše než vykladačem - filozofujícím průvodcem: „Život je snadný, když zavřeš oči / co vidíš, nepochopíš / Je stále těžší stát se někým / Ale nějak to přeci jde / mně na tom málem nesejde...“
Poměrně komplikovaný nápěv, plynoucí nicméně s obdivu¬hodnou přírozeností nad složitou čtyřpásmovou rytmikou, bohatství harmonií zvýrazněné kolísavým efektem, kterého s Martinem dosáhli současným prolnutím dvou tempově odlišných verzí, nestejná délka jednotlivých částí a konec¬konců v té době i nezvyklá délka celého čtyřminutového snímku - to vše vytvářelo z tohoto singlu jednu z nejprogre¬sivnějších nahrávek tehdejší populární hudby. Beatles za toto novátorství zaplatili tím, že od prvotiny Love Me Do se popr¬vé jejich deska nedostala na špičku žebříčku.
Skutečnou revoluci do populárni hudby vneslo však až his¬torické album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Přede¬vším záměrností, s níž zde námětově i stylově odlišné písně Lennona, McCartneyho a Harrisona byly vzájemně propoje¬ny do jediného působivého celku. Deska začíná zvuky, které obvykle předcházejí veřejným hudebním produkcím, včetně ladění nástrojů. Tentokráte evokovaly spíše představu lidové slavnosti pod širým nebem než koncertní síně. A poté už Paul představuje slovy, která jsme citovali v záhlaví této kapitoly, Kapelu Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře, ryčnou de¬chovku s rockovým spodkem i s prvními nadšenými reakcemi imaginárních posluchačů. V závěru písně jim představí jedno¬ho jediného zpěváka jejich kapely Billyho Shearse a Marti¬novy varhany spojí úvodní číslo s následujícím, kde Billy Rin¬govými ústy hned v prvních dvou taktech zopakuje publiku to, co beztoho už všichni vědí, že není žádným zpěvákem. A proto se obrací na své přátele, aby mu s písničkou trochu pomohli, budou-li si myslet, že, zpívá falešně. O dva roky poz¬ději nahrál píseň nazvanou With A Little Help From My Fri¬ends americký soulový zpěvák Joe Cocker a učinil z ní jednu z nejznamenitějších verzí beatlovského repertoáru, která je nekopírovala. Originální verze Beatles je rychlejší a vše tu prostupuje kamarádskou pohodou dýchající nálada, v níž ostatně tato McCartneyho skladba dozrávala při jednom z nesčetných improvizovaných tvůrčích dialogů mezi Johnem a Paulem v podkroví jeho nového londýnského bydliště.

2007-10-10T00:34:00.000-07:00

„Sgt. Pepper byl Paulův nápad. Vzpomínám si, že na tom hodně dělal a pak mi najednou zavolal, abych přišel, že musí¬me začít psát. Napsal jsem tenkrát během deseti dní - více času nebylo - Lucy In The Sky With Diamonds a A Day In The Life. Už tenkrát jsme spolu moc nekomunikovali,“ při¬znával možná až s přehnaně velkorysou skromností John většinu zásluh na nejslavnějším albu jejich společné kariéry Paulovi. Prokazatelně Lennonovy jsou ovšem přinejmenším ještě dvě nebo tři další skladby alba.
Čtyřka se sešla znovu pohromadě až ve studiu někdy za¬čátkem prosince. Alespoň jedna z nejoblíbenějších písniček příštího alba When I’m Sixty Four byla prý nahrána už 10. prosince 1966. Nikdo z Beatles neměl tehdy tušení, že ve studiu stráví příští čtyři měsíce, během kterých zde nejen hrá¬li a zpívali, ale také jedli, spali, pili a přeli se o tu či onu řádku v textu nebo o nástroje, které by nejvíce odpovídaly jejich představám. Jediný Paul McCartney věděl, že musí být hotov do konce března. Pátého dubna chtěl být stůj co stůj v Ame¬rice, na oslavách jedenadvacátých narozenín Jane Asherové, která dostala angažmá v nejvýznamnějším anglickém čino¬herním souboru Old Vic, se kterým bylá ve Spojených státech na několikaměsíčním zájezdu. Nakonec to stihl jen taktak. Nahrávání Seržanta Pepře ukončili Beatles až druhého dubna.

2007-10-08T23:09:00.000-07:00

Paul se nejdříve v doprovodu druhého cestovního manaže¬ra Beatles Skřítka Evanse vydal na vzdělávací safari do Afri¬ky. Zbytek dovolené mu z velké části zabraly starosti se zaři¬zováním nového domu. Po jeho koupi se stal jediným Beat¬lem s trvalým bydlištěm v Londýně. Dům se nacházel v ulici pojmenované poeticky Tabáková. Názvem, který v této vel¬moci kuřáků dýmek dýchal staroanglickou usedlostí, stejně jako ostatní uličky čtvrti St. John's Wood, kde se nacházela. Včetně Opatské cesty neboli Abbey Road. Paul to měl teď do „jejich“ studia, co bys kamenem dohodil. Pro jeho pracovní plány, ze všech Beatles pravděpodobně nejctižádostnější, to skýtalo řadu výhod. Paul v té době jednak už začal sám pro¬dukovat desky dalších interpretů, včetně dua Peter & Gordon s mladším bratrem jane Asherové, jednak po návratu z Afri¬ky začal v produkci George Martina nahrávat první samo¬statný projekt bez účasti Lennona a ostatních Beatles. Byla jím hudba k filmové komedii The Family Way, vydaná poz¬ději na značce Decca. Pokud nebyl právě ve studiu, slídil zvě¬davě po krámech starožitníků. Některé kusy nábytku do své¬ho nového bydliště přitom koupil vyloženě „za facku“. Nechyběly tam ovšem ani vzácné originály zneklidňujících tuší Beardsleyho a bronzová socha Edouarda Paolozziho, ham¬burského profesora jejich nešťastného kamaráda Sutcliffa.
Když venkov, tak opravdický, říkal si nejspíše Paul a na rozdíl od ostatních Brouků, jejichž venkovská sídla se nachá¬zela mezi desítkami jim podobných v blízkosti Londýna, za¬koupil navíc ještě zemědělskou farmu uprostřed skotských vřesovišť. Dřevěným ohradám, stodolám a ovčínu ze dřeva vévodil starý obytný dům ze stejného materiálu. Beatles tam nezval. Ve skotské samotě také dozrál další projekt Beatles.

2007-10-07T00:53:00.000-07:00

Největši problémy s volným časem měl Ringo. Za léta s Beatles si navykl, že s ním bylo manipulováno podle potřé¬by. V duchu známého českého muzikantského rčení „Paní, s tím se nebavte, to je bubeník“, vyplňoval Ringo ochotně příkazy svých spoluhráčů, Briana Epsteina a ve studiu ještě George Martina. Když od něho během nahrávání zrovna nic konkrétního nechtěli, seděl v rohu studia a četl si horoskopy nebo hrál v kantýně karty s techniky EMI, kteří právě neměli službu. Teď se flákal po londýnských diskotékách a klubech. Ať přišel domů kdykoli, jeho mladá žena pokaždé čekala s teplou večeří. Nakonec to nevydržel, sbalil Maureen a odje¬li oba dva za Johnem do Španělska, okouknout, jak se dělá opravdický film.
George byl ve své cílevědomosti pravým opakem Ringa. Konečně měl čas na to, aby vyhověl pozvání Raviho Shankara k déletrvající návštěvě Indie. Kromě pokračování ve stu¬diu indické hudby se mu tam mělo dostat také prvních sku¬tečných lekcí v tajemné, mystikou opředené filozofii Východu. Po několika nocích, které s Pattií strávili v Shankarově sídle v Bombaji, kdy byl dům věčně obléhán tamními fanouš¬ky Beatles, je hostitel odvezl do svého útulku v Kašmíru na úpatí Himálaje, kde se mohli v klidu věnovat jak studiu, tak meditacím. Také on se vracel do Anglie od pohledu jiný, když jeho bradu - jako prvního z Beatles - lemoval teď plno¬vous, z něhož pak dočasně zůstal alespoň knírek pod nosem. Zbylí tři Brouci brzy potom příklad svého nejmladšího kole¬gy následovali. Ovšem největší změny se za tohoto dvoumě¬síčního objevování Indie, její hudby, života a myšlení odehrá¬ly uvnitř Harrisona samotného.

2007-10-03T00:28:00.000-07:00

Zato původci těchto účesů v té době připravovali svým anglickým příznivcům další z řady zklamání. Když po návra¬tu z USA torpédoval Briana Epsteina týden co týden majitel největší anglické koncertní agentury Arthur Howes, který organizoval jejich každoroční domácí zimní turné, dotazy o termínech toho příštího, šéf NEMS kličkoval, jak to jen šlo. V hloubi duše doufal, že Beatles nemyslí své rozhodnutí o skončení koncertní dráhy vážně. Stále ještě věřil, že se na¬plní slova jeho newyorského partnera Weisse. Na Brianovo důvěrné sdělení, že koncert v sanfranciském parku Candles¬tick dne 29. srpna 1966 byl definitivně jejich posledním veřej¬ným vystoupením, Nat jenom poznamenal: „Však oni změní názor.“ Po dvou měsících vytáček nakonec Epstein 9. listopa¬du sdělil nemilou zprávu Howesovi. Druhý den ji všechny britské deníky obsáhle komentovaly na prvních stranách jako za časů beatlemánie.
Po návratu z Ameriky se už nikdy nevrátil život Brouků do dřívějších zajetých kolejí. Během tříměsíční dovolené, pro kterou se rozhodli už v hotelu Intercontinental v Dillí, se jejich kroky poprvé rozešly a každý šel vlastní cestou. „Minu¬lých šest let jsem prostě byl Beatle. Byl to prima život a hodně jsme se nasmáli, ale věčně to trvat nemůže. Snažím se dělat něco jiného,“ řekl Lennon a odejel uprostřed září na dva měsice do španělského pobřežního města Almerie, kde se natáčely exteriéry Lesterova dalšího, tentokráte nebeat¬lovského filmu. V protiválečné satiře z časů 1. světové války How I Won The War přijal John hereckou roli svobodníka Gripweeda. Poprvé od hamburských časů se kvůli ní musel nechat ostříhat. Namísto bujné beatlovské kštice přibyly na jeho obličeji dobové brýle z časů našich dědečků a už tam zůstaly. Mnozí z beatlovské generace šedesátých let nosí jejich kulaté obroučky na nose dodnes. Z tradiční beatlovské karavany doprovázeli Lennona do Španělska jenom cestovní manažer Neil Aspinall a ... manželka Cynthia.

2007-10-02T00:50:00.000-07:00

Do mistrovství světa v kopané, jehož hostitelskou zemí byla toho roku kolébka fotbalu Velká Británie, nevstoupilo domácí mužstvo zrovna nejlépe. Po rozpačité bezbrankové remíze s Uruquayí a těžce vydřeném jednobrankovém vítěz¬ství nad Argentinou se ve čtvrtfinále konečně Angličané vzchopili a po porážce Portugalska stanuli 30. července na trávníku ve Wembley ve finále. Jejich soupeřem byl tým Ně¬mecké spolkové republiky. V ochozech je sledovalo devade¬sát tisic vzrušených diváků. Když se po vyčerpávajícím boji ozvala na konci devadesáté minuty píšťalka švýcarského rozhodčího Diensta, byl stav utkání nerozhodný 2:2. V drama¬tickém prodloužení pak Hurst, který se už předtím zasloužil o jednu branku Angličanů, poslal z dvacetimetrové vzdále¬nosti dělovou bombou míč do břevna, odkud se odrazil dolů na brankovou čáru. Bachramov, který společně s Čechoslovákem Galbou sekundoval hlavnímu rozhodčímu na pomez¬ních čarách, zareagoval vzápětí jednoznačným gestem, když se rozběhl zpět ke středu hřiště. Protesty německých hráčů byly zbytečné. Velká Británie vedla 3:2. V posledních sekun¬dách nelítostného zápasu, kdy někteří nedočkaví fanouškové už vbíhali do hřiště, zpečetil Hurst výhru Angličanů ještě dal¬ší brankou. V čestné lóži jásal tehdy i Harold Wilson. Ales¬poň takto demonstroval své sepětí s národem i jeho čerstvý¬mi hrdiny Banksem, Ballem, bratry Charltonovými, Moorem, Stilesem a pochopitelně přešťastným autorem hat-tricku Hurstem. Hlavy několika z nich přitom zdobily beatlovské hřívy.

KAPELA KLUBU OSAMĚLÝCH SRDCÍ SERŽANTA PEPŘE

2007-09-30T03:47:00.000-07:00

Když po vítězství labouristů ve volbách v říjnu roku 1964 přejímal předseda strany Harold Wilson od královny v Buc¬kinghamském paláci jmenování do úřadu ministerského předsedy, nešetřil sliby. Proklamovaných sto dnů dynamické akce mělo churavějícímu britskému hospodářství přinést rychlý vzestup a pracujícím jistoty, o jakých se jim předtím nesnilo. Sto dnů se mezitím protáhlo na dva roky a jediné, co ve Velké Británii zaznamenalo trvalý vzestup, byly daně a ceny. Ty se zvyšovaly v průměru o 7 % ročně. Libra naopak nezadržitelně klesala. Potěšitelné nebyly ani Wilsonovy vý¬sledky na poli zahraniční politiky, kde chtě nechtě museli Angličané podporovat svého mocnějšího amerického spo¬jence ve vietnamském dobrodružství. Navíc pokračovalo dal¬ší oklešťování britského impéria, když k předešlým odpadlí¬kům přibyli bývalí poddaní Jejího Veličenstva v africké Rho¬désii. Snad jedinou radost v celonárodním smyslu přinesli Britům uprostřed léta 1966 jejich fotbalisté.

2007-09-29T04:11:00.000-07:00

Weissovo i Epsteinovo dobré předsevzetí vzalo teď rázem zasvé. Lennonova slova o Vietnamu jenom přilila olej do ohňů s jejich deskami, které beztak už vzplály po tradiční baště konzervativců v Tennessee také v Alabamě, Georgii a Texasu. Na svoji poslední koncertní pouť odjížděli Beatles s pocitem, že jedou do jámy lvové. Silák Mal Evans byl tak vyděšen, že napsal své ženě Lil a nově narozené dcerce Julii dopis na rozloučenou. V Ohiu, rozdmýchaném předtím baptistickým páterem Babbsem, odešel nervově zhrouceny Paul McCartney v Cincinnati z pódia a v Clevelandu to vzdali všichni čtyři už po deseti minutách. O čtyři dny pozdějí v Bostonu jim další hořící hranice veřejně slibovali přímo ve vysílání místní rozhlasové stanice. Avšak skutečné peklo čekalo Beatles teprve další den, když překročili pomyslnou linii, kterou geometři Mason a Dixon rozdělili Ameriku na Jih a Sever. V Memphisu je výhrůžně očekávalo osm tisíc bílých kápí, skrývajících nenávistné pohledy příslušníků Kukluxkla¬nu, přímo před amfiteátrem Coliseum, dějištěm jejich koncer¬tu. Přízrak sniperů - zákeřných střelců, který od vraždy Kennedyho visel nad Amerikou jako černý mrak, přinutil ko¬nečně federální policii, aby podezřelé návštěvníky koncertu podrobila při vstupu do areálu osobním prohlídkám, zda ne¬skrývají střelné zbraně. Přesto uprostřed koncertu vylétla z davu na tribuně petarda a explodovala v těsné blízkosti George Harrisona, který leknutím málem omdlel. Když odlé¬tali Beatles po posledním koncertu své kariéry ze San Fran¬ciska domů do Londýna, stále nemohli uvěřit, že jsou ještě mezi živými.

Lennona otázka nadzdvihla.

2007-09-28T01:59:00.000-07:00

„Já přece nejsem žádný Anti¬krist a stejně tak nemám nic proti náboženství. Neříkal jsem, kdo je větší nebo lepší. Já sám věřím v boha, ale ne jako v nějakého dědečka na obláčku. Věřím, že to, čemu lidé říkají bůh, je něco, co je přítomno v každém z nás... Neříkám, že Beatles jsou lepší než bůh nebo Ježíš. Použil jsem slova ,Beat¬les‘, protože je pro mne snazší mluvit o Beatles...“
Otázky však pokračovaly. V této atmosféře, předpojatosti, živené několikatýdenní nenávistnou antibeatlovskou kampa¬ní, bylo zřejmé, že novináři chtějí za každou cenu Lennonovu kůži. John, který viděl, že jeho argumentům většina beztoho nenaslouchá, konečně řekl:
„Lituju toho, co jsem pověděl. Skutečně... A omlouvám se, když vám to udělá dobře. Okay? Lituji!“
Ale z tónu jeho slov bylo jasné, že to Američané mají u něho schované. A dokonce s tím nepočkal ani napříště. Za pouhých několik minut po Lennonově omluvě si ohromení novináři i překvapený Brian Epstein museli vyslechnout prv¬ní veřejné prohlášení jednoho z Beatles na téma, přišité Americe oněch dnů mnohem těsněji na tělo než nepodstatné spory o míře jejich skutečné či domnělé obliby. John Lennon otevřeně vystoupil proti válce ve Vietnamu a americké účasti v ní, vyjádřené tehdy už přítomností půl miliónu vojáků v amerických stejnokrojích na vietnamské půdě. Význam to¬hoto prohlášení spočíval v obrovském vlivu na milióny lidí na celém světě, o kterém už před pár lety napsal v jiné souvi¬slosti Walter Homes v deníku britských komunistů Daily Worker: „Beatles jsou natolik populární, že veřejnost sleduje každé jejich slovo. Jejich výroky okamžitě kdekdo zná. Proto má pro pokrokové síly Anglie význam už to, když Beatles prohlásí, že v žádném případě nepojedou do Jihoafrické re¬publiky, neboť odsuzují rasovou diskriminaci. Jejich slova to¬tiž ovlivňují a často reprezentují veřejné mínění.“

Epstein

2007-09-25T22:25:00.000-07:00

nelenil a jednal okamžitě. Věděl, že ve chvíli, kdy Beatles přiletí do Ameriky, může být na veškeré vysvětlování i omluvy pozdě. Přestože byl stále ještě nemocen a sužovala ho horečka, svolal newyorské reprezentanty sedmé velmoci na vlastní tiskovku, kde jim věcně vysvětlil, že nešťastný vý¬rok Johna Lennona byl nevhodnou citací a zasazením do ji¬ného kontextu překroucen a mylně interpretován. Maureen Cleaveová, vidouc, co její rozhovor s Johnem způsobil, při¬spěchala s obdobným prohlášením pro tisk. Její argumenty spočívaly v nevídané expanzi hudby Beatles do všech světo¬vých teritorií, z níž pramenil i fakt, že je s velkou pravděpo¬dobností známější než křesťanství, jehož vliv byl více či méně omezen především na západní svět.
Tváří v tvář novinářům, kteří se sjeli po příletu Beatles do Chicaga 11. srpna z celých Spojených států, vysvětlil bledý a nervózní Lennon své stanovisko. Ale dotěrní novináři, mezi nimiž samozřejmě nechyběli zástupci a dopisovatelé křesťského tisku, cítili svou příležitost, jak dostat Lennona ke zdi. „Dobře, ale jste připraven se omluvit?“ - ozvalo se z je¬jich řad.

2007-09-24T00:37:00.000-07:00

Vedle těchto krajních postojů nabývala aféra stále většího rozsahu i mezi řadami věřících, které sdružovaly běžné cír¬kve. Baptistický reverend Thurmann H. Babbs z Clevelandu vyhrožoval po celé léto neděli co neděli svým farníkům exko¬munikací, jestliže se některý zúčastní koncertu Beatles, který se měl konat 14. srpna na městském stadiónu. Obchody s des¬kami postupně rušily své objednávky na jejich nahrávky, které zároveň přestalo vysílat pětatřicet amerických rozhla¬sových stanic. Když se Brian seznámil s celým rozsahem po¬hromy, položil po chvilce přemítání svému partnerovi v jeho kanceláři věcnou otázku:
„Na kolik by to přišlo, kdybychom celé turné odvolali? Kluci si už beztak zažili v tomhle roce dost příkoří.“
„Milión dolarů v hotovosti,“ odpověděl Weiss.
„Zaplatím je,“ rozhodl se Brian bez váhání. „Zaplatím radě¬ji každý cent z vlastní kapsy, než bych připustil, že by se kterémukoliv z nich něco mělo stát. S tím bych už nedokázal žít.“
Na to, že je toho schopen, znal Nat Weiss Epsteina příliš dobře. Právě v jeho přítomnosti zaplatil kdysi Brian vlastních padesát tisíc advokátu Nizerovi, aby jej zastupoval v procesu s Byrnem. Podle Weissova mínění by možná celou věc uvedla do pořádku Lennonova veřejná omluva. Brian pár minut vá¬hal. Potom vytočil Johnovo číslo v Kenwoodu přímo z telefo¬nu na Weissově stole. John byl naštvaný, že by se měl omluvit za něco, co byla jednoduše pravda, Beatles, ať to bral z které¬hokoliv konce, byli populárnější než Ježíš. Raději na turné nepojede, než by se měl omlúvit, řekl popuzeně Brianovi. Po chvíli licitováni byl maximálně ochoten vysvětlit věc noviná¬rum na tiskové konferenci.

Po Lennonově výroku

2007-09-22T12:47:00.000-07:00

se však křižácké roje rozrostly o zá¬stupy dalších bojovníků božích, kteří se navzájem předháněli ve vyhlášení nekompromisního boje proti Beatles jako vy¬slancům Moskvy a představitelům organizovaného spiknutí „rudých“ proti Západu. Ochránci Prstenu Svobody, jak si říkali členové odbočky fašistické Společnosti Johna Birche v americkém státě Indiana, na to šli od podlahy - dokonce s muzikologicko-psychologickým nátěrem: „Komunističtí vědci objevili, že hudba s lomenými rytmy ve fistulích, hraná bláznivě nad obvyklým pravidelným tempem a narůstající až k hranicím šílenství, může v mladých lidech probouzet hyste¬rické afekty, s nimiž kalkulují...“
Weissovy obavy, kvůli kterým vyburcoval Epsteina z po¬klidné rekonvalescence ve Walesu, se ukázaly opodstatněné zvláště poté, když se ke křižáckému tažení přidala nejreakč¬nější z amerických organizací vůbec - Kukluxklan. V této době se shodou okolností připravovala na oslavy stého výro¬čí své neslavné existence, které měly připadnout na příští rok. Zrodila se kdysi z nesmiřitelného odporu bývalých otrokářů k 13. dodatku v americké ústavě o osvobození otroků ve stá¬tě Tennessee, v jehož hlavním městě teď vzplála první koniá¬šovská hranice s deskami Beatles. Navíc se činnost Kuklux¬klanu od začátku šedesátých let znovu zaktivizovala a vypro¬vokovala na americkém Jihu ve státech Alabama a Mississip¬pi sérii rasových nepokojů, při kterých pouhý rok před afé¬rou s Lennonem znovu přišel ke slovu pověstný soudce Lynch neboli popravy černých i bílých stoupenců hnutí za občanská práva bez předcházejícího soudu. V létě 1966 na shromáždění v Jižní Karolíně dokonce sám Velký Drak Kuk¬luxklanu osobně přibil desku Beatles na kříž, jehož plameny potom ozářily takřka neskutečný rej postav v proslulých bí¬lých kápích. Tradiční taktiku své organizace, která spočívala v šíření strachu a výhrůžkách, uplatnili členové Kukluxklanu také vůči Beatles. Opováží-li se ještě jednou do Ameriky, hrozili jim fyzickou likvidací.

skandál

2007-09-20T23:38:00.000-07:00

Příčinu k novému skandálu zavdal John Lennon rozhovo¬rem, který v únoru poskytl dávné přítelkyni Beatles reportér¬ce Maureen Cleaveové pro její pravidelnou rubriku v lon¬dýnském večerníku Evening Standard. Lennon i ostatní Brou¬ci se s Maureen znali od časů, kdy se v hitparádě objevilo Please Please Me. Tenkrát za nimi mladá novinářka přijela do liverpoolské Jeskyně a uveřejnila ve svém listu nadšenou re¬portáž o neznámé skupině. Jednu z prvních, která vyšla ve velkých anglických novinách. Přijela potom za nimi na turné s Helen Shapirovou a v době beatlovského dobývání Ameri¬ky byla už víceméně stálou účastnicí jejich karavany. Na roz¬díl od interview, které Brouci poskytovali jiným žurnalistům, hýřících ironií, sarkasmy i prachobyčejnými nesmysly, které je právě napadly, zůstávali v rozhovorech s Maureen věcní i nezvykle otevření. V posledním z nich se Lennon rozhovořil o všem možném včetně náboženství. Mezi jiným řekl, že křesťanství pomine a že ,,Beatles jsou teď populárnější než Ježíš Kristus“. Evening Standard to uveřejnil 4. března 1966 a nic se nedělo. V souvislosti s novým zájezdem do Spoje¬ných států, naplánovaným na srpen, přetiskl Lennonova slo¬va americký časopis pro mládež Datebook. Výrok, vytržený ze souvislostí, podpálil teď v mžiku oheň, který v Americe už beztoho předtím doutnal.
„Tam, kde je mnoho projevů lásky k někomu nebo k něče¬mu, tam také musí existovat hodně nenávisti,“ napsal v sou¬vislosti s Beatles výstižně Alan Aldridge. Kromě vcelku ne¬vinných nářků rodičů, že se jejich děti z vlasaté čtveřice pomátly, byly veřejné výpady proti Beatles dosud omezeny na izolovaný okruh lidí z ultrapravicových a náboženských organizací, jakými byly v USA kupříkladu Hargisovi Křižáci. Jejich nářky nad úpadkem civilizace, na rozdíl od japonských fanatiků pro změnu zase západní, v důsledku masové obliby Beatles a svolávání hněvu božího na jejich hlavy, s nímž se v dokonalé shodě s názvem své sekty pustili její cestující kazatelé do křižáckého tažení proti liverpoolské čtyřce, vzbuzovaly spíš úsměv. Už rok předtím vydal jeden z jejích páterů David Noebel hanopis, jehož název Komunismus, hypnotismus a Beatles dával čtenáři dostatečně na srozumě¬nou, s kým má tu čest. Recenzenti v odborném tisku se tehdy svíjeli smíchy, když reverend Noebel dštil na Beatles oheň a síru v jazyce vypůjčeném ze slovníku a frazeologie temné¬ho období maccarthismu padesátých let: „Beatles přivádějí naši mládež do dráždivého stavu, ve kterém bude ochotna udělat cokoli, co jí řeknou... Až jednoho dne revoluce uzra¬je, strčí komunisti Beatles do televize, aby zhypnotizovali masy mladých Američanů.“ Bylo to legrační i smutné záro¬veň, ale nic z toho nevzešlo.

2007-09-11T23:36:00.000-07:00

A tak uzrálo v indickém hotelu rozhodnutí, k němuž Beat¬les tehdy tak či onak spěli. Došlo by k němu nepochybně i bez filipínského incidentu. Jejich hudba se v mezidobě stala i v technickém ohledu natolik komplikovanou, že její odpoví¬dající živé provedení bylo téměř nemožné. Brianovi, kterého navštěvoval celé čtyři dny jejich pobytu v Indii lékař, ozná¬mili novinu až na palubě letadla, kterým se vraceli do Lon¬dýna. Z letiště se zdrcený Brian jen taktak dostal domů a do postele, kde v horečkách setrval několik týdnů. Jeho osobní lékař dr. Cowan mu doporučil, aby se odjel doléčit na venkov.
Epsteinův stav byl natolik vážný, že opravdu uposlechl rady a odejel do malých pobřežních lázní ve Walesu. Nepo¬byl tam ještě ani týden, když přišla další pohroma. Z New Yorku telefonoval Brianův americký agent Nat Weiss a oznámil mu, že v Nashvillu došlo k antibeatlovské de¬monstraci. Její účastníci přitom na závěr slavnostně pálili je¬jich desky. S horečkou opustil Brian okamžitě lázně a odejel do Chesteru. Tam si pronajal letadlo, s kterým odlétl do Hea¬throw, a zakoupil si letenku na první letadlo do Spojených států. Necelých dvanáct hodin po jejich telefonním rozhovo¬ru si Weiss odvážel Briana z Kennedyho letiště do své new¬yorské kanceláře.

2007-09-11T01:37:00.000-07:00

Neštěstí dovršil Vic Lewis, který se přišel Briana zeptat: „Dali ti peníze?“ - čímž byl míněn jeden z obvyklých ban¬kovních sáčků, v nichž jim promotéři dávali v hotovosti dru¬hou část honorářů, jejichž první poloviny byly oficiálně transferovány do britské banky, kde se zdaňovaly.
„Kdo zašil pozvánku na slavnost? To mě zajímá!“ - vy¬buchl Brian a rozeřval se na Lewise. „Nemluv mně teď o žád¬ných penězích!“
Vznikla z toho hádka, která nezůstala utajena ani před chlapci, ani před ostatními pasažéry v letadle. Beatles přetřá¬sali filipínský incident ještě celou noc na pokojích hotelu In¬tercontinental v Dillí, kam se uchýlili hned po příletu do In¬die. V nespravedlivém hněvu činili Briana osobně zodpověd¬ným za to, k čemu došlo. Brian to v jejich očích jednoduše „zvoral“ a ztratil kontrolu nad situací.
„A teď někde telefonuje a vyjednává další světové turné na příští rok,“ vložil se do vzrušené debaty Neil. „Budeme v tom znovu.“
„Jsou nám vůbec zapotřebí tyhle blbý každoroční šňůry?“ - odhodlal se George nahlas vyslovit to, co všichni už dávno cítili.
„Beztak přitom nikdo neslyší jedinou zpropadenou notu,“ chytil se Harrisonovy otázky John. „Pro mne to teda bejt nemusí. Já s cestováním končím.“

2007-09-09T23:04:00.000-07:00

Myšlenky na snídani byly rázem zapuzeny. Teď bylo důle¬žité jediné: dostat se odtud. Bez hotelových poslíčků, bez au¬tomobilů, které by je odvezly. Epstein se spojil přímo s pilo¬tem holandské letecké společnosti KLM, jejíž let č.862 do Dillí měla jeho karavana rezervovaný. Jindy panovačný Brian prosil nyní neznámého muže na opačném konci linky, aby laskavě počkal na jejich opožděný příjezd na letiště. Pe¬ter Brown popisuje ve své knize, že když tam konečně s potí¬žemi dorazili, vypadala letištní hala jako vojenský tábor. Všu¬de kolem byli mlčenliví vojáci s nasazenými bajonety. Venku postávaly výhrůžné hloučky několika stovek Filipínců uraže¬ných Brouky ve své národní hrdosti. Na Epsteina čekali zá¬stupci daňového úřadu a požadovali dodatečné zaplacení sedmi tisíc dolarů jako daně z příjmu. Nakonec se strhla i rvačka. Obrovitý ochránce Beatles Malcon Evans byl při ní stržen přesilou šesti vojáků na zem, a své schytal dokonce i Ringo. Těsně před odletem vstoupil na palubu vojenský dů¬stojník a dožadoval se, aby tiskový šéf skupiny Tony Barrow vystoupil a podrobil se znovu pasovým formalitám. Jak se až později zjistilo, byl to právě „Disker“, jemuž bylo do tokijské¬ho Hiltonu doručeno pozvání Imeldy Marcosové. Protože nevěděl, co si s tím počít, vypustil Tony celou věc trochu lehkomyslně už v Tokiu z hlavy. Když Tonyho odvedli, ozval se z reproduktorů pilot zpožděného letadla a žádal, aby se pan Epstein dostavil do jeho kabiny. Doprovázen Brownem, vyslechl Brian jeho nabídku, že bude čekat na muže z beat¬lovského štábu tak dlouho, jak to bude možné. Dokonce je Holanďan sám musel přemlouvat, aby zde Tonyho nenechávali.
Když se letadlo i s Barrowem po delším čase přece jen odlepilo z ranveje letiště v Manile a nabralo indický kurs, Epstein byl zničen. V jednom kuse si utíral kapesníkem zpo¬cenou tvář a dokola opakoval Brownovi, který seděl vedle něho:
„Jak jsem tohle mohl klukům udělat? Nikdy si to neodpus¬tím. Dostat je do takové šlamastyky, vždyť šlo o život... Tohle si nemůžu odpustit“

2007-09-09T01:13:00.000-07:00

Hodiny, které následovaly, patřily k nejdramatičtějším v dosavadní kariéře Beatles. V době, kdy nic netušíce vcháze¬li na stadión k druhému koncertu, odjel Epstein s Brownem do televize. Neústupně se dožadoval možnosti pronést veřej¬né prohlášení a vysvětlit nedorozumění pohostinným a přá¬telským Filipíncům. Šéf denního programu nakonec před Brianovou výmluvností kapituloval a pustil ho do zpravodaj¬ského studia před kamery. Vysílání bylo přerušeno a Epstein začal tváří v tvář miliónům Filipínců plamenně obhajovat „své“ chlapce. Televizní diváci se ovšem téměř nic nedozvěděli. Po několika úvodních, nic neříkajících větách byl na okamžitý příkaz z prezidentského paláce Brianův mikrofon odpojen.
Beatles s Neilem a Malcolmem strávili spokojeně noc nad kartami, svou oblíbenou hotelovou kratochvílí. Hůř se vedlo Vicu Lewisovi, kterého o půlnoci odvlekli z hotelu tři přísluš¬níci vojenské policie. Zbytek noci strávil u výslechu, kde se dva neurvalí vyšetřovatelé znovu a znovu dožadovali odpo¬vědi na jedinou otázku: „Proč jste nepřišli na slavnost?“
Pravý poprask vypukl až ráno, když cestovní manažeři vzbudili Beatles a Aspinall objednal telefonicky pro všech šest snídani u pokojové služby. Všichni už vstali, umyli se a oblékli, ale snídaně nikde. Malcolm Evans zavolal do recep¬ce. Z telefonu se ozýval jenom dlouhý vyzváněcí tón. Když sjel výtahem dolů, hala byla prázdná. Bez hotelového perso¬nálu i bez policistů, kterými se ještě večer předtím celý hotel jen hemžil. Jediný zaměstnanec, kterého Mal kdesi splašil, mu na reklamaci objednaných snídaní opovržlivě odpověděl, že Beatles neposkytnou žádné další služby. Evans se nechápavě rozhlížel po vymetené hotelové hale, dokud si na stojánku s čerstvými novinami nepřečetl titulek: BEATLES USADILI PREZIDENTA.

Potíže na Filipínách

2007-09-05T23:12:00.000-07:00

začaly hned nazítří, kdy do hotelového pokoje Vica Lewise, jednoho z agentů koncertního oddělení NEMS Enterprises, vtrhlo několik důstojníků vojenské poli¬cie. Přicházeli přímo z prezidentského paláce, aby doprovo¬dili Beatles na zahradní slavnost pořádanou na jejich počest.
„Jakou slavnost?“ - zeptal se Lewis, který vypracoval po¬drobný časový rozvrh tohoto zájezdu. „O ničem takovém nic nevím.“ Po chvíli vysvětlování dovedl důstojníky do hotelové kavárny. Epstein tam teprve konzumoval poněkud opoždě¬nou snídam s Peterem Brownem. Díky jeho osobní účasti se také po letech nejasných výkladů těchto událostí dovídáme, jak se věci ve skutečnosti zběhly. Oficíři zopakovali Brianovi to, co už předtím řekli Lewisovi. Je čas, aby se Beatles dosta¬vili do sídelní rezidence Malachang. Ukázalo se, že také Brian slyší o celé záležitosti poprvé. Vysvětlili mu, že Imelda Marcosová, manželka prezidenta Ferdinanda Marcose, tam dávala slavnostní oběd pro Beatles a vybraných tři sta dětí. Představa, že by měl před dvěma večerními koncerty chlapce kvůli tomu vzbudit, se Brianovi vůbec nezamlouvala. Nehledě na to, že od nepříjemností na velvyslanectví ve Washingtonu si slíbili, že se Beatles nebudou napříště zúčastňovat žádných dalších setkání s politiky a různými veličenstvy. Jedinou vý¬jimkou byla jejich vlastní Její Výsost. A s tím se s nepříjem¬nou korporací rozloučil. Svůj slib chlapcům neporušil ani po telefonické urgenci britského velvyslance na Filipínách. Ep¬stein dal jasně na vědomí, že s ním měli předem pozvání konzultovat.
Mezi odpoledním a večerním vystoupením, kterých se do¬hromady zúčastnilo sto tisíc Filipínců, se Brian a Peter vrátili do hotelu a sledovali v televizi zpravodajskou relaci. Náhle se na obrazovce objevila paní prezidentová osobně, bezna¬dějně vyhlížející před rezidencí příjezd Beatles. Hlasatel ze studia doprovázel tyto záběry komentářem, podle něhož Beatles nikdy dříve neodmítli žádné pozvání k slavnostem na jejich počest, a v tomto případě se navíc dotkli tří set tělesně postižených a osiřelých dětí válečných obětí. Zpráva končila citátem vládního mluvčího, podle něhož Beatles „plivli do očí filipínského národa“.

2007-09-02T22:32:00.000-07:00

Samotné koncerty v proslulé judistické aréně Budo Kan proběhly nakonec až neočekávaně klidně. Staly se jedněmi z mála výjimek v jejich koncertní dráze, na které samotní Beatles vzpomínali v dobrém. Kromě ojedinělých výkřiků se¬dělo na nich japonské obecenstvo tiše jako v buddhistickém chrámu. Potlesk a ovace propukly pokaždé, až když skladba dozněla. Beatles se tak dostalo jedné ze vzácných příležitostí, kdy během koncertů navzájem slyšeli také sebe. Kupodivu na ilegálně vydaných zvukových záznamech těchto večerů na pirátském albu Tokyo Sixty Six nezní skupina lépe než na desce z Hollywoodu. Spíše naopak. Anebo byly už skladby jako Yesterday, Nowhere Man či Paperback Writer v této verzi příliš ochuzeny o všechny ty drobné studiové triky a je¬jich hudba se pomalu stávala pro živé produkce nevyhovují¬cí?
Tísnivá atmosféra z neustálého obklopení policií i vojskem způsobila, že Beatles opouštěli svou pevnost v zemi vycháze¬jícího slunce bez lítosti. O to více se teď těšili na Filipíny. Jejich dva koncerty na obrovském fotbalovém stadiónu Ara¬neta v Manile byly navíc posledními na tomto zájezdu, po němž se tři z nich rozhodli strávit několik dní odpočinku a George chtěl pokračovat v lekcích u Shankara v Indii. Mra¬ky, které se nad nimi v té chvíli už stahovaly, zatím nebylo ze sluncem zalitých ostrovů, rozsetých v Jihočínském moři, vi¬dět. V Manile jim na letišti jásala vstříc možná největší uvíta¬cí delegace za celou dobu jejich cestování po světě. Více než padesát tisíc lidí.

2007-09-02T02:05:00.000-07:00

Tokijský hotel Hilton proměnila policie s japonskou dů¬sledností v obrněnou pevnost. Teoreticky neměla dovnitř ani ven proklouznout myška. Kluci, kteří se těšili na nákupy v rá¬zovitých uličkách mnohamiliónového města, byli obsluhováni gejšami v prezidentském apartmá, před jehož dveřmi se stří¬daly hlídky policistů a vojáků. Jejich pokoje se staly jedním velkým bazarem, kam za nimi obchodníci, podrobení přísným prohlídkám, osobně přinášeli všechno možné: od tradičních japonských kimon až po nejmodernější minikamery. Beatles trávili v této nedobrovolné vazbě už čtyřiadvacet hodin, když se za Brianem a Peterem Brownem, kteří byli ubytováni v cí¬sařském apartmá v opačném křídle Hiltonu, dostavil rozlíce¬ný důstojník. Vzrušeným hlasem oznamoval, že pánové McCartney a Evans unikli ráno v přestrojení a s falešnými vousy služebním vchodem hotelu a toulali se celé dopoledne městem pod dohledem tajných policistů. Ti je také nakonec dopravili ve služebním voze zpět. Velitel varoval manažera Beatles, že kdyby se podobný případ porušení bezpečnost¬ních opatření opakoval, budou ochranné oddíly odvolány a členové skupiny budou vydáni na milost a nemilost fanatic¬kým extrémistům. Brian zůstal klidný. Když je uniformovaný návštěvník opustil, prohodil k Peterovi: „To by si nedovolili.“

2007-08-31T23:08:00.000-07:00

Chlapci se těšili na Japonsko, na odpočinek i na prohlídku Tokia, neboť do prvního koncertu zbývaly ještě tři dny volna. Avšak sotva letadlo dosedlo na plochu tokijského letiště, od¬vedli je do zvláštního salónku v hale, kde je očekával policej¬ní důstojník. Zdvořile, avšak důrazně jim vysvětlil, že japon¬ská vláda byla nucena učinit v souvislosti s jejich nadcházejí¬cím pobytem několik výjimečných opatření. Důvodem byla přísaha členů pravicového křídla militantní studentské organizace, že Beatles neopustí Japonsko živí. Pro extrémní na¬cionalisty představovali Beatles symbol „perverzní západní civilizace“, která ohrožuje jejich vlastní tisíciletou kulturu. Proto byl z rozhodnutí vlády vytvořen zvláštní oddíl policistů a povoláno několik vojenských pluků k jejich ochraně. V da¬vech, které jako obvykle lemovaly cestu do hotelu, uviděli chlapci kromě tradičně rozzářených tváří svých obdivovatelů poprvé také transparenty s anglicky psanými nápisy: BEA¬TLES GO HOME (Beatles, jděte domů!).

BITVA S KŘIŽÁKY

2007-08-29T23:50:00.000-07:00

Když koncem června 1966 Beatles odlétali na evropské a asijské turné, přišla se s nimi na letiště do Heathrow roz¬loučit prý necelá stovka těch nejvěrnějších. Doma v Anglii horečka zvaná beatlemánie postupně slábla. Zato příznivci na kontinentu se jich nemohli dočkat. Starý cirkus Krone v Mnichově, který byl první zastávkou krátkého zájezdu po Spolkové republice, praskal ve švech. Beatles se museli zno¬vu prodírat davy za asistence policie, znovu zůstávali přes den zavřeni mezi čtyřmi stěnami hotelových pokojů. Do han¬zovního města, které pamatovalo jejich začátky, na nádraží, kde v malém obskurním studiu poprvé nahrávali, se vraceli po letech ve zvláštním ceremoniálním vlaku. Rok před nimi v něm během své státní návštěvy jezdila po NSR jejich krá¬lovna. Namísto hospod v pochybné čtvrti je čekala beznaděj¬ně vyprodaná Ernst-Merck-Halle. V zákulisí se to hemžilo starými přáteli. Spolu s barmankami a servírkami ze St. Pauli se na své „beatové bratry“, jak je sám označil na jejich první desce, přišel podívat také Bert Kaempfert. Chyběl snad je¬nom Horst Fascher, který se nemohl dostavit z delikátních důvodů - znovu seděl. Beatles na jeho počest alespoň za¬hráli Roll Over Beethoven.
Druhý den po hamburském koncertu odlétali Beatles rov¬nou do Tokia. Dramatický let přes Severní pól musel být nakonec přerušen na příkaz pozemních stanovišť, protože nad Čínským mořem řádil tajfun. Brian Epstein volal z malé¬ho hotelu v Anchorage svého společníka Nata Weisse do New Yorku: „Komu patří Aljaška, Nate? Můžeš mi dát do¬poručení na nějaký zdejší dobrý bar?“

2007-08-27T23:58:00.000-07:00

Když Revolver vyšel, spousta lidí ho nechápala. Včetně za¬tvrželých beatlovských fandů. Znalecké posudky takových autorit, jakou byl Leonard Bernstein, spatřující v něm prav¬děpodobně nejlepší album Beatles v celé jejich kariéře, jsou pozdějšího data. V anketě odborníků o nejlepší dlouhohrající desku v historii populární hudby, kterou v roce 1974 vyhlásil New Musical Express, figuroval Revolver na čtvrtém až pá¬tém místě společně s Dylanovým albem Higway 61 Revisited. V tabulce prodejnosti jejich vlastních desek je dodnes na místě posledním. Prodalo se s ním „jenom“ něco přes dva milióny výlisků. Náboj, kterým Beatles vystřelili na jaře šesta¬šedesátého roku ze svého Revolveru, mířil daleko za obzory, do míst, kam se před nimi populární hudba nikdy neodvážila.